Únor 2017

Bude ze mě lingvák?

17. února 2017 v 22:13 | Lenny |  Zamyšlení
Strašně rychle a jednoduše se pro něco nadchnu a pak novému zájmu obětuji prakticky všechno. S trochou štěstí nejde o stupidní seriál, ale třeba užitečný koníček... O angličtině jsme dělali poslech, byl tam rozhovor a chlapík se představil jako profesor lingvistiky. V tu chvíli jsem si řekla, jo, budu lingvák! Pak jsme rozebírali zajímavé fráze a slova a já přesně věděla, co učitel řekne, strašně mě to bavilo.

Tak nějak k jazykům inklinuji už delší dobu, ale teď si uvědomuji, že jejich studium by bylo vážně fajn a upřímně mě nenapadá žádný zápor, nic, co by mě mohlo odradit. Ráda říkám, že jsem začala číst ještě před tím, než jsem šla do školy. Je to možné, ale ty dvě, pro mě legendární, knížky jsem pravděpodobněji přelouskala až o prázdninách po první třídě. Faktem ale je, že číst jsem uměla. Mám starší sestru a jak to tak bývá, mladší se chtějí vyrovnat těm starším. Koukala jsem, jak dělá domácí úkoly a vadilo mi, že neumím to, co ona. A tak jsem si prošla základním "kurzem", nechala jsem se naučit písmenka a pak jsem začala žít :D Psala jsem, pamatuji si, jak jsem skládala slova. Třeba AUTO ale podle mě mělo písmen pět, ještě mezi U a T jsem tam něco slyšela, ale neviděla.


Ve škole byl samozřejmě problém, že mám jiný systém než učitelka, takže mi trvalo si zvyknout a rozhodně jsem nevyčnívala tím, že jsem nějak moc dobrá… Ve třetí třídě přišla angličtina. Učili jsme se jí strašně pomalu, fakt nuda. Pamatovala jsem si spoustu slov, která jsem jen viděla nebo zaslechla, ale učitelka tím nebyla zrovna nadšená. Na základce mě bavila matika, hlavně logické příklady a jazyka jsem si celkem dlouho nevšímala. Měla jsem i období, kdy jsem odmítala číst. V sedmé třídě přišla ruština. Nikdo ji nechtěl, nikdo se neptal, jaký chceme druhý jazyk, prostě tu byla. První rok jen azbuka a základní slovíčka. To je zakořeněné hluboko ve mně, takže doteď někdy váhám nebo napíšu třeba ruské u, k nebo m. Stejný rok jsem začala chodit na němčinu. Ta mě vůbec nezaujala, ale ten kroužek začal tak nějak kvůli mně, takže jsem nemohla jen tak odejít. Vyčkala jsem, až nás tam z asi 16 zbyly jen dvě, to bylo někdy průběhu osmé třídy.

Na přihlášce na gympl bylo "předběžný zájem o druhý cizí jazyk", vybrala jsem si ruštinu. Jednak proto, že jsem spoléhala na slovo Předběžný (nakonec to brali vážně) a došla jsem k ní vylučovací metodou. K němčině už jsem se nehodlala ani přiblížit, francouzština mi připadala strašně těžká a španělština zbytečná. Jak to dopadlo? Otevřela se němčina a španělština. Volba byla jasná. Dostali jsme fajn učitelku, která je hodně nadšená a vyžaduje to i po nás, rozhodně to není odpočinkový předmět. V prváku mě tenhle předmět asi na té škole udržel. Chtěla jsem utéct po setkání s učiteli matiky, chemie a fyziky. Zároveň jsem ale nechtěla přijít o španělštinu a hlavně moc fajn třídu. O co bych možná bývala ráda přišla byla latina. Učitelky jsem se strašně bála a nestíhala jsem se učit, měli jsme snad 37 hodin týdně, tohle byl nepovinný předmět, na který se ale po zapsání musí chodit. Teď váhám, jestli latině ještě nedám šanci ve čtvrťáku, uvidíme.


Na konci června minulého roku jsem se dostala k Esperantu a už téměř osm měsíců ho zbožňuji. Mám o něm dva články, pod článkem jsou odkazy :)) Je hodně jednoduché a kreativní, hlavně jsem si ale začala psát, volat a seznamovat se s lidmi z celého světa a uchvátilo mě jejich nadšení pro jazyky. Často i třeba Amíci znají češtinu nebo slovenštinu a zajímají se. I proto se chci do jazyků více ponořit.


Celou tu dobu, už od malička se čím dál tím víc vídám s malou částí rodiny, která žije ve Francii. Když jsem s nimi přes den a řeší něco normálního, každodenního, rozumím jim velmi dobře. Bohužel jen stěží odpovídám. Vadí mi způsob psaní ve francouzštině a odrazuje mě to, ale časem se třeba k tomu jazyku dostanu ještě blíže.
Zpět k té lingvistice, našla jsem si dost informací a obor Obecná jazykověda si dokáži představit v kombinaci s dalším jazykem. Uvědomuji si, že to, že jsem začala s X jazyky a věnuji se jen pár vlastně nic moc neznamená a možná to podle někoho nesouvisí. Já bych jim ale strašně ráda rozuměla a dál věnovala :)


Sterakdary

4. února 2017 v 10:04 | Lenny |  Inspirativní lidé
Věnovat se tomu, co vás nejvíc baví? Pomáhat tak dalším lidem a inspirovat je? Ano, čtete další článek o dalším zajímavém člověku, jehož příběh by mohl zaujmout i ty, kteří se nepohybují ve světě her a internetu. Jde totiž (opět) o youtubera. Tentokrát zároveň i streamera a redaktora. Tuším, jaký mají blogeři vztah k youtuberům, ale zkuste se nenechat odradit tímto úvodem :)


Jmenuje se Radek Starý, je mu 24 a pochází z Ostravy. Nic moc zajímavého? Mně se třeba líbí přeskupení písmen jména a příjmění a jeho přezdívka. Přišla jsem na to úplnou náhodou a při hledání fotek se mi domněnka potvrdila. Věk by asi taky nebyl podstatný, ale koukněte se na fotky. Asi nikdo by správně neodhadl, že je mu víc jak 20 :) A co se týče bydliště, napadají mě dvě zajímavosti. Nechci říct z východu, ale z oblasti mimo Prahu je hodně zajímavých a úspěšných lidí. Jako by měli potřebu dokázat, že jsou stejně dobří nebo dokonce lepší. A také se mi líbí, že Sterakdary mluví spisovně. Což jednak při komentování a celkově při projevu působí profesionálněji, ale hlavně to nevnímám jako pózu nebo něco umělého. Spisovný jazyk je podlě mě specifický pro Moravu a Slezsko. Výjiměčně mluví sprostě, ale neuslyšíte od něj třeba slovo dobrEJ nebo bySME.
Hru vždy představí, mluví hodně formálně, ukazuje, jak se hraje, co se dá dělat a co se mu líbí. Když si ji diváci oblíbí, natočí další pohledy a někdy potom streamuje (hraje živě) na twitchi.

Hrám se věnoval vždycky a přestože nemohl tušit, jak moc se všechno kolem vyvine a mohl jen doufat, že se hrami jednou bude živit, já si myslím, že je tak nějak předurčený ke komentování a bavení lidí. Možná je to vášní a cílevědomostí, ale třeba hlas a přirozený smysl pro humor se úplně ovlivnit nedá...
S videotvorbou začal jako jeden z prvních v Česku. Dlouho byly na youtube nejpopulárnější hry, což se mu samozřejmě hodiilo. Jeho kanál nebo dříve Sophy.cz sledovala velká část aktivních uživatelů youtubu. Není divu, že se dostal k dalším projektům a je úspěšný nejen tam.
Upřímně, nechce se mi odněkud přepisovat jeho příběh a informace, koukněte se radši na super inspirativní video, kde se všechno dozvíte od něj.



Vybavuji si, že jsem jeho videa sledovala kolem roku 2013 a v omezené míře další tři roky. Dlouho jsem si ale nepřihlásila odběr. (Promiň Stéro, teď už jsem jeden ze šupáků.) Nesledovala jsem videa pravidelně, ale občas jsem si projela několik, která mě zaujala a věděla jsem, že kdykoli budu mít v nějaké hře problém, třeba s ovládáním, na jeho kanále najdu řešení.

Rozhodně se nepovažuji za hráčku, dokáži vyjmenovat asi deset her, jaké jsem kdy hrála... A podobně jsem na tom s filmy. O to zajímavější mi přijde, že tak moc zbožňuji PodcaSTR. To je pravidelný, živě vysílaný pořad o herních a filmových novinkách. V každém díle jsou trailery a a hlavní téma, které se vždy týká her, youtubu nebo něčeho blízkého. Abyste si mohli rychle udělat názor, tady je sestřih jednoho náhodného dílu. Chápu, že zhlédnutí jednoho setřihu dost pravděpodobně nezaujme natolik, aby PodcaSTR získal další věrné diváky, ale u mě tomu tak bylo. Přiznávám ale, že jsem se naplno bavila až po shlédnutí tak tří celých dílů. Baví mě totiž to, jak se k sobě ti tři chovají, každý je něčím typický, dělají na sebe narážky a časem si začnete všímat interních vtípků. PodcaSTR sleduji i proto, že si pak nepřipadám mimo, když slyším název hry nebo filmu. Spoustu věcí si pamatuji a jsem schopná se vyjádřit k tématům ohledně počítačů a internetu.


Je pro mě zvláštní ho nazývat youtuberem. On sám o sobě tak nemluví a nepatří mezi tu skupinu. V Česku se to označení bere skoro jako nadávka, za což můžou někteří tvůrci a také mladé publikum. Sterak má ale super přístup, působí na mě strašně mile, takový hodný, starší brácha :)

Předpokládám, že vás video Draw my life zaujalo a musíte alespoň tušit, že tenhle týpek je vážně fajn člověk. Já oceňuji hlavně upřímnost, to, že baví lidi, je kreativní a dělí se o svoji radost. V několika ohledech toho máme hodně společného, což se mi taky líbí :) Jsem si jistá, že je jeho příběh rozhodně inspirativní.



Jděte ho navštívit a udělat mu udělat radost :)

ODKAZY:

Žiju! Tak nějak...

1. února 2017 v 13:41 | Lenny |  Deníček
Chřipek a rýmiček máme všude okolo dost, takžeo tom psát nechci... moc... Ale, mám vysvědčení, čtu, stavím puzzle, pozoruju lidi, žiju.

Poslední článek jsem vydala 27. ledna a přiznávám, že jsem na blog tak trochu zapomněla. Doslova. Třeba týden jsem si nešla ani nic přečíst nebo kouknout na návštěvnost. Ta je kupodivu celkem slušná narozdíl od mé aktivity. Přibyly i nějaké komentáře, takže chválím :D

Poslední dobou tak polehávám a vyčkávám na sluníčko. Vím, že je lepší žít přítomností, ale ta je ohrožena vzhledem k tomu, že člověk potřebuje teplo a světlo. Zrovna dneska jsme o tom mluvili, někdo vzpomínal na to, jak se na začátku března spálil od sluníčka. Říkali jsme, "Jo, prosím, chci se spálit! Klidně se budu potit! Jen ať už neni zima..." Na mě počasí snad až tolik nepůsobí a k smrt nesnáším pocení, takže tohle a jaro ráda přežiju :) A hlavně, zimu jsme chtěli, tak ji máme.

Včera jsem šla z vlaku na intr a v jednom okně na ulici jsem zahlédla stromek. Vánoční a ozdobený stromek! Asi se někdo nedokáže smířit s tím, že Vánoce skončily. No vlastně... Za 325 dní jsou Vánoce! Jak jste na tom s dárky?

Přišla jsem ze školy a paní na vrátnici si všimla, že je na chodbě hodně mokro. Že je prý doslova den otevřených dveří. Což by nebylo divné, ale ona se smála a vypadala šťastně! Asi to bude uklízet někdo jiný než ona.

K tomu vysvědčení nevím no. Takhle, průměr známek je 2,0, takže spokojenost. Doufám, že mé okolí nelže a na dobré vysoké škole nikoho moje známky zajímat nebudou.

K Vánocům jsem dostala puzzle, jako tradičně. Tentokrát 2000 dílků, extrémně odporných dílků. Skládání mám fakt ráda a asi mi celkem jde, mám své "fígle", ale tohle je zimní krajina bez záchytných bodů, barvy na krabici vůbec neodpovídají... Fuuu... Aspoň mám, co dělat. Pokochejte se :)


U té oblohy máme jistě všichni nějaké pochybnosti... Nechávám ji a čekám, že se opraví a poskládá sama :D

Jinak s tou rýmičkou ještě. Cítila jsem se všeljak skoro měsíc, jemné škrábání v krku a únava. Rozhodně jsem ale nehodlala zlstat doma, jen jsem si dvakrát trochu zkrátila školu. Až minulý týden ve středu to vyvrcholilo, krk se hodně zhoršil, měla jsem teplotu a začala kašlat. Ve čvrtek hlas jako Batman, střídavě šílená únava a přebytek energie. Nebyla jsem sama a fyzikář vtipně poznamenal, že při horečce se molekuly pohybují mnohonásobně rychle, takže bychom měli být výkonnější. Haha. Jedna učitelka se mě po hodině ptala proč nejsem doma. Asi jsem vypadala fakt hrozně. V pátek ráno jsem šla na vychovatelnu poprossit o prášek na bolest hlavy. Vychovatelka mi ale změřila teplotu, 37,9, to je hned po probuzení celkem dost. Ukecala jsem ji, že potřebuju na písemku. V 8:30 už jsem už byla zpátky, do 11 jsem polehávala a pomalu umírala. Potom si pamatuju, jak jsem se svlékla někdy v pátek odpoledne a probudila jsem se v neděli v poledne s tím, že se do školy moc necítím... Takže flákačka a v úterý večer zpátky. Ve škole se nic neděje. Ve třídě nás není ani půlka, učitelský sbor je na tom podobně a tak odkládáme písemky a koukáme na filmy. Svým způsobem je to vyčerpávající. Vlastně jen čekáme na oběd :)

Společnost mi prostřednictvím sluchátek dělá Ed Sheeran a nové přátele hledám v knížkách, mám rozečtené čtyři. Jo, taky to nechápu a nikdy dřív jsem víc jak ddvě nečetla. Jenže teď je každá úplně jiná, na každou mám náladu jindy... Jako jo, je to nepraktické tahat jich s sebou víc a nějaou dobu nedočtu ani jednu i když ve všech pokračuju. Mmm... Možná bych měla změnit přístup a číst jako normální člověk.


Doufám, že tenhle blog neumře a že sem občas zajdete. Já se pokusím, aby pauzy mezi články byly o něco kratší :)

Zatím se mějte a buďte trochu jako paní z vrátnice :)