Výčitky

28. července 2016 v 15:51 |  Zamyšlení
Netuším, jak ostatní lidé vnímají můj problém, možná se jeví jako malicherný, ale mě to někdy sžírá zevnitř. Mluvím o výčitkách, vzpomínání na především trapné situace a jejich neustálé omílání. Každému se občas zadří nějaký trapas a záleží, jak se k němu postaví. Já se snažím zasmát sama sobě, když to aspoň trochu jde. I přesto se mi některé zážitky neustále vracejí.


Abych byla konkrétní, dost dlouho si přehrávám okamžik setkání s Voxelem. Mám ho ráda, jeho písničky poslouchám, ale nedá se říct, že by byl můj idol. Já jsem se ale chovala jako fanynka, malá holka která vidí nejúžasnějšího člověka ve vesmíru. Stydím se za sebe. Chtěla jsem ho jen pozdravit, poprosit o fotku a prohodit pár sov, když bude možnost.
Co jsem udělala? Klepala se a koktala... Ne nijak strašně a mohlo to působit mile a vtipně, možná. Věřím, že on to tak bral, byl vážně hodný a milý. Připadám si neschopná, měla jsem úžasnou příležitost a nevyužila jsem ji. Dobře, fotku mám, ale dost dlouho se na ni nepodívám. Jednak vypadám strašně a hlavně mi to připomíná výše míněné pocity. Někam si ji schovám a za pár let (snad dříve) už za ni budu šťastná.

Nebo na soustředění... Jeden z trenérů s sebou vzal svého syna, aby mu pomáhal. Samozřejmě musel být hezký a navíc v takovém věku, že se nám všem těžko rozhodovalo, jestli mu tykat nebo vykat, sám se k nám moc neměl, nepřidával se do řeči. Jenže jsme se potkávali, třeba při jídle. Taky jsme kolem sebe procházeli večer, když jsme šli ze sprch na pokoj. Sami víte, jak vypadáte po sprše, unavení, v pyžamu... Samozřejmě bych to nebyla já, abych ho nepozdravila... "Dobrou noc". On jen kývnul, nevím, co si myslel a radši jsem se neotáčela.

Ve škole o hodině nemluvím nahlas, pokud nemusím. Často vím odpovědi na otázky učitelů, mnohdy i lepší než spolužáci, kteří jsou pochváleni. Problémem je, že jsem několikrát odpověděla špatně nebo úplně mimo a zase nastala trapná situace. Věřím, že už si to nikdo kromě mě nepamatuje, ale já už prostě nechci pořád dokola zažívat ty nepříjemné pocity. Místo toho si zase vyčitám, že neřeknu ani to, s čím si jsem jistá. V tu chvíli mi hlavou běží "Ty jo, teď by na tebe třebe měnil názor... Zajímalo by mě, co by na tohle řekl".

Nejhorší je to, když jsem sama nebo večer než usnu, přehrávám si dokola své chyby a nedokážu se soustředit na nic jiného. Nepomůžou jiné, šťastné a veselé vzpomínky, ani hlasitá hudba, prostě nic... Jako ve smyčce musím pořád dokola vzpomínat, jak jsem trapná.

Chápu, že jsem dost možná jediná, která si to pamatuje. Dotyčný se pravděpodobně jen v tu chvíli pousměje a konec. Proč nad tím vším taky nemůžu jen mávnout rukou?



Jestli se máte někdy taky tak "rádi", dejte vědět, sna v tom nejsem sama :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kira Curatio Kira Curatio | Web | 28. července 2016 v 16:38 | Reagovat

Je vidět, že si moc nevěříš. Ono ale opravdu o tolik nejde, lidský mozek má jen tendenci takové věci zveličovat :) Vezmi si, co za trapasy a katastrofy a kdo ví co ještě se ve světě dějí, na to, co občas někdo zablekotá při hodině, si za chvíli nikdo nevzpomene :)
Abych tě uklidnila, sama mám problém s mluvením, protože mluvím šíleně rychle a to se pak člověk mnohem více zakoktává. Taky mi to vadí, ale člověk se nad to musí povznést.
Zkus se příště zasmát s ostatními. Vím, že je to těžké, ale když lidi uvidí, že jsi schopná si udělat legraci sama ze sebe, nebudou se ti vysmívat. Občas je potřeba to nebrat tak vážně.
Doufám, že k tomu sama nějak dospěješ :)

2 Anita Barrasa Anita Barrasa | E-mail | Web | 29. července 2016 v 20:55 | Reagovat

V tomhle ti rozumím, sama prožívám dost podobné pocity, nejen v trapných situacích, ale celkově ve všem, co se mě nějakým způsobem dotkne, nedokážu nad tím jednoduše mávnout rukou, jednoduše to nejde, může mi to každý vymlouvat, jak chce, ale zapomenout nejde...

3 lennyspis lennyspis | E-mail | Web | 29. července 2016 v 22:57 | Reagovat

[1]: Máš pravdu, sebevědomím zrovna neoplývám...
V tu chvíli, když se něco děje, problém není. Výčitky přijdou až při vzpomínání.

[2]: Celkem mi pomohlo se z toho vypsat nebo to někomu říct, nečekej zázraky, ale třeba ti bude líp :)

4 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 30. července 2016 v 15:18 | Reagovat

Pěkný článek

5 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 30. července 2016 v 18:25 | Reagovat

Dříve jsem tyhlety výčitky měla taky. Potom jsem si ale uvědomila, že tímhle nic nezměním, když pořád budu zahrabaná do minulosti. Minulost tu je od toho, abychom se z ní poučili a posunuli se dál. Zaměřili se na to, co je teď, jak se momentálně chováme :)

6 lennyspis lennyspis | E-mail | Web | 31. července 2016 v 20:50 | Reagovat

[4]: Díky :)

[5]: Makám na tom :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama