Srpen 2017

Jsme propojení?

8. srpna 2017 v 9:40 | Lenny |  Zamyšlení
Včera rodiče mělou měli nehodu... Ne, nebude to smutný článek, naopak :) Jednak se téměř nic nestalo a hlavně jsem si uvědomila něco o mně, nich a vzájemném propojení, o tom, jak funguje psychika...

Vymysleli to asi před 2 dny. Že pojedou spolu na jedné (velké) motorce. Chystali se k Macoše a pak k rodině na Moravu. Oba promýšleli, jak všechno zaříddit, já dostala podrobné instrukce, co kdy musím uděla a jak se starat o psy. Oba milují motorky, taťka na ní jezdí kdykoli může a myslím, že moc dobře. Vždy si v klidu a pomalu užívá přírodu... :D Ale bylo cítit, že se jim moc nechce. Já jsem myslela, že je to právě kvůli rodině mamky a taťkovi.

Odjeli včera kolem 11. Já v tu dobu nebyla doma, jen mi mamka zavolala těsně předtím, jestli mám klíč. Já měla strašnou potřebu jí říct, ať na sebe dávají pozor. Upřímně, pak jsem byla prostě ráda, že je volný dům :) Někdy před 4. mi volal taťka. Že si jeho kamarád potřebuje půjčit káru, ať mu všechno odemknu a otevřu. To mi asi divné nebylo, prostě jsem šla. Cestou jsem potkala kamaráda a chvilku jsme spolu byli i po předání káry.

Napsala jsem našim, kde jsou. Odepsali, že u Brna a že večer budou doma. Nadšená jsem nebyla, to jsem si sama doma moc neužila (nic v tom nehledejte, prostě jsem občas ráda sama a oba rodiče teď mají dvoutýdenní dovolenou). Ale dvakrát jsem se jich zeptala, jestli jsou v pořádku. Utvrdili mě, že ano, že to prý mamka už nemůže s taťkou vydržet :) To mělo být vtipné, ale já jim prostě nevěřila. Cestou domů jsem sestře napsala, že z plánovaného třídenního výletu sešlo a naši se vracejí domů. Taky se nenechala přesvědčit, že se nic nestalo.

Během pár následujících hodin mi přišla sms, že snad do 11 budou doma, že jsou všude objížďky. Pak se to ještě dvakrát posunulo a já šla spát.

Možná kolem půlnoci jsem slyšela vstupní dveře, ale předtím žádné bublání motorky, zasáhlo mi to do snu. Zdálo se mi, že to jsou policisté a chystají se mi říct, že přece jenom budu doma sama... Ale najednou tu byla mamka a říkala, že dorazili a jdou spát.

Mluvila jsem s nimi až teď ráno. Řekli mi, že už kolem 3. do nich někdo nacouval. Motorku jsem viděla. Vypadá pojízdně, jen trochu zmačkaná. A naši nejsou ani zmačkaní, jen nějaké škrábance snad :)

K Macoše tedy ani nedojeli, odvolali všechny rodinné navštevy. Místo toho volali tomu kamarádovi, co si k nám jel pro káru, aby pro ně dojel. Měl zákaz mi cokoli říct a zvládl to. Kdyby použil nějaké jedno špatné slovo, mohla jsem si myslet kdoví co se nestalo :)

Sestra ještě nic neví a než o tom s ní budu moci mluvit, potřebovala jsem se někomu svěřit. Takže moc děkuju za přečtení. Právě mám slzy v očích a už se píše trochu hůř :) Jsem šťastná, že se nic nestalo, ale zároveň si uvědomuji, že mohlo a vážně nevím, co bych dělala...

Chtěla jsem se ale dostat k tomu, že já celou dobu tušila, že celou dobu něco dělo. Už jen ty sms zprávy. Když mi taťka napsal, že mají toho druhého dost, odepsala jsem otázku, jestli není mamce špatně (Dneska čajíčkuje :)). A tu dobu jí dobře rozhodně nebylo. Ten napůl sen mě fakt děsí a bude se špatně zapomínat. Ještě jsem zvědavá, co řekne sestra, až se to dozví, byla v práci, tak asi neměla čas nad tím moc přemýšlet, ale něco podobného se nestalo poprvé.

Nová záložka v prohlížeči

5. srpna 2017 v 12:45 | Lenny
Po návratu ze SESu jsem cítila potřebu vyjádřit moje pocity ohledně těch pár úžasných dnů. Tady se to vůbec nesetkalo s úspěchem, za to na jiné blogovací stránce ano. Na mám taky dva články s podobným obsahem, ale větší čteností. Komentáře tam sice nejsou, ale několoik lidí mi napsalo a z článků mám každopádně lepší pocit.

Napadá mě více důvodů, proč tomu tak je.

  1. Je to pro mě něco nového, takže jsem byla jako obvykle nadšená a psaní šlo lépe.
  2. Lidé to četli cíleně, třeba i hledali to, co tam následně našli.
  3. Psala jsem v esperantu, použila jsem interní vtípky a nemusela jsem spoustu slov vysvětlovat, esperantisté podobné akce znají
Kombinací toho všeho vzniklo něco moc fajn. Mám tam teď 7 článků. Z toho 3 jsou krátké povídky, které vznikají docela zajímavým způsobem. S kamarádem (ze SESu) si navzájem napíšem 5 náhodných slov, která pak musíme použít v příběhu. Trénujeme si tím nejen esperanto.


Zároveň tam začínám psát anglicky a španělsky. Za 9 měsíců budu z obou jazyků maturovat, takže je potřebuji začít používat, to je podle mě nejlepší způsob, jak se zlepšovat.

Chtěla jsem ale psát spíš o čtení na té stránce. Hodně dobře tam funguje navrhování dalších článků k přečtení. Na začátku při registraci sice zaklikáte nějaká témata, která vás zajímají, ale vaše hlavní stránka se mění po každém navštíveném blogu. A vážně se tam objevují články, které se tváří, že je chcete číst.

Po rozkliknutí jste buď nadšení a přečtete to na jeden dech a nebo se po pár větách vrátíte. Tak je to ale všude. Já tam mám od začátku hromadu návodů na zlepšení produktivity, něco o sobním rozvoji, psaní a podobně.

Už teď to působí jako reklama (že by mi platil někdo ze světové platformy :D) , takže si můžu dovolit napsat následující. Doteď nechápu, že je to celé zdarma. Miluji a oceňuji přehlednost, jednoduchost a spoustu kvalitních článků. Placená verze je možná lepší, ale pro mě zbytečná. Jedná se o audionahrávky, že vám autor čte článek a vy si můžete číst s ním...? A vlastní design vašeho blogu. K tomu se tedy nechystám.

Jsem zvědavá, jak mě to bude bavit dál. Sem psát budu, protože češtinu tam cpát nechci, ani by to nikdo nečetl. Jen nemám originální nápady na články, které by bavily mě i místní čtenáře.

Takže tak, jestli vás to zaujalo, určitě nějaké zajímavé čtení najdete. Nejvíce tam je ale angličtiny, s tím počítejte :)

Odkaz: Medium