Srpen 2016

Učím se řídit I.

29. srpna 2016 v 13:03 | Lenny |  Deníček
Po dnešku můžu hrdě prohlásit, že jsem řídila auto. Už to je pro mě malé vítězství, protože mi trvalo vážně dlouho, než jsem k prvnímu kroku dokopala. Chystala jsem se k němu asi půl roku a taťka ještě déle. Myslím, že můj věk, 17 let je ideální. Znám lidi, kteří se naučili řídit až ve čtyřiceti, ale nechci mezi ně patřit a třeba stihnu autoškolu do narozenin :)

Abych byla upřímná, tak mi to šlo lépe, než jsem čekala. S klidným svědomím můžu napsat, že zas takovej lempl nejsem.

Zkusme si udělat vlastní názor

20. srpna 2016 v 18:54 | Lenny |  Témata týdne
Svoje názory měníme až moc často, což už beru jako typickou lidskou vlastnost. Přejímáme názory ze svého okolí, rodiny, přátel a velký vliv na nás mají média.

Nezáleží ani tak na tom, co přejímáme, problém vidím v tom, že cizí názory pak považujeme za své a prezentujeme je tak. Často si to nemusíme ani uvědomit a je to svým způsobem přirozené.

Ne vždy si ale odnášíme jen dobré myšlenky a postoje.

17. 8.

17. srpna 2016 v 13:22 Deníček
Domeček, stolek, puzzle, olympiáda... Dneska je to vážně dlouhý článek, ale plný obrázků :)
Několikrát, vždy na jaře jsem začala uklízet domeček na zahradě. Už tam stojí asi osm let. První tři roky jsem tam prožívala celé dny, sama nebo s kamarádkou. Zažil toho hodně, sloužil například jako "záchranná stanice" pro plyšová zvířata. Měla jsem tam i kuchyňku s restaurací, kam se mi občas povedlo někoho donutit přijít. Měl možnost toho ochutnat hodně, od bábovky, přes hranolky až po guláš. Mezi hlavní suroviny ovšem patřil písek. K tomu tráva, nejlépe čerstvě posečená, kůra, kamínky, občas nějaké čerstvé ovoce a pár kvítků z náhodných květin... Ty byly jen vzácně, aby mamka nezaznamenala ztráty :)

Identita

15. srpna 2016 v 12:05 | Lenny |  Zamyšlení
Dost často procházím různé blogy a články na nich. Stále objevuji nové, které můžu s klidným svědomím označit za pěkné, zajímavé, vtipné nebo ideálně všechno dohromady. Z toho důvodu už delší dobu přemýšlím o tom, jací lidé to všechno píší. Jestli bych si s nimi rozuměla, když mám podobné názory a líbí se mi jejich styl psaní. Samozřejmě jsem se zamýšlela i nad tím, jak autoři vypadají. Ne každý má na blogu svoji fotku a otevřeně říká, kdo je. K závěru se pravděpodobně ani nedostanu, jisté je, že možností existuje celá řada.

Opravdu chcete cestovat?

9. srpna 2016 v 14:55 | Lenny |  Inspirativní lidé
Ze všech stran slyším chválu na cestování, každý touží někam vyrazit. Tento trend chápu a nedivím se Sama se rozhodně do zahraničí chytám. Cestování je úžasné. Sbírání zkušeností, zážitky, noví lidé...
Ale zeptejte se sami sebe, opravdu máte rádi cestování víc, než cokoli jiného? Využili byste k tomu všechny své peníze? Pomáhali byste přitom lidem? A sdíleli byste svoje zážitky?

Takoví lidé jsou. Patří mezi ně i mladá rodina, o které je dnešní článek :)

Co nás, studenty, čeká ve škole...

7. srpna 2016 v 14:06 | Lenny |  Zamyšlení
Abych byla upřímná, také nejsem nadšená tímto tématem, zvláště v první polovině srpna. Nenechte se odradit, o učení psát nechci. :) Okolnosti mě donutily se trošku zamyslet. Včera jsem se bavila s kamarádem. Po nějaké době náš rozhovor sklouzl k myšlenkám na školu.

Uvědomili jsme si, co nás čeká prvních pár dní ve škole. Nechám stranou "rozjezd" a všechno kolem. Jde mi o otázky spolužáků, učitelů a většiny lidí, které potkám.

"Jak sis užila prázdniny?"
"Kde všude jsi byla?"
"Co jsi dělala celé dva měsíce?"

Prohnaný

5. srpna 2016 v 19:07
Předem chci říct, že se nechystám dlouhodobě dělat nic podobného jako recenze knížek. Ke čtení mám totiž dost specifický vztah. Po rozečtení poslední knížky mám dost silné nutkání se o dojem z ní podělit. Hodně mě zaujala, původně jsem si ji vybrala jen jako odpočinek mezi povinnou četbou. Vzápětí jsem se do ní zamilovala a děsím se momentu kdy ji, nedejbože všechny díly dočtu.

3. 8.

3. srpna 2016 v 12:03 Deníček

Dáš si rybíz? Můj výraz je podobný obličeji dítěte, které poprvé ochutná citrón :) Po několika hodinách nedobrovolně strávených otrháváním a čištěním těchto ďábelských kuliček už je nemůžu ani vidět, natož jíst. Ale na fotce vypadají tak hezky... :) Více než půl kila čeká v mrazáku, až ho nějaká oběť vyndá a použije.