SES - Unua

26. července 2017 v 14:50 | Lenny
Tak jsem se dočkala asi největšího dobrodružství. Bohužel právě teď je už po něm a to je správný čas na několik článků :) Dole jsou odkazy na články s vysvětlením, ale ve zkratce - rok se učím esperanto a vyrazila jsem si s ním užít trochu srandy a zlepšit se.
Přihlášku jsem poslala už v březnu a po zaplacení mi došlo, že už "není cesty zpět". Od přihlášení až do dne odjezdu se moje nálady a nadšení dost měnily. Snažila jsem se najít co nejvíc informací o tom, co se bude dít a jak to všechno bude vypadat a probíhat. Moc úspěšná jsem nebyla. Objevila jsem videa z předchozích ročníků, ale asi se jim nepovedlo zachytit správně, co se dělo, protože mě moc neuklidnila. Vybavuji si fotky z exkurzí, videa z jídelny a jakousi diskotéku. Nic zajímavého ani zábavného... Povedlo se mi ale přesvědčit facebookové kamarádů, se kterými jsem si psala a volala esperantem, aby se také přihlásili. Nebylo to vůbec jednoduché a oba několikrát napsali, že se zúčastní a najednou, že to vůbec nevyjde a pořád dokola. Hned první den jsme se ale viděli a trávili spolu spoustu času.
Pár dní před akcí jsme dostali celkem dost informací přes mail. Včetně přibližného programu a testu úrovně esperanta.

Ukázka programu:


Během celé akce jsem se na něj koukala několikrát denně, abych nepřišla o nějakou zajímavou přednášku. Ráda plánuji a vím, co se kdy děje, takže mi to dělalo radost :D

Ale zpátky k přípravám, jsem zvyklá se balit na týden na intr. Tentokrát šlo o dvakrát tak delší dobu, ale skvěle (musím se pochválit) jsem odhadla, co budu a nebudu potřebovat. Poslední noc jsem ještě pilně studovala esperanto, četla jsem nějaké články a dělala jsem duolingo. Spát mi totiž moc nešlo. Vyrazila jsem v 8 ráno. Kolem 11. jsem obědvala v Brně, pak přestup v Bratislavě a Zvolenu/i.
Nebyla bych to já, aby šlo všechno bez problémů. Už jsem byla asi hodinu od Banské Štiavnice a měla jsem naposledy přestoupit na jiný vlak. Měla jsem vytisknutá spojení z IDOSu s časy příjezdů a odjezdů. Ve vlaku jsem byla už 3 hodiny, koukla jsem na mobil a viděla, že za 2 minuty je příjezd do Zvolena. Tak jsem vzala batoh a tašku a šla ke dvěřím. Vystoupila jsem a při kouknutí na vlak mi něco říkalo, abych se vrátila. Ale nedávalo mi to smysl a tak jsem šla na peron. Když vlak odjel, všimla jsem si, že nápis na budově není Zvolen, ale Žiar nad Hronom... Maličká vesnička... Vystoupila jsem asi o 20 km dříve. Nedošlo mi totiž, že jsme měli 20minutové zpoždění... Šla jsem se poradit s paní za okénkem. Měla fakt problém s mojí češtinou, ale tak nějak jsme se asi pochopily. Řekla, že další vlak jede za dlouho a autobusy jezdí z města, které je daleko. Takže mi dala dvě čísla na taxi. Ani jedno nefungovalo. Tak jsem si v klidu sedla na lavičku a najedla jsem se, zavolala jsem kamarádovi a pak jsem si všimla dalšího čísla na taxi na zdi nádražní budovy. To už fungovalo, nejdřív jsem se ale nějak omylem dovolala tátovi, kterého jsem trochu vyděsila: "K čemu potřebuješ taxíka?" Slíbila jsem, že to vysvětlím později. Pan taxikář byl milý, snažil se, abych stihla nastoupit na poslední bus. Povedlo se to, ale byla jsem o dost euro lehčí... Nevadí, v tu chvíli jsem to snad vyřešila nejlépe, jak jsem dovedla.
Na zastávce v Banskej Štiavnici už na mě čekali dva kamarádi a dovedli mě do SESeja, kde jsem se nahlásila a dostala spoustu užitečných i úplně zbytečných věcí. Běhali jsme sem a tam z pokoje na večeři, na další test jazykové úrovně a během toho od člověka k člověku... :) Všechno bylo moc fajn a moc rychlé, až jsem nestihla zavolat našim, že jsem dorazila v pořádku :D



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama