Moje zelená pěticípá hvězda

27. prosince 2017 v 12:15 | Lenny |  Témata týdne
Moje hvězda ve mně evokuje myšlenky na moji vášeň, kterou je esperanto, o kterém už jsem dřívě psala. Tentokrát se ale chci podělit o esej, kterou jsem psala do školy. Využila jsem mnoho zkušeností, znalostí a zdroje, které můžete najít dole.

K čemu je esperanto?
Položení této otázky je typická reakce lidí, kteří se o esperantu dozví. Což vůbec nepovažuji za zvláštní nebo snad špatné. Bohužel ale pochyby o smyslu učení se a používání takového jazyka u některých lidí přetrvávají i dál. Je jednoduché dostat se k informaci, že jazyk, jehož název znamená "Doufající", vytvořil polský lékař Ludvík Lazar Zamenhof, kterého různé jazyky obklopovaly odmalička a rychle a úspěšně se je učil. Známý je i důvod, proč při studiu gymnázia začal s tvorbou univerzální řeči pro všechny. Žil totiž na hranici zemí Polska, Běloruska a Ukrajiny ve městě Bělostok. Šlo o místo, kde se mísily různé kultury a používané jazyky. Svou roli hrála i nenávist vůči Židům. Nemůžeme se tedy divit, že zde probíhalo mnoho konfliktů. Zamenhof věřil, že kdyby existoval univerzální jazyk pro všechny, předešlo by se nedorozuměním a nepřátelstvím. Do roku 1887, kdy vyšla první učebnice esperanta v ruštině, to neměl jednoduché, nikdo ho nepodporoval, dokonce ani otec, který byl učitelem jazyků, ale o to rychleji se potom esperanto a jeho myšlenky šířily. (1) Přestože se našlo jiné využití a o jednoduchém vyřešení mezilidských problémů si můžeme nechat zdát, tento univerzální jazyk prošel zajímavou cestou a snad má ještě mnoho před sebou.

Jen málo lidí ví, že jsou mezi námi rodilí mluvčí esperanta, dokonce i čtvrtá generace v jedné rodině. Samozřejmě to není jejich jediný mateřský jazyk, ale vnímají ho jako plnohodnotný, rovnocenný s ostatními a často i přirozenější. Nedokáži si představit, jak nepochopitelné pro ně je zjištění, že běžné jazyky nejsou tak jednoduché a pravidelné. Učení esperanta mají určitě nejjednodušší, prostě se narodí rodičům esperantistům.


Mezi těmi, kteří se pro to rozhodli sami, mají někteří výhodnější pozici než ostatní. Nepovažuji za velký problém, když mají lidé problém s výslovností písmen H nebo CH, ale upřímně obdivuji nadšení esperantistů v Číně nebo Koreji, protože ti to mají nejtěžší. Stále platí, že je jazyk pravidelný, ale oni často neví nic o evropských jazycích, takže se musí učit mnohem více slovní zásoby a liší se i systém tvoření slov a vět. Nejlépe jsou na tom naopak Češi, Slováci, Poláci nebo třeba Litevci, o kterých se říká, že mluví nejčistěji a nejsrozumitelněji. Jednak máme stejnou výslovnost, skladbu vět a najdou se slova s původem z našich jazyků, ale jde i o to, že jako obyvatelé malých států jsme nuceni se učit cizí jazyky. Jsme tak nějak smíření s tím, že jen s naší mateřštinou toho ve světě moc nedokážeme. Standardem v Česku jsou dva cizí jazyky od druhého stupně základních škol. V mém případě šlo během několika let o seznámení se základy čtyř jazyků včetně angličtiny. Nějakou dobu jsem to vnímala jako něco negativního, protože moje přání a moje volba neměly žádný vliv. Ale o takových problémech lidé v USA nebo v Latinské Americe a některých dalších částech světa nemají tušení.


Ti dlouho používali jen svůj rodný jazyk, protože jiný nikdy nepotřebovali. Nebo se pokoušeli naučit například španělsky nebo francouzsky, ale neměli dostatečnou vůli. Dostali se k esperantu, přečetli si, že je jednoduché a po jeho zvládnutí se vrhli na další, třeba právě španělštinu nebo francouzštinu a už jim jejich učení šlo lépe. Tím netvrdím, že je esperanto zázračné. Částečně jde i o psychiku, zjistili, že jsou schopni se domluvit i jiným jazykem a zvýšilo se jim sebevědomí.

Velkou skupinou jsou nadšení polygloti, kteří se esperanto díky svým zkušenostem naučili velmi rychle a jeho prostřednictvím se dostávají do kontaktu s dalšími lidmi s podobnými zájmy. Využívají k tomu hlavně internet a účastní se pravidelných setkání, různých akcí, letních škol, ale neváhají navštívit domy, kde mohou esperantisté z celého světa, kteří mají zařízený Pasporta Servo, kdykoli zadarmo přespat. (2)

Všimla jsem si, že esperanto je oblíbené mezi programátory a lidmi, kteří jsou technicky zaměření. Po krátké rozmluvě jsme se dostali k tomu, že se jim líbí jeho jednoduchost, zapříčiněná pravidelností, logikou a absencí výjimek. Což je způsobeno tím, že byl vytvořen k tomu, aby se ho lidé učili. A navíc nás jeho promyšlený systém, založený na zkušenostech s mnoha jazyky, nechává nahlédnout do toho, jak funguje jazyk obecně.

Ti všichni se podílí na šíření a rozvoji esperanta už jen tím, že spolu komunikují. Píší blogy, natáčejí videa, tvoří webové stránky, píší a nahrávají písně, překládají články na wikipedii, pomáhají organizovat společné akce. Snaží se i o propagaci, jako například teď já. Naštěstí nám doba internetu přeje a někdo se tím živí. Například Chuck Smith vyvíjí aplikace pro esperantisty a milovníky jazyků. Například Amikumu (s jejich svolením) sleduje polohu uživatelů a ukazuje ty nejbližší.
Americký lingvista, filosof a významná osobnost Noam Chomsky odmítá, že esperanto je jazyk. Podle něj jde jen systém slov a několik jednoduchých gramatických pravidel a je nutné využít znalosti jiného jazyka, aby jím bylo možné mluvit.
Podle mě je jazyk prostředek komunikace mezi lidmi, který umožňuje výměnu informací a dorozumívání. Což esperanto splňuje na celosvětové úrovni. Vidím ale souvislost s "poesperantěním" slov. Esperanto prošlo změnami, stále se vyvíjí a liší se od toho původního. Důvodem je jeho používání v různých koutech světa. Záleží na tom, jaké jazyky jednotliví účastníci rozhovoru ovládají. Místo použití slovníku nebo náročnějšího opisu vymýšlejí a používají nové výrazy. Tím přibývá synonym, která nejdříve vůbec neexistovala, například nemocnice je Malsanulejo (mal=opak, sana=zdravý, ulo=člověk, ejo=místo), ale běžně se používá Hospitalo.


Noam Chomsky také poukazuje na to, že se nikdy nemůže stát univerzálním světovým jazykem, protože rozšířenost jazyka souvisí s významem dané země. Říká: "Kdyby lidé mluvící esperantem disponovali armádou, na jejíž chod by dávali tolik prostředku, jako zbytek světa, měli tisíce základen po celém světě a představovali nejbohatší národ, pak by asi většina lidí mluvila esperantem." (3)

Připadá mi velmi smutné, že k tomu, aby země a jazyk byly úspěšnými, je potřeba armáda a peníze. Ale souhlasím s tím, že nějaké území, kde se používá rozhodně hraje velkou roli. Esperanto není úředním jazykem žádného státu, patří všem a zároveň nikomu. Nehledejme v tom ale souvislost s nějakou levicovou ideologií. V Orwellově románu 1984 se tvořil jediný povolený jazyk Newspeak (inspirovaný esperantem), jehož používání mělo vést k tomu, aby se co nejvíce omezila slovní zásoba a lidé přestali přemýšlet. Kořenů slov je ve srovnání s přirozenými jazyky velmi málo, ale o to jednodušší je tvoření nových slov a tím mluvčím umožňuje použití vlastní kreativity.

Esperanto sice bylo nějakou dobu (1939-1956) podporované komunisty, ale vzápětí se ho začali obávat a esperantisty trestat a likvidovat kvůli možnému využití ve špionáži a samozřejmě se systému nelíbilo cokoli davového. Myšlenka je, že sice jde o společný jazyk, ale rozhodně ne jediný, nýbrž vždy druhý, třetí nebo i osmý. Důvodem je, že nikdo není nadřazený jako v případě rodilých mluvčích národních jazyků.

O esperantu se zmiňuje Patrik Ouředník v knize Europeana, "Na přelomu devatenáctého a dvacátého století vzniklo dvě stě sedmdesát pět univerzálních jazyků a nejznámější bylo esperanto a přívrženci esperanta říkali, že esperanto je jako telegraf, ale lepší." (4) Slova jsou většinou velmi krátká a jednoduchá. Málokdy dochází k nepochopení. Nevznikají problémy s porozuměním, nestává se, že by věta měla víc významů nebo by byla pochopena různě.

Lev Nikolajevič Tolstoj si prošel jediných existujících šestnáct gramatických pravidel a po dvou hodinách začal číst knihy v esperantu. Samozřejmě k tomu používal slovník, ale díky zvládnutým základům několika jazyků, trochy úsilí a zájmu mohl začít používat esperanto prakticky okamžitě, stejně jako kdokoli i dnes. Po nějaké době napsal: "En ĉia okazo la oferoj, kiujn alportos ĉiu homo de nia Eŭropa mondo, dediĉinte kelkan tempon por la lernado de tiu ĉi lingvo, estas tiel malgrandaj, kaj la sekvoj, kiuj povas veni, se ellernos tiun ĉi lingvon, estas tiel grandegaj, ke oni ne povas ne fari tiun ĉi provon. Mi ĉiam opiniis, ke la sciado de lingvoj donas la eblon komunikiĝi kaj ligiĝi kun plej granda nombro da homoj. Mi vidis multajn fojojn, kiel homoj tenadis sin malamike unuj kontraŭ la aliaj nur dank' al la meĥanika malhelpo por reciproka komprenado. Kaj tial la lernado de Esperanto kaj la vastigado de ĝi sendube helpas al la ĉefa kaj sola senco de la homa vivo." (5)
(Každopádně oběti, které přinese každý člověk našeho evropského světa, věnováním nějakého času učení tohoto jazyka, jsou tak malé a důsledky, které mohou přijít, když se poučí z tohoto jazyka, tak obrovské, že se o to nejde nepokusit. Vždycky jsem si myslel, že znalost jazyků dává možnost dorozumívat se a spojovat největší množství lidí. Mnohokrát jsem viděl, že lidé jsou nepřátelští jenom kvůli překážkám vzájemnému porozumění. A proto učení se esperanta a jeho rozšíření nepochybně pomáhá hlavnímu a jedinému významu lidského života.)

Tim Morley mluví nejen na přednášce ve videu "Learn Esperanto first" z přednášky TEDx o svých zkušenostech s vyučováním esperanta. Je učitelem angličtiny, francouzštiny a esperanta již mnoho let, ale stále ho příjemně překvapují děti na základních školách ve Velké Británii. Posledních několik let se tam daří projektu, ve kterém je na základních školách po dobu jednoho až dvou let vyučováno esperanto. Zjistilo se, že děti později využívají tyto zkušenosti při učení se cizích jazyků, jako je francouzština. Sám Tim je nadšen pokaždé, když zjistí, že jim esperanto pomáhá například v počítání. Žák si číslo řekne v esperantu a uvědomí si, z čeho se skládá a pak si ho teprve přeloží do angličtiny. Další využití je při problémech s rozbory vět v anglickém textu. Děti si věty v hlavě převádí a využívají toho, že v esperantu končí každý slovní druh na určité písmeno. Tim také poukazuje na to, že při učení každého jazyka je na začátku klíčová paměť, musíme si zapamatovat slovíčka a gramatická pravidla. Až po zvládnutí základů přichází čím dál tím zajímavější věci, až se nakonec dostaneme ke kreativní a zábavné stránce jazyka. V esperantu je ta první část nesrovnatelně kratší, mnohem rychleji začneme sami tvořit a sami si odvozujeme pravidla. (6)

Umberto Eco zpracoval myšlenky ohledně dokonalého jazyka (Hledání dokonalého jazyka v evropské kultuře). Podle něj se vždy zkoumaly jazyky, lidé se dohadovali, který byl první, který a proč je nejlepší. Ať šlo o obrázky, symboly, matematiku, hebrejštinu nebo uměle vytvořené univerzální jazyky, toto téma není nic nového a nemyslím si, že se někdy vyřeší. Na začátku kapitoly o pomocných mezinárodních jazycích píše o dvou osobnostech a jejich myšlenkách. Na počátku 20. století se rozvíjí komunikace a doprava, proto i hospodářské vztahy a politika. Vznikají mezinárodní asociace a organizace. Couturat a Leau byli přesvědčeni, že nelze povýšit nějaký mezinárodní jazyk nebo se vrátit k latině a nezbývá než vytvořit umělý jazyk, který se podobá těm přirozeným a zároveň je pro všechny neutrální. Nejdůležitější je podle nich zjednodušení a racionalizace gramatiky. V samotné kapitole věnované esperantu se dozvíme nejzákladnější informace, pohledy různých lidí na potenciální mezinárodní jazyk a také vyjádření jeho podporovatelů. "Například Rudolf Carnap ve své Autobiografii dojatě líčí pocit solidarity, který zažil, když mluvil společným jazykem s lidmi z různých zemí, a vychvaluje kvality tohoto živého jazyka…" (7) Naprosto mu rozumím, nadšeně potvrzuji a souhlasím. Je úžasné snídat s Italkou, Dánem a Britem a v esperantu se bavit o tom, jestli na vajíčka patří sýr.


Esperanto je pro někoho zbytečným jazykem, kterým mluví jen 2 miliony lidí, reálně je nepoužitelný a tudíž zbytečný. Ale jsou lidé jako já, kteří díky němu poznali úžasné lidi a skrz ně i sami sebe. Je to 130 let od realizace naivního nápadu jednoho člověka, který chtěl zlepšit svět. Nepovedlo se mu zabránit konfliktům, ale doteď se díky němu děje spousta užitečných, prospěšných a krásných věcí. Lidé jsou otevřenější, mají zájem poznávat další kultury a tím si rozšiřují obzory.


Zdroje:
(1) Představení a kompletní gramatika, Ludvík Lazar Zamenhof
Webová stránka o evropských jazycích
(2) Definice a seznam esperantských domů
(3) Rozhovor s Noamem Chomskym
(4) Europeana, Patrik Ouředník
(5) Lev Nikolajevič Tolstoj a esperanto
(6) Záznam přednášky TED, Tim Morley, Learn esperanto first https://www.youtube.com/watch?v=8gSAkUOElsg
(7) Hledání dokonalého jazyka v evropské kultuře, Umberto Eco
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 27. prosince 2017 v 12:39 | Reagovat

Asi ale svetovym jazykem je a zistane anglictina....Ona je to vastne skoda protoze esperanto by se mohlo naucit dobre mnohem vic lidi . Ono nejen u nas ale i jinde mimo rodilych mluvcich anglictinu zopravdz dobre zas tak moc lidi neovlada a ze by jsme si vsichni louskaky noviny v anglictine...ve dvacatych letech melo byt esperantovyucovano vyu ovano vseobecne ve skolach ale ucitele zivych jazyku to zmarili...Tak zustane asi uslechtilym konickem nadsencu ....ale porad se to chce ucit v prvni radr anglictinu...Kez bych to sam nedlakal... :-)

2 zivot-na-prasky zivot-na-prasky | 27. prosince 2017 v 12:41 | Reagovat

Mám chuť se začít učit! :-)

3 Rebeka Rebeka | E-mail | Web | 27. prosince 2017 v 12:57 | Reagovat

Cožpa o to, článek to je pěkný, sama jsem se chtěla esperanto naučit, ale to "Korey" tam hrozně bije do očí.

4 Mirka Mirka | 27. prosince 2017 v 17:35 | Reagovat

[3]: Korey vás možná bije do očí, ale jinak je naprosto správně viz
http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=Korea

5 Rebeka Rebeka | E-mail | Web | 28. prosince 2017 v 11:03 | Reagovat

[4]: Pokud by se jednalo o druhý pád (bez koho čeho), pak ano. Ale ve vaší větě "obdivuji nadšení esperantistů v Číně nebo Korey" se sedná o pád šestý, v kom čem, tedy Kodeji.

6 Rebeka Rebeka | E-mail | Web | 28. prosince 2017 v 11:07 | Reagovat

[5]: Koreji, překlikla jsem se.

7 lennyspis lennyspis | Web | 28. prosince 2017 v 19:28 | Reagovat

[1]: Angličtina vítězí, o tom není pochyb. Aspoň zatím.
[6]: Fajn, opraveno, děkuju za upozornění. Jen si říkám, že asi dělám něco špatně, když člověka u takového článku zaujme špatně vyskloňované slovo...

8 Mrtvá Duše Mrtvá Duše | Web | 30. prosince 2017 v 14:54 | Reagovat

velmi pekny clanek

9 J.R. J.R. | Web | 18. ledna 2018 v 19:52 | Reagovat

Já jsem na jazyky docela tupá :-? umím trošku anglicky a ještě mínˇ německy :-( .

10 Our Life Our Life | Web | 19. ledna 2018 v 16:09 | Reagovat

zajímavý článek :-?

11 VoK VoK | E-mail | 7. února 2018 v 8:30 | Reagovat

Nějakou náhodou jsem zabloudil na tento blog... Moc fandím pisatelce, protože já jsem se naučil Esperanto jako samouk cestou do práce někdy v roce 1978 a složil svazové zkoušky v Pardubicích. Nějaký čas jsem jazyk aktivně používal, navštívil i korespondenční přátele ve Francouzském Troyes, ale pak z nedostatku času jsem jazyk odsunul stranou a do dnešní doby, tedy asi 35 let vůbec nepoužíval. Když jsem se k němu nyní vrátil, mohu bez problémů číst běžné texty a normálně komunikovat, jako bych nikdy nepřestal. Jen nějaká ta slova se mi z hlavy vypařila. Na učení jazyků jsem naprosto nepoužitelný, ale esperanto je tak snadno učitelný prostředek, že jsem jej zvládl za pár měsíců a sám, bez internetu, který tehdy neexistoval. Lenny pokračuj v propagaci Esperanta! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama