Vidíme všichni stejné barvy?

22. října 2016 v 19:36 |  Témata týdne
Předem chci upozornit, že nejde o vědecký článek, jen zamyšlení. Upřímně, nechtělo se mi nic zjišťovat :)

Už dříve jsme s kamarádkou diskutovaly o tom, že možná každý vnímáme barvy jinak a prostě se je každý naučil pojmenovat.

Vybavuji si, když jsme si hráli s malým, asi čtyřletým bratránkem. Bylo potřeba používat základní barvy, které ovládal, ale když někdo řekl červená, nebyl si úplně jistý, červenou si pamatoval podle auta jeho rodičů. V tu chvíli mi to nepřišlo divné, říkala jsem si, že je ještě hloupý :D Zpětně přemýšlím nad příčinou.


Abych zmínila i sebe, tak při zápisu do školy se mě kromě tvarů, písmen, čísel a dalších asi podstatních věěcí ptali na barvy. Jediné co si z mého "prvního pohovoru" pamatuji je, že se ze mě učitelka snažila dostat, co má černou barvu. Já chtěla říct, že její sako. Už tehdy jsem byla dost stydlivá a nemluvná. Mamka mi pošeptala "Čím topíme?" Uhlím! Jasně, uhlí... A tak jsem se dostala do školy :D

Tráva je zelená, nebe modré. Prostě to máme zafixované a trochu mě děsí, že svět můžeme vidět každý jinak, aniž bychom to mohli zjistit. Už proto, že o mozku moc nevíme. On vytváří barvy, které ve skutečnosti neexistují. Jde jen o odraz určité vlnové délky... (Dobře, říkala jsem žádná věda, ale tohle je zajímavé. Bílá prostě všechno odráží... Ne ok :D)

Co když vážně to, co já... Schází mi slovo, vkládám profi obrázek :D

Dva lidé vidí citrón. Všichni víme, že citrón je žlutý, stejně jako slunce, banán... Co když ho ale vidí každý jinak? :)

K čemu jsem se chtěla dostat? Nevím :D Každopádně si myslím, že to jak vnímáme barvy se dá vztáhnout na spoustu dalších, více či méně důležitých věci a situací v životě.

Napadlo mě třeba vnímání nás samotných. S kamarádkami jsme se shodly na tom, že se vidíme zkresleně. Mám na mysli třeba postavu. Odraz v zrcadle nepovažuji za důvěryhodný a je to i o psychice, o tom, jak se máme rády. I oblečení hraje svou roli. Někdy, když mám upnuté rifle vidím, jak jsem hubená (což mi pořád říkají i lidé okolo), ale například ve sprše už si připadám normální, ne-li při těle. Teď sedím ve volném oblečení a cítím špíčky na břiše :D

Ještě bych chtěla zmínit hlas. Ten jsem řešila vždycky, přijde mi úplně fascinující. Ten svůj nesnáším, nemůžu se slyšet na nahrávkách. Což asi souvísí s tím, že se celkově úplně nemusím... Každopádně mi několik lidí nezávisle na sobě řeklo, že jim je můj hlas příjemný. Sama se ním také řídím. To, jak člověk mluví na mě hodně působí a řídím se tak.
Když mi bylo asi osm, koukali jsme na Policejní akademii. Strejda mi namluvil, že mám hlas jako ta malá černoška, která má minimálně v českém dabingu dětský hlas, mluví potichu, někdy ji ostatní neslyší... (snad víte :)) Já jsem mu uvěřila! A pak jsem se strašně dlouho snažila odhalit, jak ve skutečnosti zním. Hned jsem volala mamce. Při hovoru by trochu ozvěna, takže jsem slyšela samu sebe a vyptávala jsem se (Omlouvám se za JSEM pořád dokola), jestli zním v mobilu stejně jako v reálu.
Vlastně doteď nevím, jaký mám hlas a i kdyby, tak ho ostatní pravděpodobně vnímají jinak. Jsem si jistá, že mám podobný hlas jako moje sestra, často si nás pletou i dobří kamarádi a její hlas mi přijde celkem v pohodě... :)

Určitě by se daly najít studie, obrázky a video o tomhle tématu, ale vážně jsem až moc líná. Jestli ale něco zajímavého víte a chcete nejen mě poučit, komentáře jsou k dispozici :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 22. října 2016 v 19:59 | Reagovat

Co se týče barev.. myslím, že tohle je taková největší záhada vůbec.. jestli všichni vidíme.. stejnou žlutou.. barva zkrátka nejde popsat slovy, takže tím pádem si navzájem nemůžeme říci, co vidíme, prostě vidíme žlutou, ale co když druhý to vidí jinak, ale neví o tom.. zkrátka tohle je skutečně velká záhada.. myslím, že neexistuje nikdo, kdo by se nad tímto nikdy nezamyslel.. já jsem tohle řešila už mockrát, ale přijít na to nelze.. museli bychom se převtělit v toho druhého, abychom viděli, co vidí ;) Magie!! Na druhou stranu když nad tím přemýšlím, podle mě vidíme všichni stejnou žlutou.. protože všichni máme stejné oči.. stejné geny.. aspoň základ.. takže by jsme to měli vidět stejně ;)

2 Wye Wye | 22. října 2016 v 20:14 | Reagovat

Pokud jde o barvy, dobře si vzpomínám, jak jsme se jednou s dědou dohadovali o tom, jestli je nějaká věc (už vážně netuším jaká) růžová nebo fialová, následně jsme mu ukazovali jinou s tím, že ne, že tamta je růžová a tohle je fialová... Inu, tvrdil opak :D
Jinak bych řekla, že v řádu odstínů se náš pohled lišit může, ale že by pro někoho žlutá byla modrá a pro někoho zelená růžová si nemyslím :D (A upřímně v to doufám... :D)

3 Eliss Eliss | Web | 22. října 2016 v 22:05 | Reagovat

Každý opravdu vnímáme barvy jinak. Je zajímavé i to, jak píšeš, že posuzujeme individuálně barvy jinak 8-)

4 Hëllena Hëllena | E-mail | Web | 26. října 2016 v 12:25 | Reagovat

Jedna moje kamarádka vidí takřka všechny barvy jinak než já a ještě jedna kamarádka. O svém sytě tmavorůžovém kabátě tak tvrdí, že je červený, tyrkysová je pro ni prostě zelená. Myslím, že to má podobně jako většina mužů, že prostě vidí ten nejvíc převládající odstín, a ostatní tóny barev už nevnímá. Ale je to rozhodně zajímavé, když třeba nosím svůj oblíbený teple žlutý svetr, a najednou se dozvím, že je vlastně hnědý. :-D Kdyby ona to aspoň řekla tak, jako že to je její názor, její pohled, ale ne, je to prostě hnědá a basta fidli! :D

5 lennyspis lennyspis | 26. října 2016 v 18:02 | Reagovat

[1]:  Přesně tak, magie! :D

[4]:  To mě fakt pobavilo :D
Můj taťka třeba nevidí rozdíl mezi růžovou a oranžovou., ale růžový oblečení naštěstí nemá :D A známej - autobusák má zase problém s modrou a zelenou, asi by to neměl nikdo vědět :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama