Překonávám svůj strach

28. června 2017 v 14:59 | Lenny |  Témata týdne
Dost váhám, jak začít po tom, co jsem četla článek "O zneužité introverzi" :D Takže žádné kecy o tom, jak jsem introvertní, dělá mi problém se seznamovat a dosta často se cítím neviditelná. Asi se jen těžko změní, takže se s tím snažím pracovat a překonávám strach z nových věcí a momentálně hlavně z poznávání nových lidí. A překvapuji tím sama sebe.

Několikrát jsem psala o mně a esperantu. Někdy v těchto dnech to bude přesně rok a od mých úplných začátků. Už jsem se dostala na úroveň, kdy skoro plynule mluvím a cítím se v té chvíli lépe než v angličtině. Toho jsem chtěla dosáhnout. Pořád je co zlepšovat a aby to šlo rychleji, odhodlala jsem se k obrovskému kroku. 15. 7. ráno se vydám na celodenní cestu vlakem na Slovensko a tam budu 8 dní mluvit jen esperantem. Rozhodně využiji příležitostí si zlepšit i angličtinu a španělštinu, ale zkušených esperantistů tam bude hromada, navíc někteří úplně nesnáší angličtinu a jiný společný jazyk mít nebudeme.

Co se týče jazyka, velká výzva to pro mě nebude, celkem si věřím. Už proto, co popíšu v následujících odstavcích. Mnohem náročnější rozhodně bude být sama s tolika novými lidmi, bavit se, spolupracovat a užívat si to. Jsem v kontaktu s několika kluky a možná s některým z nich pojedu aspoň kousek vlakem a budu tam ze začátku vídat pár ne úplně neznámých lidí.

Jako přípravu, která se mi nejdříve zdála horší než to Slovensko, jsem se vrhla do úžasného projektu Ekparolu. Po registraci a testu, při kterém jsem prokázala znalost jazyka aspoň B1, jsem si prošla seznam lidí, se kterými můžu skypovat. Jsou to spíše starší lidé, ale rozhodně sympatičtí, tedy podle jedné fotky a minima informací o nich. Když napíši, že jsou z celého světa, tak nepřeháním. Zatím mám zkušenost s pánem z Nizozemí a s klukem z Venezuely, s tím jsem mluvila jako s prvním. Je o pár let starší než já a sedli jsme si. Je ale dost... živý :D Když mluví, tak skoro křičí a hodně nahlas se i směje, což je pro lidi z Jižní Ameriky typické, ale byl pro mě šok, že je to fakt realita. Když se domlouváme, musíme si navzájem trochu ustupovat, protože časový posun je 6 hodin. Další den jsem mluvila s tím chlapíkem, je mu asi 60 a celý hovor byl o dost formálnější, ale zároveň klidnějš, což jsem ocenila. Začali jsme otázkami o nás, o zájmech, o rodině, pak nastalo krátké trapné ticho, protože se zeptal, jestli mě zajímá něco o něm nebo jestli chci s něčím pomoct. Vysvětlil mi jeden gramatický jev a pak jsem se rozmluvila. Nakonec mě chválil, prý mám super výslovnost, to mě vážně potěšilo. A podle něj už stačí jen málo, abych mluvila úplně plynule a bez chyb.

Byli jsme domluveni na přesný čas. Poslala jsem žádost na skype , uklidila jsem v pokoji nepořádek, který by byl vidět, připravila jsem si slovník, kdybych měla okno, vodu na pití, kdybych o něčem potřebovala přemýšlet delší dobu a snažila jsem sama sebe přesvědčit, že tu hodinku zvládnu. A zvládla :)

Už dříve jsem se naučila dělat jednu věc, když se bojím třeba někam vejít. Neřeknu si "Teď tam vejdu." ale "Teď zaklepu.". Na mě to funguje. Není přece problém splnit úkol a ťuknout na dveře a než to udělám, musím ignorovat fakt, že vím, co asi přijde po tom zaklepání... :D

Oficiálně se můžu domluvit ještě s osmi "učiteli", už jsem napsala dalšímu. Je to Španěl, tak jsem zvědavá. Nevím, jak si budu vybírat ty další, ale moc se těším... A bojím :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 28. června 2017 v 16:48 | Reagovat

Přeji ti ať se ti na Slovensku s cizinci líbí :-)

2 Moje myslenky a pocity Moje myslenky a pocity | Web | 28. června 2017 v 19:51 | Reagovat

Hezky clanek☺☺

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama