Červenec 2018

Potřebuju cíle?

4. července 2018 v 23:34 | Lenny |  Témata týdne
Po přečtení tématu mě jako první napadlo, že potřebuju cíle. Žiju v přesvědčení, že potřebuju mít jasno v tom, co chci a co musím dělat. Mám ráda odškrtávání úkolů na papíře, ať už jde o denní úkoly doma "nádobí, skleník, brambory" nebo takové, které jsem nedávno našla a přeškrtla jsem "udělat řidičák, maturitu, dostat se na vysokou školu". Člověk je na to psychicky nastavený. Pro mozek je těžší plnit něco, co není pojmenované. Aspoň v hlavě máme seznam, co si s sebou sbalit na dovolenou nebo co koupit v obchodě.

Mám tendenci k tomu, přemýšlet o cílech a plánech ale nedělám to! Takže děkuju za nápad na téma a všem, co pro něj hlasovali. Třeba mi to změní život... haha... asi tak jako MATURITA, na tu jsem učení taky neplánovala.

Dokud do ní zbýval čas v řádu měsíců, propočítávala jsem, kolik otázek denně, jak opakovat a podobně... Když už šlo jen o týdny, tak došlo k velkému prozření. Nejsem schopná dodržet plán. Vlastně jsem si ani nedala šanci se o to pokusit, protože jsem si žádný ani nevytvořila. Ještě důležitější bylo, že každá otázka je jiná. Nedá se srovnávat téma do angličtiny My Family a téma z dějin umění s milionem jmen a děl. Pár dní se mi dařilo zpracovávat i se učit hodně témat denně. Volila jsem je podle chuti, například jedno z dějin, naučila jsem se části chrámu k jedné z prvních otázek a pak rozbor nějakého obrazu z renesance... Což už pak bylo až moc a potřebovala jsem si odpočinout Takže jsem si k polovině témat z angličtiny udělala jednoduché myšlenkové mapy, promyslela jsem si, o čem se dá mluvit, abych to měla jednoduché, v klidu a ideálně propojené s dalšími tématy. Toho už jsem pochopitelně měla taky dost, tak jsem dočetla poslední knížku ze seznamu k češtině a šla jsem spokojeně spát. Udělala jsem toho strašně moc.

Až tolik, že další den jsem "za odměnu" udělala úplné minimum. Následovala panika a plánování. Stanovila jsem si počet otázek na další dny a překvapivě jsem je nedodržela. Vyhýbala jsem se učení, jak to jen šlo. Uklízení, vaření, polehávání... A už psali první spolužáci, že to mají za sebou. Snažila jsem se zjisti úplně všechno a začala jsem panikařit. Během posledních pěti dní jsem měla několik "záchvatů". Neviděla jsem žádnou naději v to, že bych to mohla dát. Doufala jsem ve čtyřky. Vrhla jsem se do učení a naučila jsem se toho mnohem víc než za dva měsíce předtím. Ale i tak jsem pospávala a donekonečna projížděla facebook. Jsem prostě neschopná! :D Na angličtinu, češtinu a španělštinu jsem se vykašlala, jen jsem si zopakovala geografické otázky a reálie, abych trochu tušila a tři údaje ke každému autoru z češtiny. Ležela jsem v dějinách umění. Kolem byly hromady textů, nákresů a obrázků. Vzývala jsem všechny bohy a slibovala jsem jim duši. Když si vzpomínám na usínání, tak jsem to vlastně vzdala. Řekla jsem si, že to buď vyjde nebo ne. V autě cestou do školy na zkoušku jsem mluvila sama se sebou a uvědomila jsem si, že jsem se vážně nedokázala donutit se učit. Důležitější bylo, že jsem většinu svaťáku (5 týdnů) byla v pohodě, nedocházelo mi to, už jsem vše vnímala jako prázdniny. Hodně času jsem trávila na zahradě, Plela jsem, natírala plot a podobně.

(Jestli vás to zaujalo, tak mám o maturitě celou rubriku :D)

Abych napsala něco přímo k těm dvěma slovům ŽIVOTNÍ CÍL, tak bych dala přednost buď něčemu abstraktnímu jako být šťastná a spokojená nebo bucket listu, kde jsou malé cíle a úkoly.
Ten abstraktní se samozřejmě hůř hodnotí. Nemůžete ho splnit jednorázově a odškrtnout si ho. Jde naopak o něco dlouhodobého. Dělat si radost, starat se o sebe, ve všem hledat štěstí a pozitiva a chodit jim naproti.

(Což zní jako z nějaký ezo-příručky, a proto bych se ráda vrátila k předchozím myšlenkovým pochodům.)

Nemám dlouhodobý plán ani žádné cíle. Jdu na vysokou školu, chci ji udělat a zároveň i žít. Předtím si musím zajistit ubytování. Ničím jiným momentálně nežiju... Kecám! Opět jedu na SES, 10denní setkání esperantistů, kde se... setkáme, něco se naučíme a bavíme se na výletech, workshopech a hudbou. (O minulém ročníku jsem psala TADY.) A chci si to maximálně užít! Předtím bych si měla esperanto trošku aktivovat. Záměrně jsem ho omezovala před maturitou, abych neměla problém u ústních z jazyků. Takže projíždím duolingu a píšu na druhý blog. Tam bych si mohla dát za cíl psát kraťoučké články, nějaké přepisy myšlenek, bez tématu, v rámci odpočítávání do 14. července.

A o tom to je! Plnit malé cíle? Protože pokud si řeknu, že chci být doktorka, vystuduju, začnu pracovat, co potom? Další cíl! :)