Duben 2017

Nebo mám jen poslouchat?

11. dubna 2017 v 21:28 | Lenny |  Témata týdne
Téma týdne se mi hodí víc než kdy dřív. Právě jsem měla menší konflikt s kamarádkou a otevřelo mi to oči... Asi mě moc neznáte, jsem dost introvertní a citlivá, což je hodně špatná kombinace. Když mi něco vadí, nejsem schopná to dát najevo a pak trpím. (Celý text je trochu přehnaný, nehroutím se :))
Mám pár super kamarádů a kamarádek, ale jsou mezi nimi i nějací, kteří se navzájem nemají rádi. Takže si oba stěžují na toho druhého, já to odkývu, řeknu svůj názor a informace využiju. Někdy je tím trochu usmířím, ale ne vždycky se to podaří.
A pak se mi kamarádka před očima rozbrečí... Povídá mi o věcech a pocitech, o kterých jsem nikdy vůbec nepřemýšlela. A tak píšu tenhle článek, musím se sebou něco dělat.
Když si mi někdo na něco stěžuje a "vylévá si srdce", až moc si to beru a ovlivňuje mě to víc, než bych chtěla. Svěřují se mi, já je vyslechnu...
Asi jsem až moc hodná, lidi to vycítí a využijí toho... Vidím to u svého táty, každému pomáhá, shání všechno možné, opravuje cokoli, co někdo přinese a na sebe nemá čas. U toho příkladu je vidět i to negativní, co si u sebe nepřipouštím, nikdo mu jeho laskavosti neoplácí.
Zkusím si s někým promluvit a zamyslet se. Budu trochu sobecká a častěji si vezmu slovo.... Nebo si nechám na čelo vytetovat Teď mám slovo já

Sobota 23:35

9. dubna 2017 v 0:14 | Lenny |  Deníček
Nadpis článku je dost vystihující. Sedím na posteli a vedu se sebou dialog/monolog, jestli půjdu spát nebo se ještě dokopu k něčemu produktivnímu. Podle dřívějších zkušeností ani jedno. Ještě určitě kouknu na pár zbytečných videí bez jakékoli myšlenky či smyslu, stotřicetkrát otevřu a zavřu facebook, dojdu si pro pití... Však to všichni známe. Ve sluchátkách mám Eda Sheerana, ale text moc nevnímám, uklidňuje mě, že slyším něco známého a klidného.
Za mnou na zdi je několik nalepených papírků se základními frázemi v hebrejštině, napravo ode mě je dvojjazyčná knížka-ruskočeská, kousek od ní cosi o lingvistice a hlavu mám plnou esperanta. To všechno by nebyl problém, kdybych se nemusela učit španělštinu a angličinu do školy. Prostě to chce mc času, který si nejsem schopná udělat. Ale vlastně mě to moc netrápí.
Myšlenkami už jsem pár dní dopředu, prázdniny se blíží. Potřebuju si dát dohromady dost věcí, odpočinout si, uklidnit se a užít si čas sama se sebou-další dialogy? :) Snad se mi povede těch pár dní trochu naplánovat, abych z nich vyždímala co nejvíc. Uvidíme.
Snažím se nějak rozepsat, ideálně něco víc než deníček. Baví mě se do něčeho ponořit a potřebuju trénovat na školní slohy, na kterých mi dost záleží. Asi se budete divit, ale ne kvůli maturitě, která mě čeká za rok a tudíž se o ní nechci bavit :)
Hodně jsem se nadechla, víc, než bych chtěla a bolí to... Natáhla jsem si svalíky (v mém případě dost vystihující slovo) na zádech a přestože ráno převládal příjemný pocit, že jsem něco udělala a příště už se bude cvičit líp, teď už se to otáčí. Trochu se bojím, až si lehnu, to bude ještě horší. Pár dní mě šíleně bolela hlava, zkusila jsem si nasadit límec a po pár minutách se to zlepšilo, dokud jsem se nepohnula. Každoádně vím, že moje krční páteř není v pohodě. Proto cvičíma proto mám nový polštář. Místo třech různých na sobě ten malý s vlnkou. Je to obrovský rozdíl, rozhodně zdravější spánek. Snad se brzy zbavím toho bolestivého ulehnutí, kdy se celé tělo srovná...
Právě jsem se polila, potlesk, prosím :D Mám vodu v půllitru a už je tu celkem tma. Veškerou vodu pohltilo triko, ale ještě to necítím...
Dva týdny zpátky (jop, mohla jsem to napsat v ten den...), byl to pátek po škole, jsem šla na vlak s krosnou na zádech a po návštěvě knihovny jsem zamířila do obchodu. Bylo teplo, měla jsem čas, dobrou náladu, tak jsem chtěla zmrzlinu... Objevila jsem super čokoládovej kornout, držela jsem ho v ruce a v tu chvíli jsem zahlédla (vadí vám to střídání spisovný a nespisovný češtiny? :) protože mně
jo :D) plechovky piva. Normálně vůbec nepiji. Upřímně, měla jsem dvakrát ovocné pivo a jeden lok tmavého. Nikdy nic jiného a nijak po tom netoužím. Nevídím důvod, proč pít. O to víc mě zaráží, proč jsem tak přemýšlela o koupi toho piva. Byla to pěkná plechovka, značku už netuším, byla ve slevě... Bylo teplo... Nevím, zmrzlina zvítězila. Cestou k pokladně jsem si uvědomila, že kdybych si prostě to pivo vzala, zaplatila (ještě předtím ukázala občanku) a šla ven, otevela ho, dopila ho na nádraží... Prostě proč ne? Když bude chuť tak si prstě dám pivčo! :D Protože nevim :D Už můžu a těším se na obličej té prodavačky, která mi bude vracet občanku :D Abyste pochopili, je mi 18 a necelý měsíc, ale vypadám maximálně na 14 :)
Tohle byla jedna z věcí, o kterých se ráda zamýšlím, ideálně ještě s někým. Aktuální přemýšlení má ale zanásledek, že začínám mít hlad, což se mi úplně nelíbí.
No nic, jdu najít něco poživatelného a pomalu zalehnout. Nakonec se mi povedlo být trochu produktivní, tak zítra snad budu pokračovat a třeba se budu učit nebo něco podobného :D
Už delší dobu mi v hlavě leží nápad na článek-něco o škole a lidech, které tam vídám. Asi bude pozitivní, tak se těště :)