SES - esperantisté

28. července 2017 v 13:46 | Lenny
Asi by nikdo neocenil, kdybych popisovala celou akci den po dni, takže se vrhneme na to nejlepší a nejzajímavější. Tím byli lidé. Pokud byste chtěli potkat zvláštní (divné?) lidi, esperantské setkání se jeví jako ideální místo.

Čekala jsem leccos, obávala jsem se věkového složení, toho, jestli budou všichni introverti nebo třeba namyšlení a podobně. Do té doby jsem si totiž jen s několika lidmi skypovala, tohle bylo poprvé reálné.

Ve skutečnosti byly obavy zbytečné, co se týče věku, bylo tam několik malých dětí (do 5 let), potom hodně lidí ve stejném věku jako já, velká skupina dospělých i těch nejzkušenějších :) Já jsem každopádně měla příležitost mluvit s mnoha stejně starými, se kterými toho mám hodně společného. Nemám přístup ke statistikám, ale subjektivně bylo nás mladých tak polovina (ze 173).


Celkově se dá takového typického esperantistu těžko popsat. Možná to celé je jen vzorek všech lidí a nemá smysl hledat nic společného, ale podle fotky to vypadá, že převládají muži. Došli jsme také k tomu, že skoro polovina (kterých jsme se ptali) jsou programátoři. Pak samozřejmě hodně studentů a například učitelů jazyků.

Také mě napadlo, že tam jsou zrovna takoví, které běžně vídáte na ulici, ale nevšímate si jich. Oni se tady mezi ostatními ale cítí dobře a jsou sví. Přestože mají sklony k tomu být introvertní, všichni si chtějí povídat, vždycky a o ovšem. Na můj vkus někdy až moc :) Šla jsem na snídaní a jen během párminutové cesty jsem se zdravila s 10 lidmi a polovina se strašně zajímala o to, jak se mám.

Co se týče jídla, vydalo by to na samostatný článek, to bylo vážně výjimečné. Třeba poslední den jsem snídala vedle Italky, Dána a Brita a řešili jsme, jestli na míchaná vajíčka patří sýr :)

Strašně mě překvapili učitelé a přednášející. O několika jsem slyšela už před akcí, koukala jsem na videa, četla o nich... A oni jsou to úplně normální lidé :) Představte si, že jdete na přednášku, toho člověka uznáváte, máte za génia a on si pak normálně přisedne ke skupince, co hraje stupdní hru (kterou jsem doteď nepochopila) nebo ke stolu na obědě a podobně. Prostě se baví o normálních věcech.

Také se dva zúčastnili "aligatoreja". Skupinka lidí v jedné místnosti, každý si na tričko nalepil jazyky, kterými mluví a vrhl se do konverzace s ostatními. Mělo to ale háček. Spíš dva. Nesmíte používat ani svůj mateřský jazyk ani esperanto. Takže já tam měla angličtinu a španělštinu. Španělsky tam ale nikdo nemluvil a angličtina je dost neoblíbená... Byla jsem v kroužku, kde se mluvilo rusky. Ruštinu jsem se učila (a pomalu se k ní vrací) a celkem dobře jsem rozuměla. Vtipné bylo, že tam byl i Rus (učitel), který ale nemohl mluvit rusky, a tak používal ukrainštinu.
Pak se nějak rozešli a zůstal tam on, já, další Čech, Maďar a kroužek francouzštinářů. Takže jsme se bavili slovensky :) On studoval a studuje všechny slovanské jazyky, takže mu to šlo rozhodně líp než mně, ale rozhodně to byla fajn zkušenost. Zpětně jsem pak přemýšlela, jestli bych mu tykala nebo vykala. Už jsem psala, že ho fakt respektuji, zároveň byl ale moc milý a kolem 30 let. Nevím, v tu chvíli jsem asi prostě nemluvilo přímo na něj.

Chtěla jsem tím vyjádřit, jak byli všichni až neuvěřitelně milí a úžasní.... :)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama