Nešťastná z vlastního maturáku?

11. února 2018 v 16:35 | Lenny
Mám za sebou svůj maturitní ples a pořád vlastně nevím, jestli jsem si ho užila, ani co pro mě znamenal. Jeho organizace se řešila asi půl roku, a přestože jsem se příliš neúčastnila, i tak mi to připadalo nekonečné a úmorné.
Kdo už ode mě četl nějaký článek, určitě nepochybuje o tom, že jsem introvert. Někdy vážně extrémní. Nenávidím být obklopená lidmi a moje obavy se potvrdily. Navíc alkohol, hlasirá hudba všude foťáky, kamery a obrovské obrazovka, přenášející obraz. Je normální, když člověk nechce být středem pozornosti, ale na vlastním maturitním plese jsou momenty, kdy vážně všichni koukají jen a jen na vás.

Navíc nemám úplně dobrou pozici ve třídě. To je skoro eufemismus :D Moc lidí se se mnou nebaví, tak nějak se ignorujem, pokud něco nepotřebují. Mám pár dobrých kamarádů, na které vážně je spolehnutí vždy a jsem spokojená. Když se ale řeší něco důležitého, nikoho můj názor nezajímá. Proto jsem se ani neodvažovala vyjadřovat ohledně věcí na maturák... A nelituji toho.

Jsem ráda, že ve třídě byla skupinka lidí, co tomu obětovala fakt hrozně moc volného času a všechno zvládla. Samozřejmě nakonec nějaký malý problém byl, ale nic vážného a obdivuji, že se jim to povedlo. Řekla bych, že je to i dobrá zkšenost, jednání se spoustou lidí (od šerp, balénků, skleniček, přes sponzory, ochranku, pronájem, program večera... )

Po ěkolika nepříjemných hádkách, desítkách hodin nacvičování předtančení, nástupu a půlnočka přišel ten den. Strávili jsme spoustu času tombolou, výzdobou, přípravou jídla a byla u toho skvělá atmosféra. Nesrovnatelně skvělá oproti předešlým měsícům.

Odpoledne jsme se začali scházet a dodělávat poslední věci, převlékali jsme se, proběhla generálka a už jsme koukali, jak přichází lidé. Bylo pár minut před osmou, kdy mělo začít předtančení, a asi polovina stolů byla prázdná. Byli jsme zmatení a nesví, proč přišlo tak málo lidí, copak nás nikdo nechce vidět? Kdybychom tušili, kolik se tam nakonec nahrne lidí, radši bychom byli bývali začali v poloprázdném sále. Postupně se totiž oficiální začátek odkládal, protože se tvořily obrovské fronty u vstupu a u tomboly. Šli jsme se řadit, nechápala jsem, jak se sakra vejdeme do tak malého prostoru. Byl ohraničený dvěma provazy, které drželi čtyři lidi, reálně to ale moc nepomohlo. Byli jsme zvyklí nacvičovat v běžném oblečení a hlavně v tělocvičně, kde měl každý dostatek prostoru. Najednou bylo nepomohodlné i stát, natož se hýbat a tancovat. Z ničeho nic jsme skončili, všichni tleskali a já si ani neuvědomila, že jsme vůbec začali. Upřímně, doteď si neuvědomuji, že jsem měla maturák.

Z nástupu si toho moc nepamatuji, hodně jsem křičela a tleskala. Když přišla řada na mě, neslyšela jsem písničku a nějakou dobu jsem stála, několik lidí mi řeklo ať jdu. Se všemi jsem si plácla, cestou na podium jsem si přišlápla šaty, nechala jsem si špatně nandat šerpu, vzala jsem si růži a skleničku přípitek, dva fotografové mě fotili, zatímco mě další člověk natáčel a jeho práce se promítala na dvě obrovské obrazovky a najednou už šel někdo další. Hlavně téhle fotky jsem se hodně bála. Prostě se neumím tvářit na fotkách. Vypadám tam ale dost uspokojivě. Až tak, že mě napadlo ji sem dát, přestože už skoro dva roky vedu tenhle blog jeko anonymní :)

Potom měl přijít tanec s rodiči a učiteli. Ségra mě ale odtáhla do fotokoutku a já přišla pozdě na společné focení nás maturantů, čekalo se na mě. Další věc, při které jsem byla nějakou dobu středem pozornosti, ale naštvaní snad nebyli. Taťka je na tom s podobnými akcemi stejně jako já, nijak si to neužíval, ale chytli jsme se a plácali se sem a tam. Na tanec s učiteli jsem se těšila, běžela jsem nahoru na balkón, abych se podívala na pár mých spolužáků a některé učitele, ale nestihla jsem to, už se tleskalo, když jsem tam došla. Snad budou fotku a video.

No a pak už to bylo slabší, až do půlnoci jsem chodila sem a tam, trochu pití a jídla, občas jsem si s někým popovídala. Jediná zábava bylo helium a koukání na opilé učitele. Nás pár střízlivých jsme byli nervózní z půlnočka, protože kolem 11 jsme měli přehled asi tak o třetině lidí, z nich půlka sotva chodila. Ale asi 10 minut před začátkem byli najednou všichni v pohodě a šli jsme na to.

Na půnočko jsem se těšila. Byly tam pohyby, které úplně nezvládám, různé kroucení a tak, ale zvládla jsem se uvolnit a bavilo mě to. Všichni opilí to zvládli před problémů, já jsem se ale v jednu chvíli dost sekla, protože jsme byli na trochu jiném místě než obvykle a pár kroků jsem zkazila. V tu chvíli jsem to vnímala jako katastrofu, na videu to ale vypadá vtipně.

Padly balónky, já si chvilku potrpěla v davu a jela domů. Nezvládám opilé lidi, co se motají, dokola opakují stejné věty a smějí se každé hlouposti. Hlavně jsem ale začala vnímat, že jsem na ostatní nepříjemná. Rodiče a kamarádi už taky chtěli domů, takže jsem ve už ve 2 v noci ukládala do postele.

A nelituji toho. Ráno jsem se koukala na fotky a videa nadšených spolužáků, četla si, jak každý všechny miluje, ale také to, jak se jim ztratilo spousta věcí, je jim špatně a nevěděli, jak se dostali domů. O to jsem přišla ráda.

Během celé přípravy jsem několikrát váhala, že z toho couvnu. Jeden spolužák měl problém s nohou, takže nenacvičoval předtančení a půlnočku a někteří jsme mu záviděli. Dokáži si reálně představit, že bych toho na jeho místě využila a klidně i předstírala, že to pořád bolí... Nakonec jsem ale šťastná, že k ničemu takovému nedošlo, já to zvládla a v rámci možností si večer užila. Pořád čeká na fotky a videa, na kterých snad nebudu moc trapná a už mě čeká JENOM maturita! :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hrachajdice hrachajdice | Web | 11. února 2018 v 17:10 | Reagovat

Tak každej nemůže bejt jen nadšenej . Mě se to moje taky třeba moc nelíbilo . Uvidíš časem , třeba nakonec budeš vzpomínat ráda ;-)

2 helmii helmii | Web | 11. února 2018 v 18:24 | Reagovat

U nás z toho bylo taky spoustu hádek, my s oktávou jsme se dohádali do krve.. A pak mi asi 3 týdny před plesem doktor řekl, že musím jít na operaci kolene. Takže jsem byla o berlích, na mých fotkách se snažím nespadnout a v 10 večer mi tam mamka píchala injekci na ředění krve, takže jsem doufala, že mi nezačne téct krev z nosu... Ale stejně jsem si to užila a vzpomínám na to moc ráda! :-)

3 Eliss Eliss | Web | 11. února 2018 v 18:46 | Reagovat

Jsem ráda že mě žádná podobná událost nepotkala :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama