Potřebuju cíle?

4. července 2018 v 23:34 | Lenny |  Témata týdne
Po přečtení tématu mě jako první napadlo, že potřebuju cíle. Žiju v přesvědčení, že potřebuju mít jasno v tom, co chci a co musím dělat. Mám ráda odškrtávání úkolů na papíře, ať už jde o denní úkoly doma "nádobí, skleník, brambory" nebo takové, které jsem nedávno našla a přeškrtla jsem "udělat řidičák, maturitu, dostat se na vysokou školu". Člověk je na to psychicky nastavený. Pro mozek je těžší plnit něco, co není pojmenované. Aspoň v hlavě máme seznam, co si s sebou sbalit na dovolenou nebo co koupit v obchodě.

Mám tendenci k tomu, přemýšlet o cílech a plánech ale nedělám to! Takže děkuju za nápad na téma a všem, co pro něj hlasovali. Třeba mi to změní život... haha... asi tak jako MATURITA, na tu jsem učení taky neplánovala.

Dokud do ní zbýval čas v řádu měsíců, propočítávala jsem, kolik otázek denně, jak opakovat a podobně... Když už šlo jen o týdny, tak došlo k velkému prozření. Nejsem schopná dodržet plán. Vlastně jsem si ani nedala šanci se o to pokusit, protože jsem si žádný ani nevytvořila. Ještě důležitější bylo, že každá otázka je jiná. Nedá se srovnávat téma do angličtiny My Family a téma z dějin umění s milionem jmen a děl. Pár dní se mi dařilo zpracovávat i se učit hodně témat denně. Volila jsem je podle chuti, například jedno z dějin, naučila jsem se části chrámu k jedné z prvních otázek a pak rozbor nějakého obrazu z renesance... Což už pak bylo až moc a potřebovala jsem si odpočinout Takže jsem si k polovině témat z angličtiny udělala jednoduché myšlenkové mapy, promyslela jsem si, o čem se dá mluvit, abych to měla jednoduché, v klidu a ideálně propojené s dalšími tématy. Toho už jsem pochopitelně měla taky dost, tak jsem dočetla poslední knížku ze seznamu k češtině a šla jsem spokojeně spát. Udělala jsem toho strašně moc.

Až tolik, že další den jsem "za odměnu" udělala úplné minimum. Následovala panika a plánování. Stanovila jsem si počet otázek na další dny a překvapivě jsem je nedodržela. Vyhýbala jsem se učení, jak to jen šlo. Uklízení, vaření, polehávání... A už psali první spolužáci, že to mají za sebou. Snažila jsem se zjisti úplně všechno a začala jsem panikařit. Během posledních pěti dní jsem měla několik "záchvatů". Neviděla jsem žádnou naději v to, že bych to mohla dát. Doufala jsem ve čtyřky. Vrhla jsem se do učení a naučila jsem se toho mnohem víc než za dva měsíce předtím. Ale i tak jsem pospávala a donekonečna projížděla facebook. Jsem prostě neschopná! :D Na angličtinu, češtinu a španělštinu jsem se vykašlala, jen jsem si zopakovala geografické otázky a reálie, abych trochu tušila a tři údaje ke každému autoru z češtiny. Ležela jsem v dějinách umění. Kolem byly hromady textů, nákresů a obrázků. Vzývala jsem všechny bohy a slibovala jsem jim duši. Když si vzpomínám na usínání, tak jsem to vlastně vzdala. Řekla jsem si, že to buď vyjde nebo ne. V autě cestou do školy na zkoušku jsem mluvila sama se sebou a uvědomila jsem si, že jsem se vážně nedokázala donutit se učit. Důležitější bylo, že jsem většinu svaťáku (5 týdnů) byla v pohodě, nedocházelo mi to, už jsem vše vnímala jako prázdniny. Hodně času jsem trávila na zahradě, Plela jsem, natírala plot a podobně.

(Jestli vás to zaujalo, tak mám o maturitě celou rubriku :D)

Abych napsala něco přímo k těm dvěma slovům ŽIVOTNÍ CÍL, tak bych dala přednost buď něčemu abstraktnímu jako být šťastná a spokojená nebo bucket listu, kde jsou malé cíle a úkoly.
Ten abstraktní se samozřejmě hůř hodnotí. Nemůžete ho splnit jednorázově a odškrtnout si ho. Jde naopak o něco dlouhodobého. Dělat si radost, starat se o sebe, ve všem hledat štěstí a pozitiva a chodit jim naproti.

(Což zní jako z nějaký ezo-příručky, a proto bych se ráda vrátila k předchozím myšlenkovým pochodům.)

Nemám dlouhodobý plán ani žádné cíle. Jdu na vysokou školu, chci ji udělat a zároveň i žít. Předtím si musím zajistit ubytování. Ničím jiným momentálně nežiju... Kecám! Opět jedu na SES, 10denní setkání esperantistů, kde se... setkáme, něco se naučíme a bavíme se na výletech, workshopech a hudbou. (O minulém ročníku jsem psala TADY.) A chci si to maximálně užít! Předtím bych si měla esperanto trošku aktivovat. Záměrně jsem ho omezovala před maturitou, abych neměla problém u ústních z jazyků. Takže projíždím duolingu a píšu na druhý blog. Tam bych si mohla dát za cíl psát kraťoučké články, nějaké přepisy myšlenek, bez tématu, v rámci odpočítávání do 14. července.

A o tom to je! Plnit malé cíle? Protože pokud si řeknu, že chci být doktorka, vystuduju, začnu pracovat, co potom? Další cíl! :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 5. července 2018 v 2:33 | Reagovat

Jsi bez cíle? Tak to pořád jsi!

2 cestujmespolu cestujmespolu | Web | 5. července 2018 v 11:06 | Reagovat

Niekedy je aj dobré si veci dopredu neplánovať, pretože sa buď zbytočne tešíme dopredu, a potom už nedokážeme v danú chvílu sa naozaj tešiť, pretože sme sa tak strašne vyčerpali tešením sa dopredu, alebo to jednoducho nevyjde. Čo je ten horší prípad. Avšak ja napr. vždy všetko naplánujem, až do podrobností, čo je niekedy aj chyba...ale mám rada byť pripravená na všetky situácie A,B,C,D, ktoré môžu nastať. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama