Červenec 2016

Proč bloguji?

31. července 2016 v 17:51 Témata týdne
Podobně jako několik dalších pisálků, jsem už své myšlenky na podobné téma sepsala. Původně šlo o sloh do školy, se zadáním Úvaha na libovolné téma. Já jsem tou dobou byla ve psaní až po uši, a tak vznikl text o tom, proč psát. ODKAZ


Jak to všechno začalo? Netroufám si odhadovat, kdy vznikaly mé první příběhy a deníčky. Ale den, kdy jsem si založila blog bude u mě v paměti zarytý dost možná napořád. Sedmnácté narozeniny, večer. Cítila jsem, že potřebuji něco udělat, nějakou změnu, něco zásadního. Pár let zpět jsem na pár blogů narazila. Jak fungují, pro mě byla záhada a mou pozornost na moc dlouhou dobu pravděpodobně nezískaly. Tak proč se mi najednou vybavil blog.cz a myšlenka vlastního blogu? Vlastně nevím, ale jsem za to moc ráda. :)

Pojďme se alespoň přiblížit původnímu tématu. Kdyby se mě kamarádka zeptala, proč si má založit blog nebo spíše co k tomu vedlo mě, odpověděla bych takhle:

Výčitky

28. července 2016 v 15:51 Zamyšlení
Netuším, jak ostatní lidé vnímají můj problém, možná se jeví jako malicherný, ale mě to někdy sžírá zevnitř. Mluvím o výčitkách, vzpomínání na především trapné situace a jejich neustálé omílání. Každému se občas zadří nějaký trapas a záleží, jak se k němu postaví. Já se snažím zasmát sama sobě, když to aspoň trochu jde. I přesto se mi některé zážitky neustále vracejí.

Youtubeři pro dospělé?

25. července 2016 v 11:13 Inspirativní lidé
Ano! Petr Srna a Jakub Holý přibývají do mého (už nejen) pomyslného seznamu lidí, které nějakým způsobem obdivuji nebo mě inspirují. Tentokrát jde o dvojici, nechci je oddělovat, protože jsou to kamarádi a pracují spolu :)
Tihle dva chlapíci si totiž plní sny, práce je zároveň jejich koníčkem a jsou spokojení. Po tom asi touží každý, podle mě má životní spokojenost hodně společného s úspěchem.

Duolingo

20. července 2016 v 22:20 Zajímavosti
Duolingo je super stránka a aplikace na učení jazyků hravě a hlavně účinně :)


Autorem je Angličan Luis von Ahn, který je známý jako tvůrce reCaptcha. (obtěžující opisování kódů, sloužící ke kontrole proti robotům)

















Duolingo můžete používat v prohížeči na této adrese. Je dostupné i jako aplikace, jejíž používání je pro mě mnohem pohodlnější. Najdete ho na Windows, IOS i Androidu :)


Pro znalé angličtiny je možné se učit 27 jazyků a tohle jsou ty nejpopulárnější:


V češtině se můžeme učit zatím jen angličtinu. Zkoušela jsem to, brzy mě nadšení přešlo. Jednak jsou ke každému jazyku jen základy, které v angličtině ovládám a hlavně mi nebyly uznávány některé překlady. Jako Češka samozřejmě znám ke každému slovu více výrazů a s tím Duolingo asi úplně nepočítá a u jiných jazyků se to nestává tak často.

Teď se tam učím ruštinu, španělštinu a esperanto. Následující obrázky jsou screeny z Esperanta, protože mě baví asi nejvíce. Napsala jsem o něm i článek :)

























Všechno je rozdělené do krátkých lekcí. Vlevo vidíme, že mě toho čeká ještě hodně. Vpravo to, co už mám za sebou a také, že se k lekcím moc často nevracím a neopakuji si.




































Jednotlivá cvičení jsou různá, jedodušší a těžší - poslech, skládání slovíček do vět, překlad a výběr z více možností a další.



Každý uživatel si na začátku může nastavit "goal" (a pak hho kdykolik změnit nebo zrušit), například pět cvičení denně. Pro někoho to funguje jako dobrá motivace. Akorát mě dokáže naštvat, když si vzpomenu pár minut před půlnocí a už nestíhám :D
Když se vám ale daří, tak se sovička usmívá nebo i chválí! :)


Pár dalších obrázků je výběr zajímavých a vtipných vět:


Miluješ mě nebo jí?

Skoro jako Být, či nebýt? Samozřejmě se jedná o běžně používanou větu, která se hodí každému :D


Můžeš mi říct, proč to děláš?




Prarodiče jsou lidé.
Duolingo vás naučí velmi důležitá fakta. Kde jinde získat podobné informace? :)



Potká ji a padá.
Tady si nejsem jistá doslovným překladem (Ha, hlavně, že tu píšu, že angličtinu zvládám), každopádně jde o velmi zajímavou a opět užitečnou větu.


Ženy líbají muže, protože je hezký.
Žádná novinka, řekla bych :D



Jediné, co mi vadí je, že vadí i malý překlep v angličtině. Beru, že je to chyba, ale té větě přece rozumím. Nic zkrátka není perfektní :)



Určitě Duolingu dejte šanci. https://www.duolingo.com/

50. článek

18. července 2016 v 10:49
Právě začínáš číst můj padesátý zveřejněný článek! :)

Když jsem si blog zakládala, měla jsem v úmyslu prostě občas něco napsat. Za tu (pro některé z Vás asi krátkou) dobu mi tahle činnost celkem "přirostla k srdci" a vyplňuje hodně mého volného času. Došlo mi, že psaní není vůbec jednoduché. Nevím, jestli někdo články zveřejňuje stylem "Napíšu, vydám", já většinou ne. Pokud daný text nenapíši najednou a nejsem s ním 100% spokojená, tak ho nechávám uležet a ještě ho několikrát upravím, než spatří světlo světa.

Mrzí mě, že jsem něco podobného neobjevila dříve. Líbí se mi už ten nápad blog.cz. Lidé se tu mohou vypsat a mám také ráda komunitu blogerů. Myslím, že blog je takový malý svět :)

Za ty čtyři měsíce jsem toho evidentně napsala celkem dost, a s některými články jsem zvláště spokojená:
  • Až na jednu vyjímku jsem vždy něco napsala k tématu týdne. Například u článku Hlavu vzhůru nebo střelím jsem se rozvášnila více než obvykle, přesto nebo právě proto se mi tolik líbí.
  • Podobně je tomu i u tohoto krátkého příběhu. Těsně než jsem začala psát, došlo k hádce s mými kamarádkami. Postava muže, který neví, co dál, jsem já...
  • Celkem na úrovni se mi zdá zamyšlení nad vlastní budoucností.
  • Do výběru se dostaly i tématické články, kterým bych se chtěla věnovat více. Jeden o prokrastinaci a druhý o Esperantu.
  • Nepravidelně si sem píši deníček, moje nejoblíbenější část je tahle.
  • A nejlepší nakonec... Vážně, tenhle text, úvaha o psaní, pro mě znamená hodně :)

Moje představy se splnily co se týče komentářů. Od začátku jsem toužila po nějaké zpětné vazbě, to se nemění.

Jediné, s čím nejsem úplně spokojená je vzhled - design mého blogu. Jsem v těchto ohledech dost levá a při tvorbě té primitovnosti, kterou můžete vidět jsem postupovala stylem pokus - omyl. Kdyby mi nějaká dobrá duše poradila, jak sehnat šikovného človíčka, který by mi pomohl, napište :)

Velký dík patří každému, který sem někdy zavítá. Ještě více jsem vděčná člověku, který se v komentářích nějak vyjádří.


Lenny :)

Mé vnitřní já

16. července 2016 v 11:27 Témata týdne
Hluboko v sobě cítím existenci někoho nebo možná něčeho jiného. Nedá se říct, že by se to nějak vehementně dralo na povrch, ale až se jednou vynoří, lituji lidi okolo mě... Jsou totiž zvyklí na mě, nevýraznou, tiše přihlížející a nevýraznou bytost. Pokud se takto mírumilovně vyhlížející schránka stane domovem mého vnitřního já, může se stát mnoho zlého.

Působí trochu nebezpečně, už proto, jak je rozdílné. Ten zatím malý človíček je totiž narozdíl ode mě sebevědomý, průbojný a každý si ho okamžitě všimne.

Většinu vlastností sdílíme, ale u něj jsou mnohem výraznější. Stejně jako já nesnáší lidi, co lžou, ale dává jim to dost jasně najevo. Nedokáže vystát ani lidi bez názoru a sobce.

Bojí se plně otevřít, což je v dnešní době rozumné a určitě do jisté míry pochopitelné. Ani ten malý ďáblík nemá důvěru v lidi. Proč taky? Vystačí si sám, říká. Živou bytost hledá jen, když už vážně musí. Pokud potřebuje sdělit svůj názor, vyžaduje, aby ho všichni poslouchali.

Je cílevědomý a jde si za svým velmi tvrdě. Výsledků proto dosahuje, ale jde i přes mrtvoly.

15. 7.

15. července 2016 v 8:43 Deníček
Strašně ráda bych vydala nějaký zajímavý a hodnotný článek. Mám několik nápadů, ale už proto, jaký mají potenciál, mi hodně záleží i na jejich zpracování. Než s nimi budu spokojená, můžeme si shrnout posledních pár dní :)

Jen tak mimochodem (rozuměj naprosto zbytečná informace), první verzi tohoto článku jsem si zapsala do jednoho ze sešitů, které společně s různými bloky sbírám. Nedělám to cíleně, vidím bloček s hezkými deskami a musím si ho koupit. Kromě toho píšu propiskou, kterou jsem si vybrala jako dárek k nákupu na kytary.cz. Nejenže vypadá jako palička na bubny, ale vážně se s ní dá hrát! :) Dostala mě nápisem "Bez bicích nedám ani ránu.". Rozhodně nejde o reklamu, prostě se chci podělit o moji dětinskou radost.


Půl roku jsem si sháněla brigádu. Ne, nemám ji. Jsem asi dost náročná a když už se mi nějaká práce zamlouvala, tak brali od osmnácti.
Minulý týden se ale zadařilo, narazila jsem na poptávku na překladatele. Nepovažuji se za profíka a možná jsem si vzala velké sousto, ale psala jsem, psala... S pomocí několika slovníků a odborných stránek na netu. Zadavatel je spokojený, takže já také. Získala jsem super zkušenost. Třeba jsem na vlastní kůži poznala, že sedět u počítače celý den, koukáním na seriály a brouzdáním po netu je úplně něco jiného než práce. Vyhledávala jsem záminky k tomu, abych si mohla dát pauzu. Strávila jsem 10 hodin denně proklikáváním záložek v prohlížeči a vypisováním vět do tabulky.
Mohlo by ses zdát, že si stěžuji. Nenech se zmást, Ty borče, který stále čteš mé plky :) Jsem ráda, že jsem se k něčemu takovému dostala, už aspoň tuším, co podobná práce obnáší.

Přiznávám, že jsem dost mizerný sportovec... Daleko přesněji mě vystihuje jedno slovo - LEMPL. Na moji obhajobu píši, že se snažím. Řekla jsem si, že každý den chci nějaký pohyb, pro začátek se spokojím s tím, že budu chvilku dělat cokoli. Hodně jsem si oblíbila brusle, abych se pochlubila, tento rok se mi ještě nepovedlo spadnout :)
Zatímco jsem projížděla malou vesničkou, tuším, že má kolem pěti set obyvatel, tak se mi během dvaceti minut, poštěstilo vidět en jednoho člověka! Ten navíc jen vyšel před dům k autu, které přijelo... Počasí bych označila za velmi hezké, svítilo sluníčko, teplota ideální a nikdo nikde. Důvod neznámý.

Poslední dobou celkem intenzivně přemýšlím nad vzhledem mého blogu. Nelíbí se mi a nevím, jak ho změnit. Dobře, teoreticky tuším, ale i ten stávající design byl tvořen metodou pokus-omyl. Kdyby se tedy našel někdo hodný a šikovný, kdo by byl ochotný pomoct, budu maximálně šťastná :)

Komentáře

11. července 2016 v 22:15 Zamyšlení
Již od druhého dne, co jsem na mém blogu aktivní, začíná můj den stejně - podívám se na statistiky návštěvnosti. Už je to součást mé rutiny, spustím Wifi nebo data, prohlížeč, adresa blog.cz... A pak nemohu uvěřit svému oku! (Kdo by ráno otevíral obě oči?)
Pamatuji si své nadšení z 5 i 120 lidí (MS v hokeji dělá divy) a pokud je navíc zobrazení stránek o hodně vyšší než jedinečné návštěvy, má radost je doteď až neskutečná. Jsem prostě šťastná, že někdo čte moje výžblebty, o to více, když někdo obětuje trošku svého času a pročte si i více článků.
Ale proč takové emoce kvůli číslům? Kdo pozorně četl Malého prince možná tuší, na co narážím. Nechci být dospělá, nechci, aby můj život ovládala čísla. Začínám si uvědomovat, že daleko více mě potěší pár slov od reálného člověka než číslo. Za čísly prostě toho jedince nevidím, nepředstavím si ho, nevím, jestli článek dočetl. Strašně ráda navštěvuji blogy komentujících, chci vědět, jací jsou lidé, kteří čtou můj blog. K tomu mi jsou ale čísla k ničemu, potřebuji komentáře...
A tak už mám v mobilu místo záložky Návštěvnost blogu uložený odkaz na Poslední komentáře. :)

Tento pohled mi až takovou radost nedělá, vím, že jsou za něj odpovědní roboti a jejich procházky po našich blozích.



Koukáte hodně na statistiky a obnovujete pořád dokola stránku s komentáři?
Máte rádi čísla?
Také zaznamenáváte návštěvníky, kteří se neřadí mezi lidi?


Lenny :)

8.7.

8. července 2016 v 12:17 Deníček
Tak zase po dlouhé době deníček. Poslední, udajně prázdninové dny se točily kolem nemoci, úklidu, kytary, psaní, a knížek.

Jdeme postupně, jo, jsem nemocná. Do prvního prázdninového dne jsem měla tu čest vstoupit s antibiotiky. Samotná nemoc nebyla nijak strašná záležitost, spíš mi dělaly problém její následky. Co si budeme povídat, neznám člověka, který by rád polykal prášky... S nimi souvisí i zákaz sluníčka. Měla jsem bez toho svítícího zázraku celkem problém udržet svojí náladu, v únosných mezích.

Jak probíhal můj boj proti depce? Hodně jsem spala a koukala na seriály a videa na YouTube. Snažila jsem se číst, ale zrovna byla poblíž jen povinná četba. Na takové knížky prostě nálada nebyla.
Když se mi udělalo fyzicky trochu lépe, začala jsem uklízet v pokoji. Úplná transformace mého útočiště do něčeho, co alespoň vzdáleně připomíná pořádek, stále probíhá. I přesto mám dobrý pocit, pokud si chcete uspořádat myšlenky v hlavě, úklid tomu vážně pomáhá!

Pomáhala jsem taťkovi přidělávat desky sádroše (nemám tucha, jak se tomu říká oficiálně) na strop. Než se nám podařilo se trošku sehrát, fungovala jsem jen jako podrž, dones, po nějaké době jsem toho dělala čím dál víc a začalo mě to i bavit. Necelé tři hodiny jsme strávili kreslením, řezáním, nosením, měřením, vrtáním, povídáním a u toho nám dělalo společnost rádio s výběrem českých písniček. Některé kousky vážně stály za to. Většinou mi nedělají problém ty nové a populární, samozřejmě přišly na řadu i třeba ty 40 let staré... Měla jsem co dělat, abych je ustála. Zabrat mi dalo třeba Sladké mámení, stojíš na (malém) lešení s rukama nad hlavou, držíš celkem těžkou desku, v puse máš šrouby a začneš se neovladatelně dusit smíchy... Trošku jsem se bála, jak bude reagovat taťka, protože moje chování asi úplně neodpovídalo bězpečnosti práce... On byl na tom podobně jako já, takže jsme se smáli spolu :) Fyzická práce mi tedy, stejně jako úklid, prospěla.

Protože se snažím co nejméně prokrastinovat (Článek o prokrastinaci), tak si procvičuju jazyky pomocí duolinga (článek chystám) a učím se nové věci kytaru. To mě přivádí k nápadu na novou rubriku. Hudba obecně je už celkem samozřejmou součástí mého života, takže by si určitě zasloužila mít svoje místo tady na blogu. Mám hromady zpěvníků a materiálů ke hraní, takže se o ně ráda podělím, když bude zájem :)

Přečetla jsem Kurz tvořivého psaní, na který jsem narazila náhodou v knihovně. Pamatuji si jen už jen nějaké útržky, obsah tvořily hlavně zajímavosti, čemu se vyhnout (nesmyslná slovní spojení), něco o stavbě vět... Knížku jsem jen prolétla, zajímal mě spíš způsob psaní o psaní. Sama jsem totiž nedávno o podobném tématu napsala úvahu. Původně byla do školy... Téma jsme si měli vymyslet sami a před tímto nápadem (psát o psaní) jsem byla učitelem varovaná, abych se do toho nezamotala. Já jsem se na to ale asi moc upnula a o ničem jiném mi psát nešlo. Moje snaha nakonec byla oceněna jedničkou a s textem jsem spokojená :)

Ještě před prázdninami jsem dokoukala dva seriály, House MD a Chicago Fire. Marně hledám náhradu, něco v podobném stylu, vtipný (dramatický?), spíše delší seriál na dlouhé večery... Na co koukáš Ty? :)

Prokrastinuju, prokrastinuješ, prokrastinujeme

5. července 2016 v 10:00 Zamyšlení
Určitě nejsem jediná, u koho spolu s prázdninami přišla i prokrastinace. Mnohým z nás totiž nástává bezstarostné období s minimem povinností. Říkáte si, že je všechno super? A co zabiják využitelného času nazývaný chorobné odkládání úkolů a povinností?

Proč se nevěnovat něčemu úplně zbytečnému, co nám nic nedá?
Tohle je asi dost individuální, zastávám názor, že občasné nicnedělání nevadí. Jak se říká: "Když nevíš, co dřív, tak si sedni!" Občas vypnout můžeme a musíme. Problém nastává, když za celý den vážně nic neuděláme. Týden splyne do jednoho dne a když se někdo zeptá, co jsme dělali, jsme schopni říct jen název seriálu.

Rozdíl mezi leností a prokrastinací
Tahle dvě slova vyjadřují něco rozdílného. Prokrastinace totiž neslouží ke zmírnění, tedy abychom si řekli, "Nejsem líná, ale prokrastinuju." Hlavní rozdíl je v tom, že líný člověk je spokojený, nevadí, mu, že nic nedělá. Oproti tomu prokrastinátoři mají výčitky. Snaží se k nějaké činnosti přinutit, ale nejde to...



S prokrastinací bojuji i během psaní tohoto článku, metr ode mě je mobil, který vytrvale hlásí každou zprávu z messengeru. A navíc hodně informací a obrázků samozřejmě čerpám z internetu, takže celou dobu jen s vypětím všech svých sil odolávám tomu, napsat do vyhledávače písmeno F (pak stačí jen enter a jsem na Facebooku) nebo M (odkud je stejně krátká cesta k Messengeru). Během psaní jsem si už došla pro jídlo i pití, přestože jsem neměla chuť, hlad, ani žízeň. Přerovnala jsem knížky na poličce podle velikosti, šla jsem jen tak pozdravit bráchu, jakože se zeptám, jak prokrastinuje on (nedostali jsme se k tomu, ukázal mi nějaké video), pak jsem si všimla, že knížky jsou sice hezky srovnané sestupně, ale názvy na hřbetu jsou pokaždé jinak, takže následovaly další úpravy poličky a článek stále čeká...

V Česku se problematice prokrastinace nejvíce věnuje (je nejvíce vidět) Petr Ludwig. Napsal knížku o tom, jak s prokrastinací skončit. Věnuje se i přednášení o tomto tématu, cestuje s tím po světě... Tady najdete mnohem víc. Ukázková kapitola knížky.



Podle studií se prokrastinace týká úplně každého. Typickým příkladem jsou samozřejmě studenti - Kdy má asi takový průměrný vysokoškolák nejvíce uklizený pokoj? Během zkouškového! Nebude se přece učit v nepořádku.


Lidé často odkládají návštěvu lékařů, placení složenek... Diety, cvičení, učení a další srandy si necháváme na novoroční předsevzetí.

Mnohem častěji prokrastinací trpí (ano, tohle slovní spojení už se vžilo) chytří a kreativní lidé, protože sami pro sebe dokáží vymyslet velmi dobré výmluvy, proč něco nedělat.

Za prokrastinaci prý může dnešní doba, máme tolik možností, co všechno dělat, že nakonec neděláme nic.

Já a moji vrstevníci trávíme hodně času na sociálních sítích nebo sledováním videí, filmů a seriálů. Za můj problém považuji například to, když si pustím dvacetiminutové video za účelem, že se u něj najím. Obsah talíře zmizí do deseti minut... Ale samozřejmě to dokoukám.
To všechno si uvědomuji a už jsem se přistihla, jak se raduji z toho, že nejde internet. Došlo mi totiž, že bych mohla konečně také něco dělat. Protože internet je závislost jako každá jiná a měli bychom se jí pomalu začít zbavovat.



Málem bych zapomněla na super písničku a videoklip, perfektně vystihující prokrastinaci.


Původně jsem se chtěla v článku vypsat z toho, jak jsem na sebe naštvaná, že nic nedělám. Postupně jsem nacházela víc a víc zajímavostí... Naštěstí jsem nedopadla takhle:


A jestli se chcete vážně pobavit, tak koukněte na tohle video! :)


Otázka na závěr, prokrastinovali jsme teď? Když já dopsala článek a když jsi ho Ty dočetl/a? :)