Nemocnice, konec!

9. června 2017 v 9:14 | Lenny |  Deníček
Ležela jsem tam ještě pár dní, s dostatkem jídla, spánku, čtení, povídání si, ale pořád i s léky na bolest. Jednou ráno se mě pan doktor zeptal, kdy chci domů, ať navrhnu den. Dost mě překvapil, takže jsem nic neřekla a on se tedy zeptal "Dneska?", "Jo, jasně.", "Tak jo." a mohl jsem jít domů. Řekl, že už mi "nic dělat nebude" a že jestli se to má zanítit nebo má nastat nějaký problém, je stejná pravděpodobnost tam i doma. Hned jsem napsala rodičům a vážně dlouho jsme vymýšleli a zařizovali, jak to uděláme. Oba samozřejmě pracují a nemůžou jen tak v 9 dopoledne odjet. Domluvili jsme se tak, že táta přijede ve 3. Asi bych zvládla to ještě pár hodin vydržet, stačila by mi vidina toho, že už brzy budu doma... Kdyby mě po půl hodně nevyhnali z posteli a nenechali mě tam na pokoji prostě stát a čekat. Až tak dobře mi nebylo, takže jsem opět psala mamce. Ta mě tam takhle nechtěla nechat, snad i bez jídla a tak... Takže mi slíbila, že přijede ve 12.30. Přeci jen tedy utekla z práce, sedla na vlak, na nádraží do auta a jela za mnou.

Mezitím se na pokoji začaly dít velké věci. Sbalila jsem se a povídala jsem si s M. Ta byla smutná, že jdu pryč. Jasně, že mi to přála, ale asi si na mě zvykla a cítila se se mnou dobře. Dozvěděly jsme se totiž, proč tak nutně potřebovali moji postel. Na pokoj přivezli dvě jiné pacientky, ležící... Jedna z nich byla navíc velmi konfliktní, sestřička říkala, že všem nadává a že nikoho podobného dlouho neošetřovala. Pro M. to tedy byla velká změna, stranšě ráda si povídá a obě paní byly dost jiné než já a Š. Naštěstí často volala s přáteli, tak doufám, že se má lépe než to vypadalo, když jsem odcházela.

Ještě bych měla zmínit tohle. Byla jsem na oddělené "špinavé" chirurgie. Do té doby jsem nevěděla, že se chirurgie vůbec nějak dělí, prostě řezání do lidí? :D Ale jde o to, že na tom (už naštěstí ne) mém se léčí třeba chronické rány, a zranění se zánětlivými komplikacemi. Ty se předpokládaly i u mě, ale nenastaly :) Z toho vyplývá, že tam byli staří lidé, řekla bych, že 65+ s minimem vyjímek, potom já v 18 a Š. ve 30 byla ORL pacient, ale nikde jinde nebylo místo. Byla jsem jen na pokoji, takže jsem s ostatními do styku nepřišla, ale slyšela sem víc, než bych chtěla. Naříkání při převazech a koupání například. To na mě působilo až moc, necítila jsem se dobře. Na sestřičkách i doktorech bylo vidět, že na náš pokoj chodí raději než na ostatní, nebylo nám nic vážného a dalo se s námi normálně kkomunikovat. Sami jsme jedly i se myly.

Dolehlo to na mě až doma, kde jsem se rozbrečela. Jednak jsem měla bolesti, ale hlavně jsem si uvědomila dost věcí. Cesta z nemocnice pro mě podvědomě znamenala, že všechno už bude fajn, ale nebylo. Pořád mě čeká ošetřování rány, starání se o jizvu, na stehy jdu až po skoro třech týdnech od operace a musím se šetřit, přestože jsem získala motivaci začít více sportovat. Daleko smutnější jsem byla z těch starých lidí. Oni vážně trpěli, měli bolesti, často za nimi nechodila rodina, netušili, jak dlouho tam budou. Já bych na to neměla, prostě nechci být v jejich kůži, nikdy...
Zvládla jsem to tam mnohem lépe než jsem čekala. Vážně neukápla slzička, neměla jsem žádnou depku, zvládla jsem injekce, převazy i uspání bez hysteráků a na návštěvy jsem působila pozitivně. Snad jsem trošku pomohla M. a nepřidělávala jsem starosti sestřičkám a lékařům.

Upřímně doufám, že to nejhorší mám za sebou, teď mě mají na starost rodiče a zvládámě to taky, vždy se nějak domluvíme.

Jestli Vás tyhle články zajímaly, tak jsem ráda. Podle návštěvnosti to vypadá, že ano. Mám týden na to, abych dopsala spoustu testů, aby mě učitelé pustili do dalšího - posledního ročníku, s tím na mě, prosím, myslete.

Díky, Lenny :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 9. června 2017 v 10:16 | Reagovat

Tak ať se ti jizva v pořádku zahojí a nemáš žádné komplikace, a hlavně odpočívej a šetři se :-)

2 GVKB GVKB | E-mail | Web | 9. června 2017 v 11:39 | Reagovat

GVKB mlýn na staré politiky

Jelikož je v naší republice nadbytek starých politiků tak je potřeba v Praze 10 postavit mlýn na staré politiky, každý politik, kterému je více než 50 let, ten se bude muset dostavit do tohoto politického mlýna, a zde se z deseti starých politiků, vyrobí jeden mladý politik. Vše zde bude probíhat pomocí dotazníků, co budou na internetu, a po vyplnění dotazníků, se data optimalizují a tyto data dostane k dispozici perspektivní politik který je věku od 20 do 40 let, těla starých politiků se po digitalizaci eliminují v krematoriu.
Takto stát ušetří na platech starých zbytečných politiků a každému dojde, že musí z politiky vypadnout nejpozději v 49 letech jinak skončí v GVKB mlýnu na staré politiky. Staří politici se zajisté dobře uplatní v soukromém podnikání, a naše ekonomika potřebuje kvalitní podnikatele s velikými zkušenostmi. Je třeba vše recyklovat a optimalizovat, nová doba si žádá od nás veliké změny, není důležitý názor starých politiků, důležitý je růst kupní síly pracujících a to nám zajistí jenom GVKB mlýn na staré politiky. Podívejme se statistiky na sportovní desetiboj, je zde úspěšný někdo, komu je více než 50 let?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama