Lennyspis na Blog.cz

Všimla jsem si mého posledního článku na hlavní stránce. Není to poprvé, ale o to víc by mě zajímalo, podle čeho se jednotlivé články vybírají. Abych byla upřímná, nejsem s ním ani moc spokojená. Nepřipadá mi výjimečný nebo zajímavý. Jen si nějak potřebuju uspořádat myšlenky o tom, co se vlastně děje a pobčas sem něco hodím. Původně mělo jít o jeden z tréninků na sloh z češtiny.

Ten už mám za sebou a snad se brzy dozvím výsledek. Očekávám dvojku, ale víc než na mém názoru smozřejmě záleží na hodnotiteli. Jak bude vyspaný, kolik už toho bude mít přečteného, jestli ho něco zaujme a jestli bude ochotný můj text číst dvakrát.

S větším napětím ale očekávám výsledky přijímaček. V sobotu jsem psala TSP na Masarykovu Univerzitu. Výsledky mají být "do konce dubna", tak jsem zvědavá, jestli se je dozvíme až 30. dubna v pondělí nebo snad hned zítra. Nechci se k tomu raději nějak více vyjadřovat. Sice tuším, kolik bych přibližně mohla mít bodů, ale percentil se předvídat nedá. Tím spíš, že se mi tento rok zdál test v některých ohledech jiný. Řekla bych, že je čím dál jednodušší matematika a naopak jsem měla problém s verbálním oddílem.V kulturním přehledu a kritickém myšlení jsou úplně náhodné věci, analytický oddíl a prostorová představivost mě baví a s angličtinou je to opět složitější. Jsem schopná vyřešit úlohy ze zmíněných oddílů zadané anglicky, textu rozumím dobře a když se objeví neznámá slovíčka, dokáži si smysl domyslet. Pak ale mám do textu na vynechané místo vybrat jedno z pěti nabízených slovíček, které se tam nejméně/nejvíce hodí a nějaké domýšlení smyslu je k ničemu, pokud znám jen dvě z pěti. Nijak si nestěžuji, takhle to prostě mám :)

Z maturity celkově mám respekt a bojím se ústní části, ale rozhodně si nejdu pro jedničky, nemám důvod. Což je na první pohled v rozporu s tím, že se chci všechno na učit a reálně to umět, chci vědět, o čem mluvím. Uvědomuji si ale své schopnosti a neschopnosti a hlavně fakt, že nejvíce bude záležet na tom, jak budu působit a jak zvládnu nervozitu. Protože naučit se to prostě musím! :D

Ode dneška jsem doma, mám svaťák. Reakce každého člověka, který se to dozví, je stejná. Závidí, říká, že je super, že mám volno a můžu se válet. Ehm, jo, jasně. Válím se a budu... ale s hromadou papírů a knížek. Nejvíc mě děsí to, kolik je otázek a že bych se měla stíhat naučit čtyři denně, abych byla v klidu, přestože mi během roku trvala jedna otázka týden. Dobře, mám volné celé dny a jsem celkem odhodlaná, ale najednou nacházím lásku k zahradničení, vaření, každou chvíli chci jít s někým ven, narážím na zajímavé knížky, které ale musí ustoupit těm k maturitě z češtiny a děsím se dne, kdy třeba začnu pravidelně běhat. (což by možná nebylo na škodu... )

Chci si vytvořit denní režim. A chci ho dodržovat. Déle než půl dne. Prosím.

Když zavřu oči, snažím se si představit co nejsvětlejší budoucnost. Což momentálně není úplně lehké. Zítra jdu naposledy do školy. Pak mě čeká 5 týdnů přípravy a učení na maturity, přerušované dvěma didakťáky, slohem z angličtiny a přijímačkami tuto sobotu.

Jestli si tenhle článek přečtu za pár let, určitě se zasměju a vzpomenu si, jak jsem byla "hotová z blbý maturity" a doufám, že zkoušky na vysoké škole budu zvládat líp, byť je mi jasné, že budou nesrovnatelně náročnější.

Nálada mi lítá nahoru a dolu i během jednoho dne. Dlouhodobě jsem nebyla a nejsem spokojená s třídním kolektivem. Vždycky mi trvá zapadnout, ale tentokrát se mi to nepovedlo ani za čtyři roky... Teď se ale řeší poslední zvonění, s tím spojené tvoření a zpívání písničky, plánují se oslavy (úspěšné) maturity, dokonce už i třídní sraz za pár let. Vím, že mě dost lidí nebere a já se vážně většinu času s nimi necítím dobře, ale při téhle přípravě bývám dojatá a je mi líto, že jdu pryč a budu začínat někde jinde. A nebyla bych to já, kdybych se zároveň na nový začátek netěšila.

Přijímačky budou... zajímavé. Abych byla upřímná, jestli to někdo ocení, nijak zvlášť se nebojím. Vím, že na obory, na které se hlásím, není nijak velký nápor a tuším, jak moc dobře musím test napsat. Pokud budu vyspaná, najedená a neselžou České dráhy nebo někdo z pořádajících té velké sobotní akce, mělo by to klapnout.

Co se týče maturity, tak z písemné části strach nemám. Stačí být v klidu a napíšu češtinu a angličtinu. Vítr mám ale z ústních, ty pro mě budou o dost náročnější. Jen když v hlavě zavadím o myšlenku na ně, rozbuší se mi srdce a začnu rudnout. Což se bude pravděpodobně dít u jednotlivých zkoušek a nepovažuji to za nějak praktické.

Psychicky se připravuji na celodenní učení a jsem celkem odhodlaná a ochotná ttrávit čas nad papíry. Chci být co nejvíce efektivní, takže bych si ráda vytvořila a následně dodržovala denní rozvrh včetně jídla, spánku a zábavy. Za čtyři roky na gymplu tuším, co u učení funguje a nefunguje, ale velkou roli hraje i prostředí (dům a jeho spolusdílející), již umíněné jídlo, na jehož přípravování i konzumování se těším, pak také toužím potom, abych občas mohla jen tak zavřít oči.

Doufám, že to nějak zvládnu a za dva měsíce budu moct řešit zápis na výšku a při vzpomínce na maturitu se budu moct usmívat.

Článek s tímto tématem by se rozhodně víc hodil vydat už minulou noc, ale chtěla jsem rovnou napsat, jak to dopadlo. Samotné psaní slohu nebylo nějak výjimečné, zajímavější mi připadá, co se dělo před tím.

2 hodiny před začátkem včerejší první části maturity jsem seděla ve vlaku a psala jsem tohle:

Do školy jsem přišla v 11 a s postupně přicházejícími jsme se o tom chvilku bavili, pak jsme střídavě schízovali a navzájem se uklidňovali. Ve 12 to tedy začlo a po otevření zadání jsme se začali skoro všichni smát. Zadání bylo rozhodně lepší, posuďte sami: Info o slohu včetně zadání.

Nechce se mi tady vypisovat, jak jsem měla pocity při psaní. Odcházela jsem spokojená a čím víc nad tím přemýšlím, začínám se trochu bát, jestli to sedne hodnotiteli... Každopádně už bych uvítala výsledky, takže jestli někdo z vás tuší, kdy by mohly být určitě se podělte v komentářích.

A zahlasujte v anketě, co byste si vybrali za zadání :)

Tak plán psaní a trénování na slohovku moc nevychází. Nějak jsem totiž přecenila učení na dva předměty a strávila jsem s nimi více času než je zdrávo. (Předstírejme, že se vážně nenašlo ani těch 10 minut na to, abych sem nenapsala pár slov.) Zkoušky se blíží, moje nálady mění a jen těžko dávám dohromady, co se vlastně děje. Mám pocit, jako by všechnno šlo stranou. Vždy se soustředím na jednu konkrétní věc, učení maturitních otázek na zkoušení, slohovka poslední písemky...

Nejvíc teď flákám můj největší koníček, esperanto, ruštinu a finštinu. Prostě si nemůžu dovolit učit se slovíčka a číst ve třech jiných jazycích než ze španělštiny a angličtiny, ze kterých maturuji. Aspoň tak to mám nastavené v hlavě.

Ještě extrémnější to bylo v prváku a druháku. Všechny písemky byly vždy plánované. Pokud jsem v úterý věděla, že ve čtvrtek píšeme z biologie a v pátek z dějepisu, nutila jsem samu sebe nechat učení historických dat až po písemce ze zvířátek. Což se moc neosvědčilo, protože u mě funguje spíše dlouhodobější příprava, nejde mi si jen tak narychlo nasypat do hlavy všechno, co je potřeba a pak to zapomenout. Naopak se učím na několikrát a všechno mi to dojde třeba týden po napsání testu :)

I tak mé milované jazyky vnímám aspoň projížděním obrázků s nimi na facebooku a občasným čtením článků. Když bylo aktivnější období co se týče rozšiřování mé osobnosti (Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem.), uvědomila jsem si, že mi dochází spousta věcí z našeho českého jazyka. Význam některých slov nebo třeba fakt, že mi někdy chybí předpřítomný čas. Ne že bych ho uměla například v angličtině správně používat, ale vadí mi, když něco píši nebo říkám a nepřesně vyjádřím, jak šly události za sebou.

O podobných a daleko horších věcech uvažuje drtící se maturant. Všímám si toho i u ostatních budoucích obětí. Učíme se někdy docela náročné věci (Ano, vím, že na vysoké škole to bude nesrovnatelně horší.), ale máme problém s těmi úplně základními a selským rozumem. Ve všem hledáme složitosti.

Tohle všechno výše napsané si uvědomuji, ale jen těžko to nějak změním. Nic hrozného se ale neděje a když nic jiného, mám o čem psát :)

Ahoj, fakt dlouho jsem sem nic nenapsala... Ale to nikoho nezajímá, jdeme k věci! :)

Příští týden píši maturitní sloh z češtiny. Nedá se říct, že bych měla strach, možná zdravý respekt. Jde o to, že kdykoli jsem něco psala, měla jsem dost času. Tím nemyslím řádově hodiny jako spíš dny. Rozepsala jsem, co mě napadlo a vrátila se, až jsem měla chuť. Nejen co se týče blogu ale právě i u slohovek.

Proto si chci během toho týdne několikrát říct: "Piš!" a vážně budu muset něco napsat, abych se do toho dostala. Zároveň věřím, že vám mám co sdělit. Blíží se maturita a já pozoruji sama sebe, jak se střídavě hroutím, zároveň mám záblesky nadšení a občas se objeví naprostá flegmatičnost, nějak to přece dopadne, pro jedničky si nejdu.

Jak jsem naznačila na začátku, nechtělo se mi psát shrnující článek o tom, od kdy a proč jsem nepsala a jak se to teď změní a budu psát pořád nějaké zajímavé články. Jde mi o to abych prostě psala a fakt, že tenhle text zveřejním mi může jen pomoci v motivaci.

Jestli jste v podobné situaci jako já, rozhodně něco podobného zkuste, já cítím, jak se mi rovnají myšlenky a je to celkem příjemný pocit :)

Abych se dostala k něčemu konkrétnímu ohledně té maturity a školy obecně... Upřímně se bavím rozdílným přístupem učitelů. Máme takové, co mají jasnou představu o tom, jak se cítíme, co chceme a potřebujeme a vychází nám vstříc, bohužel je ale více těch, co nemají tušení a nijak nám tohle období nezlehčují. Jsou takoví, kteří nám dopodrobna řekli, jak bude zkouška (celou dobu píši o ústní části) probíhat a jdou ochotni si to s námi vyzkoušet. U některých naopak můžeme jen odhadovat a polemizovat nad tím, komu z těch, co zkoušku dělali, věřit. Všude je to stejné, o učitelích se prostě mluví a přestože vás neučí, slyšeli jste o něm dost.

Aby bylo jasno (i pro mě), nehodlám si tady zkoušet jednotlivé slohové útvary nebo jednotlivá zadání z předchozích maturit. Chci psát i když nechci, abych se do toho trochu dostala.Následující články (jestli se donutím) budou podobné tomuto, nad obsáhlejší co se týče něčeho smysluplného i rozsahově. Teď potřebuji udělat spoustu věcí na zítra. A kdo ví třeba budu i pár hodin spát... :)