Listopad 2018

Na otočku domů, skvělej spolucestující

Sobota v 13:38 | Lenny |  Deníček
Sobota ráno, jedu domů vlakem. Je to takovej pokus, jestli je ve vlaku volnějc než v pátek odpoledne. Je. Ono to totiž horší bejt nemůže :D


Na nádraží jsem úplnou náhodou potkala kamarádku, takže jsme našly místo, sedly si a po hodině jsme se zase rozloučily, protože vystupovala.


V tu chvíli si slovo vzal spolucestující. Obyčejný pán před padesátkou. Zeptal se mě, jestli se mi může něco říct, řekla jsem, jasně, povídejte. Svěřil se s tím, jak ho v Ostravě v noci v tramvaji napadla skupinka Romů. Že jich bylo snad 30, řvali a dělali bordel. Tak se ozval, řekl jim, ať se zklidní. Začali mu nadávat a kdyby je nezastavily jejich přítelkyně a kamarádky, tak to neskončí jen u slov. Potom mluvil o tom, jak reagovali zbylí dva "bílí lidé." Že ho upozornili, že je lepší být potichu a neupozorňovat na sebe, šlo jen o 10 minut na konečnou…

Říkala jsem si fajn, potřebuje se svěřit, co se mu stalo. Docela mě to rozhodilo. On ale nekončil, navázal imigrantama. Mluvil o Muslimech v Evropě, o Německu a o tom, jak to přichází k nám. Asi půl hodiny jsem poslouchala, jak končí svět. Uznávám, že některý argumenty měly hlavu a patu, pán totiž studoval historii a fakt působí, že se vyzná. Já jsem buď sluníčkář nebo úplně mimo, ale podle mě mešita v Brně neznamená, že muslimové převzali moc.

Nechci se o tomhle tématu rozepisovat. Jen mě dostalo, jak o tom mluvil a proč mi to všechno vůbec říkal. Jestli tohle vypráví každýmu na potkání nebo jsem ho nějak zaujala nebo se to přirozeně vyvinulo z tý situace z tramvaje. Když už říkal pořád dokola to samý, poslouchala jsem ho, kejvala a u toho jsem vyndávala noťas z batohu. Pochopil, že už asi stačí, já mu řekla, že potřebuju dělat věci do školy (tak píšu tohle), ale že děkuju, že nad tím budu víc přemýšlet. Což je pravda. Budu o tom přemýšlet. Jen ne teď. Po ránu je to na mě moc negativní. Určitě ale budu dál sledovat situaci v Evropě a zjistím víc aktuálních informací, protože se o tom teď moc nemluví…

Vysněná změna

5. listopadu 2018 v 21:39 | Lenny |  Deníček
Před rokem touhle dobou jsem vytrvale a celkem ochotně odpovídala na otázky ohledně mýho výběru vysoký školy. Nebylo to totiž dlouho od mýho rozhodnutí, kam si podám přihlášky. Byly tři. Všem jsem po jejich vyjmenování okamžitě sdělila i to, že konečný verdikt, na který obor nebo dva obory zvítězí, si nechám na červenec, kdy se koná zápis.

Potom už se s mý mvýběrem nic nedělo, zvládla jsem přijímačky a v červenci jsem se zapsala na dvouobor.

Teď je půlka mýho prvního semestru a mně znova, už poněkolikátý dochází, že to, o čem jsem mluvila se děje. Mám slzy na krajíčku a to hned z několika důvodů.

  • Nejdůležitejší je, že jsem si řekla, že sem chci a stalo se to. Samozřejmě moje představy úplně neodpovídají skutečnosti, něco je lepší, něco horší, něco úplně jinak, ale to nevadí.
  • Starám se o sebe sama. V tom smyslu, že všechno zařizuju, sháním a vařím jídlo a podobně. Rodičům vděčím za finanční podporu. Bez ní by bylo všechno těžší.
  • Škola je skvělá, některý přednášky taky, ale občas je toho prostě moc. V ty úplně nejnevhodnější chvíle si uvědomím, co musím napsat, přečíst, co se potřebuju naučit a zkouškový se blíží. To není úplně příjemná část vysokoškolskýho života.
Vážně jsem potřebovala změnu, na gymplu už jsem nebyla spokojená. A to, co mi vadilo tam, tady prostě není :) Strašně moc věcí je jenom na mě.

Což není vždycky úplně super u nepovinnosti přednášek - člověk těžko hledá motivaci jít na nepovinnou přednášku od 8, když ví, že potom má další 4 povinný. Tím se dostávám k organizaci času. Já hodně ráda plánuju. Miluju pocit, když vím, co se kdy bude dít a ještě lepší je, když to všechno vyjde. Jen málokdy si píšu, co je třeba udělat a co mě čeká. Což bych měla změnit, protože tak zaplňuju místo v hlavě pro důležitější věci :D Je fakt, že když se toho nahromadí víc, po papíru a tužce sáhnu a pak odškrtávám. Časem bych se ale chtěla dostat na týdenní a denní plány, dodržovat je a využívat tak svůj čas efektivně.

Nemůžu říct, že bych si užívala cestování na kolej a zpátky. Jezdím vlakem a se mnou další miliarda lidí. Snažím se vychytat míň oblíbený časy, ale zatím se to moc nedaří. Co mi ale dost ulehčilo a příjemnilo pátky a neděle je jednak to, že jezdím jednou za dva týdny a taky praní oblečení na koleji a díky tomu ježdění jen s batohem, ne s kufrem nebo velkou taškou. Je jednodušší se nacpat do kupéčka nebo v horším případě zabírám míň místa v prostoru pro kola :)

Minulej rok touhle dobou bych vážně ocenila nějaký tipy o začátcích na vejšce, na koleji. Veškerý informace, poznatky, myšlenky... Ať už míň nebo víc podstatný a důležitý. Jestli to vidíte stejně, tak dejte vědět a do podobných článků zkusím něco takovýho zapojit.