Červen 2018

Odmaturováno 2

1. června 2018 v 20:35 | Lenny |  Kecy kolem maturity
Cesta byla v pohodě, poslouchala jsem rádio, uvolnila jsem se. Ke škole jsem přicházela v klidu, bylo mi fajn. Vešla jsem do maturantské místnosti, pozdravila jsem spolužáka a nic ze mě nevyšlo, jen jsem otevřela pusu. První myšlenka byla, že by možná mohl být problém, kdybych u zkoušek nemohla mluvit :D

Aby bylo jasno, nejsem zvyklá na ústní zkoušení, naši učitelé preferovali písemky. Když mě někdy vyvolali, měla jsem prezentaci nebo jsme si z angličtiny a španělštiny zkoušeli říkat nějaká témata nanečisto nebo třeba jen popsat obrázek, vždy se mi strašně rozbušelo srdce a nedokázala jsem vnímat nic jiného... Takže moje nervozita byla mým největším strachem a přednáškou. Myslela jsem na to už pár měsíců před maturitou i během učení.

Dorazila jsem s malou časovou rezervou, která utekla docela rychle a už jsem stála před zkoušecí (?) třídou. Učitel otevřel, já se chystala sednout na potítko a on mi naznačil, že by bylo fajn si vytáhnout otázku :D 25, Transport and travelling. Uf, dobrý, sedla jsem si, dostala 3 papíry a 20 minut. Ostatní části byly ohledně počasí, nakupování a charitativní práce. Nezvládla jsem si rozvrhnout čas, takže jsem se zadání jedné části dozvěděla až během zkoušky, neotočila jsem papír. Zavolal mě, sedla jsem si naproti němu a přísedícímu a nervozita byla fuč :) Představila jsem se, bavili jsme se o mém svaťáku, o plánech na VŠ a plynule jsme přešli k počasí. Asi v půlce mi trochu chyběl dech a vysychalo mi v puse, ale celkově jsem se cítila dobře. Jedno zadání jsem nepochopila a začala jsem mluvit o něčem jiném. Znova jsem si přečetla zadání a povídali jsme jako by se nic nestalo. Mluvila jsem o tom, jak jsem cestovala vlakem a nemohla jsem si vybavit slovo "vystoupit". Tak jsem se odmlčela a na učitele zašeptala "vystoupit". Slyšeli to všichni, začali se smát a učitel zašeptal "get off". Tak jsem pokračovala a najednou byl konec.

Do odpočívací místnosti jsem přicházela s úsměvem, napsala jsem pár lidem, že zvládám a za chvilku dorazila kamarádka, která už to měla za sebou od pondělí. Chodila nás tam všechny celý týden podporovat. Což třeba mně pomohlo. Procházeli jsme si kontexty k autorům k četbě z češtiny. Ke každé knížce jsem měla asi 8 bodů, něco o autorovi, další dílo, období, současníky a jejich díla.

Zase přišel čas. Tentokrát čeština. Učitelé se usmívali snad ještě víc než ti předtím. 8, Shaw, Pygmalion. Dobrý, to jsem četla, měla jsem podrobný čtenářák od ségry, líbilo se mi to... Na potítku jsem začala psát do zadání, přestože jsme byli domluvení, že budeme šetřit a použijeme volné papíry s razítkem školy. Uvědomila jsem si to po jednom podtržení a pár napsaných písmenech. Trochu mě to rozhodilo. Samozřejmě se nestalo nic hrozného, ani jsem nečekala, že by mi vynadali, ale zasekla jsem se asi na minutu. Popsala jsem celý papír. Vždy jen slova, což by bylo správně, kdybych k nim měla co říct. Zavolali mě, sedla jsem si a hned se omluvila za to psaní do toho. "Nic se nestalo, z jaké části knihy je tato ukázka?" ... Všechno jsem věděla, mluvila jsem spisovně, ale tak nějak jsme si nerozuměli. Nechápala jsem, co po mně chtějí :D a hlavně mi to bylo v tu chvíli celkem jedno, nijak jsem se nesnažila za každou cenu říct všechno co vím a nepouštět je ke slovu. Řekla jsem i několik detailů, díky čemu jsem dokázalo, že mám určitě přečteno. Dostali jsme se k autorovi. Na potítku jsem si vzpomněla na současníky (Rolland, Exupéry), ale ptali se mě na dramatiky. České dramatiky. Přelom 19. a 20. století. Před hodinou jsem četla "Inspiroval Čapka".
"No a taková dvojice"
ticho... "Joo, ti co jeli do Ameriky, jeden tam zůstal..." Nemohla jsem si vzpomenout na jména.
Radil mi: "WV"
Já nic.
"Fimfárum".
"Jo, jasně.", "No, já vim!" ... chvíli ticho... "Werich"
"No a ten druhý"
Já nic.
"Svíčka"
"Cože? Svíčka?". Začala jsem se smát, přísedící také.
"Svíčka má knot a..."
"Vosk, Vosko-vec...?"
"No hurá"
Takhle jsme strávili tak 2 minuty. Hádání WV. Na ně už nezapomenu.
Neumělecký text také nebyla žádná velká sláva. Na všechno se mě musel ptát přímo.

Proto mi bylo jasné, že jednička nebude. Ale já si pro pěkné známky nešla. Cíl byl "To udělat" a strašák dějiny umění mě teprve čekal. Přestávka před nimi byla velmi krátká. Stihla jsem se jen podívat na 2 papíru a už jsem šla do třídy. Stoupla jsem si k potítku, učitel tam nebyl. Přitom přede mnou ze stejného předmětu maturoval spolužák. Předsedkyně kývla směrem k lidem, co se přišli na zkoušku podívat. Najednou se vynořil.
"Koukala ses na to?"
"Ano."
11, Románské umění
"Umíš?"
"Ano." (reálně doteď nevím, které otázky jsem uměla a neuměla, odhadem tak půlku možná :))
Sedla jsem si, dostala jsem krátkou osnovu a 3 papíry s obrázky budov a k popisu kostela... Byl ochotný mi s čímkoli poradit. Začal vyjmenovávat části kostela a kostel sv. Jakuba, Kateřiny a Martina, Předklášteří u Tišnova...
"Jo, tohle všechno vím."
"Tak potřebuješ s něčím poradit?"
"Tohle je klášter v Cluny?" ukázala jsem na jeden obrázek.
"Ano. Takže nic? Dobrý?"
"Jo, dobrý."
A šel zkoušet. Napsala jsem si názvy staveb a zásek. Kdy to bylo, kde to bylo, jaký byly znaky...? Začala se mi vybavovat otázka č. 10, Předrománské umění. Chvilka paniky. Pohled do osnovy. Začala jsem psát. Na zavolání jsem přicházela s oboustranně popsaným papírem. Snažila jsem si tam uspořádat i obrazovou přílohu a najednou koukám, jak se ten učitel tváří. Úplně jako zabiják! :D Celou dobu byl jako cizí a měl fakt nepříjemný tón hlasu. Přísedící mi radila (s jeho vědomím), kolem procházel ředitel, předsedkyně poslouchala. Věděla jsem, že toho na papíře mám hodně, takže kdybych to třeba jen přečetla, tak mi 5 nedají. Nechával mě mluvit, o čem jsem chtěla, měl doplňující otázky, pak jsem si vždy zase vybrala, co jsem věděla.
"Kostel je podélný, bazilika nebo centrální, rotunda... půdorys kříže, symbolizuje tělo Krista, hlava je chór... Řecký a latinský kříž..."
"Podélný kostel je typický pro západní Evropu, katolíky a rotundy na východě. Jaké tam je náboženství?"
"Islám!" :D
Smích, dali mi další šance.
"Evangelíci, protestanti..."
Přísedící šeptala "Pravoslaví"
Tak jsem to zopakovala a šli jsme dál. Tohle asi z hlavy nedostanu :D Křesťanství neruzumím, evangelíci a protestanté jsou snad jedno a to samé...? Omlouvám se, nechci nikoho urazit :) Jen v tu chvíli se špatně přemýšlí bytˇjen o jednoduchých věcech (viz. WV), odříkávala jsem přesné definice a najednou se ozval pan ředitel:
"Koukejte na čas, jo?"
"Aha, minuta."
Nejlepší pocit. Maximální štěstí, já to dala! Asi jsem ještě mluvila, ale myšlenkami už jsem tam nebyla. Na chodbě jsem skočila spolužačce (té super podporující) kolem krku. (Nerada se dotýkám lidí a objímání si fakt neužívám :D Navíc jsem byla zpocená... ale mnohem více šťastná. Spadlo to ze mě.) Napsala jsem mamce a zavolala ségře. Skoro jsem brečela. Hlásila jsem, že budou dvojky, možná nějaká jednička.

Španělštiny jsem se nebála. Rychle jsem prolistovala ta připravená potítka. Doteď si myslím, že jsem to podcenila, ale všichni byli nadšení. Byla jsem úplně první na škole, kdo kdy maturoval ze španělštiny. Navíc to byla poslední zkouška naší skupinky, končila 5 minut před vyhlášením výsledků. Takže tam byli učtielé a dalších 84639207 lidí. 3 Literatura española y checa. Přicházeli, když jsem byla na potítku, otočila jsem na otevřené dveře a plnící se třídu. To úplně příjemné nebylo. Na pracovním listě byly 3 části. Text s otázkami, krátké gramatické cvičení a téma literatura. Špatně jsem si rozvrhla čas, takže jsem si napsala odpovědi, kontrolovala členy (mužský, ženský) ve slovníku a k tématu jsem si napsali poznámky obecně k literatuře a čtení, ke dvěma českým spisovatelům a dvěma z Latinské Ameriky. Cestou ke stolu mi došlo, že ta otázka se vztahuje ke španělské literatuře a já neznám žádného španělského autora kromě toho, o kterém byl ten text. Miguel de Cervantes y Saavedra. Nahlas jsem přečetla 2 věty textu, odpověděla jsem na otázky, 2 jsem trochu rozvedla. Přečetla jsem gramatické řešení a vrhla se na téma. Mluvila jsem strašně rychle a fakt dobře. Dokázala jsem i komunikovat ohledně těch cvičení, ujišťovala jsem se, jestli dobře chápu otázku. Věřím, že to působilo dobře a přirozeně. Ale jen do chvíle, než mi došly poznámky. Učitelka se mě zeptala na nějaké španělské spisovatele, řekla i jména a já vážně netušila. Řekla jsem, že vážně nevím. Mohla jsem si to dovolit, protože nám nikdo jiný nerozuměl. Tak jsem zopakovala něco o Miguelovi a nevzpomněla jsem si na Quijota! :D Řekla jsem El ingenioso hidalgo... ticho... Nekonečné ticho! :D Poděkovali mi. Odcházela jsem ze třídy se smíšenými pocity. Docházelo mi, jak jsem to celé zvládla a že se mi to vlastně líbilo, ale byla jsem na sebe naštvaná, že jsem si třeba nenašla něco o nějakém španělském spisovateli. Měli jsme totiž hezky propojené otázky. Osobnosti Španělska a Lainské Ameriky, Osobnosti ČR a právě literaturu. Takže jsem k osobnostem měla připravené spisovatele a ti z Jižní Ameriky mi připadali zajímavější. Na to se také bude zapomínat těžko.

Zase jsem se smskami pochlubila šli jsme na výsledky. Po zprůměrování s didakťáky a slohy 2, 1, 1, 1. Všichni 4 jsme měli vyznamenání! :) Všichni učitelé, kteří to dopoledne zkoušeli, nám pogratulovali a podali ruce. Z té španělštiny byli nadšení. Během mého povídání se pan ředitel i přísedící (francouzštinářka) celou dobu koukali překvapeně a dělali posunky na lidi za mnou. Evidentně jsem překvapila nejen sebe :)

Nechci zapomenout na nadšené výrazy nás úspěšných. O neskutečných pocitech jsme si povídali venku u zmrzliny. Cestou domů se mi chtělo brečet. Pustila jsem rádio naplno, jela jsem vážně rychle (ale bezpečně!), doma jsem vychrlila první pocity taťkovi a šla plet maliny :D Potřebovala jsem vypnout. Brzy mě začala bolet hlava, tak jsem si šla lehnout aležela jsem několik hodin. Měla jsem úplně prázdno v hlavě.

Jak jsem to vnímala další den si můžete přečíst ve včerejším článku.

Včera bylo zakončení, kde jsme byli milionkrát pochváleni, protože polovina z nás má vyznamenání.(Někteří, včetně mě, jediné za 4 roky :D) Večer bylo rozloučení v baru i s učiteli. Úplně nadšená jsem nebyla, navíc jsem nakonec jela autem. Takže jsem nemohla pít a musela jsem myslet na to, že pak pojedu necelou hodinu unavená a ve tmě. Piva jsem si cucla, dala jsem si džusík a pizzu a pěkně jsem si popovídala i s učiteli. Ve 12 jsem se ukládala do postele.

Dneska jsem uklízela v pokoji a snažím se uklidit i v hlavě a promyslet, co bude o prázdninách.

Jestli to někde celé přečetl, tak má můj obdiv. Děkuju! :)