Třeba to tentokrát vyjde!

4. února 2018 v 20:54 | Lenny |  Témata týdne
Mám pocit, že kdybych se po stopadesáté třetí chtěla vrátit k pravidelnému psaní (jakože chci) a hlavně zveřejňování článků na tenhle blog, potřebovala bych se nějak vyjádřit k tomu, co se dělo v době mojí neaktivity. Což je, přiznejme si, dost nereálné. Jednak toho bylo vážně moc a už se mi nepovede vyjádřit své pocity a myšlenky, také se mi nechce číst své poslední příspěvky, abych zjistila, co víte a nevíte a hlavně jsem u několika věcí ráda, že jsou za mnou a nechci se příliš vracet do minulosti.

Zůstaňme u toho pozitivního. Už šest týdnů jsem řidička! A k překvapení všech jsem prakticky hned začala jezdit sama, bez zkušeného spolujezdce. Tohle období, kdy se do řízení dostávám, nevyšlo úplně hezky. Často byla a je namrznutá silnice, sněží, je brzy tma... Vlastně nějakou dobu byla ráno, když jsem se dopravovala z domu i odpoledne při návratu. A člověk jako já, co nezvládá zatáčet a zároveň řadit, se prostě nedokáže soustředit ještě na přepínání dálkových světel a topení a stěrače :) Připadá mi, že když se naučím nějakou dovednost nebo pochopím jak něco funguje, přestávám se soustředit na všechno ostatní. Abych to shrnula, úplně marná nejsem, ale rozhodně bych nechtěla samu sebe na silnici potkat.

Další velkou částí mého života je škola. A to jak zdárné dokončování gymplu a příprava na maturitu, tak i výběr vysoké školy. To první je dost náročné časově doma, ale ve škole jsem v klidu, žádný učitel po nás vyloženě "nedupe". A co se týče výšky, tak jsem jako první věděla, že chci na Masarykovu Univerzitu do Brna a vzhledem k mým (ne)schopnostem na filozofickou fakultu. Pak jsem procházela jednotlivé obory, dvakrát jsem se jim přiblížila v rámci dnů otevřených dveří a vybrala jsem si tři. Za necelé tři měsíce půjdu na přijímačky a na konečné rozhodnutí mám čas do června. Takže jsem v klidu. Tyhle starosti jsem odložila a momentálně to navíc vypadá, že to celé odložím o rok.

Než se k tomu dostanu konkrétně, ke konci psaní posledního odstavce jsem si vzpomněla na situaci ve třídě před rokem a půl. Doteď v menší míře přetrvává pocit, že kdo se nehodlá věnovat biologii a chemii, je úplně k ničemu. Ke konci druháku jsme si totiž vybírali semináře do třeťáku. Dost lidí říkalo, že půjdou na medicínu. Fakt velká část mých spolužáků. Časem odpadávají. Haha. Asi nás zbytečných lidí bude víc, což? Zajímalo by mě jestli na sebe máme takový vliv a jdeme (oni jdou) s davem a rozhodnutí ostatních je tak důležité, ať už vědomě nebo podvědomě. A nebo jsme se tak prostě sešli, protože v jiné třídě mají naopak všichni zálibu v základech společenských věd a ve třetí zase v matice a fyzice.

Případný dobrovolný odklad bude z důvodu upřednostnění šance na účasti něčeho přes EVS. Vím, čeho konkrétně, ale to si zaslouží samostatný článek. Za necelý rok bych měla nasbírat spoustu zkušeností, být s úžasnými lidmi, z nichž velkou část už znám, mít už konečně něco v životopise a trochu peněz bych také měla nasbírat.

Příští týden touhle dobou budu za sebou mít dost nepříjemnou událost. Už teď tuším, že se z toho budu potřebovat vypsat a vy nebudete chápat, že se mi to nelíbilo. No uvidíme, aspoň už mám důvod psát další článek :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jsemucitelka jsemucitelka | Web | 4. února 2018 v 22:14 | Reagovat

Důležité je, se do psaní nenutit. Ono někdy čas prostě je a někdy není a někdy chybí ta chuť. Taky to znám. Já jsem se k blogování teď vrátila asi po 5 letech. :-D A taky mi štve, že na to nemám tolik času.

Hodně štěstí s výběrem školy a u matury! :)

2 lennyspis lennyspis | Web | 5. února 2018 v 17:26 | Reagovat

[1]: Já čas mám a hlavně je mi vždycky po vydání článku líp, ráda píšu :) Jen chybí inspirace a teď mě víc baví psát v jiných jazycích, což se sem nehodí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama