Učím se řídit I.

29. srpna 2016 v 13:03 | Lenny |  Deníček
Po dnešku můžu hrdě prohlásit, že jsem řídila auto. Už to je pro mě malé vítězství, protože mi trvalo vážně dlouho, než jsem k prvnímu kroku dokopala. Chystala jsem se k němu asi půl roku a taťka ještě déle. Myslím, že můj věk, 17 let je ideální. Znám lidi, kteří se naučili řídit až ve čtyřiceti, ale nechci mezi ně patřit a třeba stihnu autoškolu do narozenin :)

Abych byla upřímná, tak mi to šlo lépe, než jsem čekala. S klidným svědomím můžu napsat, že zas takovej lempl nejsem.

Ani jsem se moc nebála. Už jako malá (7 let?) jsem totiž občas jezdila s taťkou, když potřeboval třeba do lesa. Seděla jsem mu na klíně a točila volantem. Velký dík tedy patří mému malému já, že si to zkoušelo a hlavně tatínkovi, který mi tento trénink celkem nadšeně umožňoval :) Možná díky této zkušenosti mi nedělá problém se udržet na silnici.

Tím ale moje úspěchy končí. Strašně by se mi líbilo, kdyby v autě nebyla spojka :D Chápu její funkci a řazení víceméně zvládám (Jela jsem maximálně na trojku.) Ale u brzdění se mi zdá vyloženě navíc. Brzda by měla být co nejrychlejší, něco se děje, tak musím do pár vteřin zastavit. Tady nastává problém, neumím rychle vyřadit, hlavně použít dva pedály na jednou... A výsledek? Moje brzdná dráha je nekonečná.
Špatně se mi to popisuje, ale abych to nějak shrnula... Spojku držím, když nemám, zapomínám ji pouštět a někdy ji naopak nepoužiji, když mám. Auto pak "krásně" cuká a taťka mi připomíná, že o rozbitou hlavu vážně nestojí.

Nejdéle mi trvalo přijít na správný grif při rozjíždění, není pro mě přirozené dělat každou nohou něco jiného, tedy pouštět spojku a zároveň přidávat plyn :D

"Nejlepší" na tom všem je, že každé auto je jiné a pokud si zvyknu jen na jedno, některé problémy se budou opakovat. Máme nesmrtelné auto, které slouží i jako moje tréninkové, je neuvěřitelně staré, ale zároveň velmi spolehlivé. Taťka ho vymazlil a vylepšil, takže nechápu, jak mi ho může s klidným svědomím půjčovat.

Můj učitel-taťka (na autoškolu se zatím necítím) mě hodně překvapil. Je strašně opatrný, vždycky se o mě hodně bál, nikdy nechtěl, abych nějak riskovala... A tak jsem čekala, že se budu učit možná tak rozjíždění. Asi po půl hodině mi ale přestal odpovídat, když jsem nevěděla, co mám dělat, řekl jen "Jeď" a křečovitě se držel ruční brzdy, kterou auto případně trochu zpomaloval.

Jezdili jsme po odlehlejších cestách "za humny", pár aut jsme potkali, ale naštěstí jen na bezpečným místech. Několikrát jsem jela z kopce a ani jsem moc nepřibrzdila před nepřehlednou křižovatkou. Doufám, že budu časem trochu zodpovědnější, protože kdybychom měli smůlu a někdo vyjel, tak absolutně nestíhám nic udělat a nikdo tam někoho jako nás dva nečeká...

Jízdu po městě, zastavování na semaforech nebo snad parkovaní si zatím vůbec nedokážu představit. Klidně bych se vrátila do dětských let a zase jen točila volantem :)

Byla jsem pochválena za nejlepšího hledače děr. Jezdili jsme po polních a rozbitých cestách. Samozřejmě jsem se měla držet napravo. Asi každému začátečníkovi dělá problémy odhadnout, kde jeho auto vlastně je... :D Snažila jsem se dírám a větším nerovnostem vyhýbat, ale kvůli dříve zmíněnému špatnému odhadu jsem naopak do skoro každé díry najela, talent se zkrátka pozná :) Dost mě bavilo jezdit po poli, jak už jsem psala, auto je dost odolné, mluvíme o něj jako o tanku či traktoru... Udělala jsem si pár koleček, přišlo na řadu i couvání a zastavení na předem určeném místě, to bylo asi nejtěžší.

Máte řidičák nebo se na něj teprve chystáte? :)



Zítra mě čeká další jízda, tak na mě myslete :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anita Barrasa Anita Barrasa | E-mail | Web | 29. srpna 2016 v 14:05 | Reagovat

Mně bude ve čtvrtek osmnáct, ale pořád se na řidičák ještě necítím. Bojím se, že jako hloupá blondýna budu na silnici nebezpečná nejen sobě, ale i okolí, a to nechci :-D Jo, v dětství to bývalo lehké. Otci jsem nikdy nevěřila, že řízení auta je nějaká věda, ale když mě tam posadil a řekl: "Řiď!", tak jsem byla bezradná.

2 Lenča Lenča | E-mail | Web | 29. srpna 2016 v 14:50 | Reagovat

Já jsem si udělala řidičák hned v 18, ale vůbec nejezdím :/ Ze začátku jsem neměla moc s kým a teď už se bojím.. asi se to budu muset učit zase skoro od začátku, ale snad se do toho nakonec nějak dostanu.

Tobě hodně štěstí v řízení, zní to že ti to asi půjde :))

3 Anna Anna | Web | 29. srpna 2016 v 15:20 | Reagovat

Já s papírama čekala až do jednadvaceti a dobře jsem udělala. VBrně jsem se vyjezdila jak nikdy,navíc můžu řídit kdy se mi chce (nebo spíš když vyhraju kámen-nůžky nad přítelem).
Jo a brždění bez spojky jde taky, zejména v případech nouze. Jenže se tím kurví motor a převodovka.

4 lennyspis lennyspis | E-mail | Web | 30. srpna 2016 v 9:57 | Reagovat

[1]: Každý na to není, ale nečekala bych moc dlouho :)

[2]: Určitě ti někdo pomůže :) Moc se těším na samostatnost, ale rodiče toho budou využívat "Dojeď nakoupit", už ti vidím :D

[3]: Já si řidičák taky budu dělat ve větším městě, asi je to lepší :)
No právě :D Taky jde spojku i brzdu, ale bez vyřazení, pokud vím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama