Narozeninový článek podruhé

12. března 2017 v 0:18 | Lenny |  Deníček
Blog jsem si založila v den mých sedmnáctých narozenin. Právě teď je pár hodin před osmnáctinami a z nějakého důvodu jsem nervózní. Dávám najevo, že věk neřeším, nedává mi moc smysl... Ale to číslo stoupá a já se příliš neměním. Pořád se cítím a chovám jako malá holka. Na nějakou zodpovědnost nebo nebo třeba alkohol není ani pomyšlení. Za posledních pár měsíců jsem měla největší radost z toho, že jsem šla na zahradu, uklízela tam, loupala klacíky, něco do nich vyřezávala a domů jsem se vrátila se špinavýma rukama jako kdysi. Když jsem je ukazovala mamce, měla jsem na krajíčku a další týden jsem se chlubila mým kamarádům. A to nepřeháním, vážně jsem něco takového potřebovala udělat. Být venku a vzpomínat na celodenní bezstarostné hraní. Stále mám jen minimální starosti-mám kde bydlet, co jíst, jsem zdravá a mám lidi, kteří mě mají rádi. Když se negativního objeví, často to zbytečně zveličuji, ostatně jako každý druhý... :)

Děje se dost věcí, nestíhám a ve skutečnosti nedělám vůbec nic. Ve škole je to bída, na intru vlastně taky a doma vládne trochu zvláštní atmosféra. Snažím se proto soustředit na sebe. Čtu a učím se. Vyhledávám chvíle-co nejdelší-kdy jsem sama, v klidu a ideálně moc nepřemýšlím. Když už, tak trochu plánuji. Za rok touhle dobou bude hlavním tématem maturita a vysoká škola. Přestože mám ještě čas, jsem rozhodnutá, z čeho budu maturovat a oborů, na které bych se ráda hlásila, spíš přibývá než aby se výbeěr zužoval. Ale to mi nevadí, zjišťuji informace a představuji si různé scénáře, jak se všecno může vyvíjet.

Nejvíc času asi věnuji jazykům. Jak už jsem psala TADY, chci se do toho pustit naplno, aby mě aktuální nadšení přešlo teď a ne až na vysoké škole. Ve škole mám po pěti hodinách angličtiny a španělštiny, ale učím se vlastně jen slovíčka, jedeme pomalu domácí přpravu nepotřebuji. Mimo ni jsem začala s hebrejštinou, což je fakt haluz a zaslouží si to vlastní článek. Trošku se nutím do ruštiny, kterou si zatím jen opakuji a je to spíš otravné. Stále více ale "esperantím". Na duolingu už mám pár týdnů hotovo, ale pořád můžu jet lekce dokola a konečně využívám i reálné učebnice a knížky.

Velkou novinkou, o které ví jen pár lidí, je moje účast v letní škole esperanta. V červenci se vydám na patnáctihodinovou cestu vlakem na Slovensko, kde strávím osm dní s esperantisty z celého světa a pak se snad nějak vrátím. Jsem z toho dost nervózní. Musela jsem se přihlásit teď, abych si to nerozmyslela. Takhle jsem zaplatila dost (nejen mých) peněz a prostě vím, že musím jet. Věřím, že to bude fajn. Koukala jsem na fotky a videa, ujistila jsem se, že tam budou i lidi mladší šedesáti let a pomocí map jsem se porozhlédla po městě, abych věděla, kam případně uteču :) Při této příležitosti týden zkusím vegetariánskou stravu, "nenápadně" ji propagovali v přihlášce a já jsem si jako velký milovník masa řekla, že to risknu. Předpokládám, že to bude dobré, když jídlo budou dělat lidi, kteří se v tom vyznají. Kdybych maso vyřadila já sama na pár dní, budu jíst dost chudě a špatně, oni by to měli mít vychytané.

Snad se mi tam povede popovídat s někým i španělsky, anglicky, rusky a líbí se mi i představa rozšíření obzorů co se týče slovenštiny. Jak jsem zatím zjišťovala, je to celkem reálné. Organizátoři nás asi budou trochu nutit používat primárně esperanto-denně bude i pár dní výuky-ale už kvůli trochu děsivému návratu do české reality chci využít každé příležitosti použít i jiný jazyk. Představovala jsem si cestu zpět domů, o čem asi budu přemýšlet-opět těch patnáct hodin. Na co budu vzpomínat a o čem budu vyprávět. To mi v hlavě běhá mnohem intenzivněji než myšlenky na ten samotný pobyt tam... Asi se nechám překvapit. Vím něco o kulturním programu a výletech, ale víc se předem asi stejně nedozvím.

U esperanta se ještě pozastavím, jde o mého kamaráda, se kterým si píši a skypuji. Žije na Floridě, je mu 22, studuje na učitele angličtiny a nově bydlí se svojí manželkou z Číny. Je to jediný člověk, se kterým si pravidelně píši jen esperantem a udělala jsem díky němu obrovský pokrok-jsem schopná celkem obstojně mluvit. Řešíme každodenní život, hodně se mi svěřuje a já jemu také. Někdy je domluva náročná, nejen kvůli jazku... Má totiž Aspergerův syndrom, já také občas bojuji s porozuměním lidem a někdy, když jeden z nás vtipkuje, druhý to nepochopí. Na druhou stranu alepoň tušíme, jak se druhý cítí a radíme si, jak se kdy chovat. Jak už jsem psala, má manželku. Bydlí spolu jen pár dní a jestli ho dobře chápu, tak to není úplně ideální. S lidmi, jako je on, je někdy dost obtížně vyjít. Je zvyklý na svoje, nerad něco mění a podobně. Ti dva spolu tráví hodně času a poznávají se... Moc jim přeji hezký vztah a doufám, že to spolu zvládnou.

Jejich příběhem jsem se chtěla inspirovat a napsat něco k tématu týdne. Zdá se mi totiž dost zajímavé, jak se našli, jak žijí a co plánují. Třeba mi nadšeně popisoval, jak se chystají do Evropy a že se musíme vidět. Popisoval všechno do detailů, třeba jak budeme někde v restauraci a pokud všichni tři, musíme mluvit anglicky, protože jeho manželce se esperanto nelíbí... Pak jen tak mimochodem řekl, že by to mohlo vyjít tak za dva roky-až dodělá školu a ona bude mít zařízené veškeré doklady. To mě docela zarazilo, já nevím ani co se bude dít příští týden, natož jestli budeme dál v kontaktu. On to ale asi bere jako samozřejmost.

Když to tak po sobě čtu, vážně mě zajímají vaše rekce, jestli vás cokoli zaujalo. Já prostě psala, co mě napadlo a nevím, co se hodí a nehodí. Uvědomuji si, že se dost otevírám oproti začátkům na blogu. Kdyby si tenhle článek přečetl nějaký spolužák, asi by neváhal, kdo je autorem. Jsem ale líná pozměňovat některé věci, jak tomu bylo dřív a nevím o ničem, co bych psala a mohlo by něčemu vadit.

Takže tak... Dnešek je mým dnem, jak se tak říká, snad se vyvede a budu spokojená. Abych byla upřímná, těším se na dort i nějakou maličkost jako dárek :)


Jo a dostala jsem strašně vtipné přáníčko :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hanyuu Hanyuu | Web | 12. března 2017 v 7:57 | Reagovat

Ono je možná dobrý, mít maturu už takhle naplánovanou předem... Nebo aspoň vědět, z čeho chceš maturovat.
Až totiž přijde to předmaturitní období, celá třída se zhádáte kvůli plesu. Budete řešit nesmyslnou barvu stužek a šerp a to, kvůli čemu se ta šaškárna vlastně děje, tedy maturita, půjde trochu do pozadí. I když pozadí z ní beztak budete mít stažený všichni. :-D

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 12. března 2017 v 10:51 | Reagovat

Velká gratulace k narozeninám blogu.
Máš skvělé plány do budoucna, ať Ti vyjdou. A určitě vyjdou, zdá se, že máš jasné cíle... :-) Taky bych/jsem chtěla holčičku... :-)

3 lennyspis lennyspis | Web | 13. března 2017 v 15:46 | Reagovat

[1]: Počítám s nějakými změnami, než padne konečné rozhodnutí, ale cítím to stejně :)

[2]: Děkuju :) Nejsem kdovíjak úžasná dcera :D Ale přeju Ti ji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama