Písničkářství

30. září 2016 v 17:26 | Lenny |  Zamyšlení
Možná jediná činnost, které se věnuji prakticky neustále a nijak si jí nevyčítám je poslech hudby. Přiznávám, že jsem se nad spoustou textů oblíbených písniček ani nezamyslela. Buď se zamiluji do nějaké části, která mi připomíná nějakou vzpomínku nebomě zaujme hudba. Někdy mi stačí jen ta atmosféra a nepídím se po tom, co chtěl autor sdělit.

Což platí například u Passengera. Po X poslechnutích si text zapamatuji i kdybych nechtěla a aspoň tuším, o čem je, ale strašně obdivuji jeho hlas, rýmy, hru na kytaru a již zmíněnou atmosféru. Je možné, že bych ho poslouchala i kdyby zpíval ázerbajdžánsky. Má v sobě nějaké kouzlo :)
Pravdou je, že když už začnu nějaký text analyzovat, rozhodně nelituji. Každý zná Let her go, tam není o geniální myšlence ani pochyb. Zkuste se ale zaposlouchat do Holes, All the little lights, Riding to New York nebo třeba Fear of fear.

Nedokážu vyjádřit, jak často slýchávám od mých vrstevníků odpověď "Poslouchám muziku" na otázku "Co rád děláš ve svém volném čase?" Proto můžu s klidným svědomím napsat, že hudba a text k sobě už neodmyslitelně patří. A jejich prolínání si nejvíce užívám u písničkářů. Kdybych měla to štěstí a uměla zpívat, ráda bych se k nim přidala :D


Vítězkou letošní řady America´s Got Talent je dívka, která na casting přišla ve svých dvanácti letech, zazpívala svoji písničku a všechny ohromila. Odkaz na její první vystoupení. Rozhodně má talent stejně jako většina lidí, které v dnešním článku zmíním. Na talent a nadání věřím, ale abych byla upřímná, nerozumím tomu, jak funguje.

Například Pokáč, kterému už jsem věnovala celý článek vypadá jako obyčejný fajn chlapík. Myslím si, že jeho kousky nejsou nijak převratné a profesionální hudební kritici je nejspíš neocení. Spousta písniček je spíše vyprávěním. Nijak je nesrážím, vážně mě neskutečně baví. Zbožňuji Pokáčův smysl pro humor a projev flegmatika. Na kytaru nepochybně také umí, přestože je samouk. Na velkých podiích pro tisíce lidí (ještě) nehraje, ale věrných fanoušků má hodně. Ironické texty se líbí kdekomu, třeba moje kamarádka se prezentuje jako těžká metalačka, ale jeho písničky poslouchá až překvapivě často... V čem je tedy síla takových lidí?

Třeba Ed Sheeran začínal hraním na ulici, stejně tak třeba i zpěvák skupiny Jelen nebo Thom Artway a kde jsou teď? Myslím si, že v hudbě nefunguje píle, pokud v sobě nemáte něco navíc, něco neobvyklého. Na druhou stranu určitě existují případy, kdy hudebně nadaný člověk prostě nezaujme lidi. Prostě to v něm není. Pokud vytrvá, tak se dočká, ale nebude to mít jednoduché.

Další, kdo se mi sem hodí je další písničkář, prezentující se jako Xindl X. Dříve se o něm psalo jako o raperovi s kytarou. V době, kdy jsem ho začala poslouchat (byl to můj první idol :D a dostala jsem se od něj k dalším) býval někdy až zbytečněvulgární frajírek a k rapu měl blízko. Vystudoval scénaristiku, pracoval v reklamce... Teď už se o něm mluví jako o skladateli a zpěvákovi, věnuje se hlavně politických tématům. Co se nezměnilo je jeho nadsázka, ironie a vtip v textech. Asi přibyla větší hloubka a myšlenka. U starších textů je zpětně nacházím také, ale teď je oceňuji více.

Jedinou zástupkyní ženského pohlaví mých oblíbených hudebníků je Lenny. (Můžeme se tvářit, že to není kvůli jménu :)) Ta měla (asi) narozdíl od ostatních cestu jednodušší. Její maminka Lenka Filipová je zpěvačka a svoji dceru k hudbě vedla. Co mi na ní přijde hodně zajímavé je fakt, že píše a zpívá výhradně v angličtině. Větší část školní docházky (od školky až po VŠ) absolvovala v angličtině a tento jazyk je pro ni přirozenější. Již zmíněný Thom Artway na ulici hrál hlavně covery a hodně času strávil v Austrálii a Irsku. Angličtina je mu také bližší a asi mi to nevadí. Lidé často nevím, že je Čech. Kdyby ho slyšeli zpívat česky, tak to potom raději ani neřeší. UKÁZKA Nemůžu si pomoct, ale zdá se mi vtipné i to, jak mluví :D

Ještě bych ráda zmínila Tomáše Kluse. Má výjimečné texty, které hlavně dříve zakrýval zbytečným, byť vtipným povídáním a showmanstvím. Myslím si, že spousta jeho obdivovatelů se ani nezamýšlí nad obsahem. Prostě je baví on jako osobnost. Je sympatický, příjemný a nevím, co ještě... Sám ale řekl, že chce písně "nechat žít vlastním životem". Pozornost byla věnována jemu, což údajně mělo za následek pauzu, která právě teď končí.

K čemu se ale chci dostat?! :D
Několikrát jsem to naznačila. Obdivuji lidi, kteří si sami píší písně. Zajímalo by mě, jak ten proces probíhá, jaké pocity zažívají při skládání, hraní nebo poslechu...

Vím jistě jen to, že bych na jejich místě nesnášela otázky typu "O čem je tvoje nová písnička?". Jasně, pokud jde o veřejný rozhovor, tak by měli svojí tvorbu nějak prezentovat, ale zdá se mi hloupé říkat obsah písničky. Nejen když jde o autora. Nerada někomu popisuji o co jde v textu. Je super objevovat a hledat vlastní významy :)

Když člověk zpívá vlastní věci, je pro mě výš než ti, co si je nechávají psát. Hudba je pro mě a logicky hlavně pro umělce něco víc. Něco, co by mělo mít smysl, co lidi pobaví, donutí k zamyšlení a podobně.

Pokud za někým přijdu, řeknu "chci zpívat o tom a o tom" potom píseň nazpívám, vydám a několik let zpívám, tak to nemá takovou hodnotu jako kdybych si ji napsala sama. Můžu k ní něco říct, vím, jaké období jsem měla, co se dělo...




Dáváte přednost zpěvákům, kteří si své písně píší sami? :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 30. září 2016 v 17:42 | Reagovat

Hudba je součást našeho života, já si například absolutně neumím představit situaci, že bych vlezla do autobusu bez mé milované mp4! :D...nedejbože, kdyby byla vybitá..to prostě neexistuje.
Momentálně mě provází The Stone Roses - I Wanna Be Adored, doporučuju poslechnout!

2 Baryn Baryn | Web | 1. října 2016 v 13:23 | Reagovat

Já si třeba vážím už jen Lucie Bílé kvůli tomu hlasu, ani mi nevadí, že zpívá písničky od Soukupa a Osvaldové, dokud jí sednou. Ale samozřejmě preferuji, když si zpěvák alespoň texty, když už ne hudbu, píše sám, protože pak si můžu říct "Jo, v téhle písni je kus z něj, kus vlastních myšlenek a pocitů". Takže v tomhle s tebou naprosto souhlasím. Na druhou stranu mi nevadí vůbec ani to, když se jak text, tak hudba, píše napříč třeba celou hudební skupinou (když se teda bavíme o skupinách), a zpěvák k tomu přispěje jen svým hlasem. :D Vždycky je pro mě nejdůležitější ve výsledku to, jakou má hudba atmosféru, jaký z ní mám pocit, a zda mě dokáže strhnout. A dokud se to bude dařit, nebudu asi moc pídit po tom, kdo co napsal :D
A taky bych stejně jako ty nejraději psala písničky .. jen kdybych uměla zpívat :D Pravdou je, že mám často i hodně nápadů jak na texty, tak na hudbu ... a i když zbožňuji češtinu, tak převážně rovněž v angličtině, jako Lenny. :D Já si totiž myslím, že ta angličtina je na skládání písniček jednodušší. A hlavně je taková univerzální. Čeština se podle mě šíleně hodí na folkové písničky, na nějaký ten poctivý surový rock a občas i na pop, když se dobře uchopí.  Česky zpívaný symphonic metal bych si třeba představit nedokázala. :D Ale ono je to o zvyku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama