Identita

15. srpna 2016 v 12:05 | Lenny |  Zamyšlení
Dost často procházím různé blogy a články na nich. Stále objevuji nové, které můžu s klidným svědomím označit za pěkné, zajímavé, vtipné nebo ideálně všechno dohromady. Z toho důvodu už delší dobu přemýšlím o tom, jací lidé to všechno píší. Jestli bych si s nimi rozuměla, když mám podobné názory a líbí se mi jejich styl psaní. Samozřejmě jsem se zamýšlela i nad tím, jak autoři vypadají. Ne každý má na blogu svoji fotku a otevřeně říká, kdo je. K závěru se pravděpodobně ani nedostanu, jisté je, že možností existuje celá řada.


To, jak se člověk prezentuje na blogu i obecně na internetu samozřejmě přímo souvisí s tím, jaký je ve skutečnosti. Některé své vlastnosti zveličí a některé naopak potlačí, zaleží jen na něm, jak moc. Někdo ale nemůže nebo nechce vystupovat úplně za sebe, nechce, aby blog objevili lidé v jeho okolí. Pokud se tím vyloženě netrápí, nevidím problém v jakémsi schovávání :)

Pokud jde o mě, nechci moc psát o osobních věcech. Píši si jakýsi deníček, ale jeho obsah často tvoří věci, které nerozebírám s lidmi v mém okolí nebo jde o obecné zážitky, které se mohou stát každému a nijak na mě neukazují.
Hned po založení blogu jsem si řekla, že chci tento svět oddělit od reality.

Zvláště pokud bych zůstala jen u psaní úvah, názorů a příběhů, tak se mi zdá zbytečné ukazovat samu sebe. V popředí by měly zůstávat názory a myšlenky a vlastní identita by na sebe mohla až moc stahovat pozornost. Psaní o osobních věcech a deníčků naopak vyzývá k tomu, ukázat sám sebe.

V tuto chvíli mě i můj blog znají jen dva lidé (Ahoj Adame :) ) a jsem za to ráda. Nevěřím, že by to, co si přečtou, nějak zneužili (samozřejmě není co) a ani se nestydím za to, co píši. Pravdou zůstává, že bezprostředně po prozrazení mi hlavou proběhla myšlenka, že kvůli těm dvěma budu psát jinak. Naštěstí to tak nedopadlo, možná trochu podvědomě. A uvědomuji si, že jde o hloupost, jednak to nejsou pravidelní návštěvníci a hlavně sem nepíši nic tajného a už vůbec ne špatného.

Nevylučuji, že jednou, až si budu jistá sama sebou a tím, co píši, budu hrdě a sebevědomě dávat na blog své fotky a lidem na potkání budu říkat adresu svého blogu… :D

Nejsem na blogu aktivní ani půl roku, takže si netroufám na podrobnou typologii blogerů. S jistotou ale můžu něco napsat o protipólu prvního zmíněného typu - anonyma, stydlína. Myslím si, že člověk, který má v profilu vlastní fotku, jméno a bydliště, je buď dost sebevědomý nebo ho prostě moc nezajímá, co si o něm lidé myslí. Častěji jde o zkušenější blogery, kteří už se vyznají. Všimla jsem si i mladších, naivních blogerů, který hned po založení blogu napíše úplně všechno a pak se diví, když na jeho články v reálu reagují kamarádi nebo nekamarádi.

Osobně jsem se s kritikou ještě nesetkala, ale domnívám se, že v této situaci je pro člověka jednodušší anonymita. Logicky je mnohem menší pravděpodobnost, že anonynymnímu blogerovi někdo z očí do očí řekne něco špatného, o jeho článcích.


Samozřejmě je tohle můj subjektivní názor, každý ať se rozhodne podle sebe. Ale stojím si za tím, že bychom si na začátku měli určit nejen to, co chceme dělat, ale zároveň je důležité si uvědomit hranici, za kterou nepůjdeme.


Zajímalo by mě, jak jste na tom vy :)

  • Patříš k anonymním nebo otevřeným blogerům?
  • Vadí ti nějak ti opační?
  • Jak reaguje tvoje okolí?
  • Myslíš si, že na identitě blogera záleží nebo že jde jen o to, co píše?
  • Vyvinul se nějak tvůj názor na tohle téma v průběhu psaní na blogu?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anna Anna | Web | 15. srpna 2016 v 12:31 | Reagovat

Já mám blogy dva... Ten pod jehož hlavičkou píšu komentář,je otevřený, vědí o něm doma i v práci, dávám tam svoje fotky, komentáře a příhody ze života i práce... Dokonce se tam čas od času mihne i přítel nebo kamarádi (pochopitelně že s jejich svolením)... Druhý blog mi slouží jako psychiatrická záchranka.Když je mi blbě, potřebuju se vypsat, něco vytvořit aby se mi ulevilo... Je to hlubší a niterné, tudíž o něm ví jenom pár nejbližších, kteří ale podle svých slov to nemůžou číst, protože pakmají chuť podřezat si žíly.
Zastupuju tedy obě kategorie blogerů a nemůžuříct, že by jedni byli lepší,než ti druzí...

2 Tenisák Tenisák | E-mail | Web | 15. srpna 2016 v 13:00 | Reagovat

Tak to mám podobné jako Anna. Píši otevřeně pod svým jménem. Na druhém blogu (křesťanství) píši anonymně. Pak mám tajný blog, jen a jen pro sebe, kam píši když mám depresi.
2,otevřeně
2, nevadí
3, nechává je to chladný
4, nezáleží
5,asi ne

3 Anita Barrasa Anita Barrasa | E-mail | Web | 15. srpna 2016 v 14:29 | Reagovat

Já se snažím být anonymní, i když vím, že jsem na blog napsala už dost celkem osobních věcí. Ale kdybych měla problém s tím je zveřejňovat, tak tak rozhodně nečiním. Zatím ale o něm ví jen mí nejbližší, u nichž mi nevadí, že ho čtou. Někteří na tom můžou být jinak. Myslím, že je na každém, jakou míru anonymity si zvolí a taky je to jen na něm, jaké ponese následky.

4 ra.innie ra.innie | Web | 18. srpna 2016 v 13:22 | Reagovat

Zajímavá myšlenka s tím 'schováváním'. Já bych si na blog svou fotku s největší pravděpodobností nedala. Nejde o to, jak autor vypadá, jde o to, co píše. Ale každého věc samozřejmě. V podstatě s tvým názorem souhlasím. Hezky jsi to napsala. Zamýšlím se nad otázkami ke konci článku. Nemůžu se rozhodnout, zda patřit k těm blogerům anonymním, protože mé okolí, tedy lidé mi nejbližší, vědí, že sem tam občas něco napíšu a že některé příspěvky vyvěsím i na internetu, ale nevědí, kde. Myslím, že velká část mého já by si přála jim články ukázat, dát adresu blogu k nahlédnutí, ale má druhá část si přeje zůstat jen a pouze v anonymitě. Těžké. Můj názor na blogery se v průběhu let změnil. První blog jsem měla někdy kolem roku 2006, možná 2007. I přesto, že tohle je již můj několikátý blog. Musím říct, že doba i blogeři se velmi mění. Rozhodně to není to, co kdysi bývalo. Nemyslím to v dobrém ani špatném. Doba se zkrátka mění ;)

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 29. srpna 2016 v 21:56 | Reagovat

Já to mám od začátku tak napůl. Přímo se nenabízím, ale taky netajím. Píšu o věcech v okolí a bylo by divné, kdyby o tom lidi nevěděli. Nemám co tajit, ale taky mám bobky ukázat se na svém blogu. Lidi, které si pustím na blog, už mě znají a já několik z nich znám osobně, třeba ze scuků, které občas uspořádám.
Odpovědi na tvé otázky?
1) Spíš k otevřeným
2) Nevadí a ani po nich zvlášť nepátrám
3) Moc protestů jsem neslyšela
4) Na to vyhraněný názor nemám. Jsem ráda, když zjistím, že je takový, jakým se prezentuje, ale opak taky neřeším
5) Ne, jsem obecně raději, když čtu o bezprostředních zážitcích a zkušenostech, ale taky obecně - bez podrobností :-)

6 lennyspis lennyspis | E-mail | Web | 30. srpna 2016 v 9:49 | Reagovat

[1]: To je zajímavé, asi by mě to nenapadlo :)

[2]: Takže celkem tři? Jak to stíháš? Publikuješ pravidelně? :)

[3]: Souhlasím :)

[4]: O nic nejde, prostě pišme, když nás to baví :) Pořád lituji, že jsem nezačala už dřív a nezažila tu hlavní vlnu... :)

[5]: Takže v reálném životě o blogu mluvíš, ale na blogu neprezentuješ přímo sebe? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama