Ona VIII.

16. června 2016 v 14:10 |  Příběh
Vstala v 6:23 po probdělé noci. Moc toho nenaspala, protože celkem přesně věděla, co jí dnes čeká... Snažila se být co nejvíc v klidu, ale právě se chystala zabít prvního člověka. Jak se může tvářit jako by se nic nedělo? Jako obvykle se připravila jak nejrychleji to šlo. Na snídani nešla, ztrácela by čas dloubáním se v jídle a přetvařováním, jak se má dobře. Vyrazila do parku. "Hned první a takhle blízko školy," říkala si, "vážně super..." Šla kolem keře, když ho spatřila. Svou první oběť nikdy předtím neviděla. Že je to on poznala jen kvůli nějakému vnitřnímu tušení, což jí na sebedůvěře moc nepřidalo.Šel rychle, procházel jen pár metrů od ní a kdyby se ohlédl o dvě vteřiny dřív, tak by ji uviděl.

Uvnitř ní se odehrával velký boj, prala se sama se sebou, zavřela oči. "Ve skutečnosti to není člověk, bude mi líp, on nic neucítí..." uklidňovala se. Otevřela oči, rozhlédla se a chlápek nikde, "Sakra, tohle jsem podělala," proklínala se, zatímco běžela pravděpodobně stejným směrem jako on. Po krátké době se jí povedlo ho najít a dohnat. Jenže už byli blízko její školy. "Teď nebo nikdy," řekla si a vrhla se na něj. Když je oddělovaly jen centimetry, zastavil se čas. Nikde se nic nepohnulo, lidé, listí, hodiny na věži přestaly odbíjet sedmou. V pohybu zůstali jen oni dva.

Vzpamatovala se až třetí vyučovací hodinu, do té doby si pořád dokola přehrávala, co se stalo. "Právě jsem zabila člověka," běhalo jí v myšlenkách jako ve smyčce... Co jí dokázlo spolehlivě probrat z tranzu byla jejich matikářka. Nesnášela tu mladou, namyšlenou a hloupou... ženu? Vyděsila sama sebe, když jí hlavou proběhlo "Že by další oběť?" Nepoznávala sama sebe už delší dobu, ale věděla, že tohle už vážně není v pořádku.

Přišla jí smska od Alfonse, že by chtěl odpoledne někam zajít. Nějakou dobu váhala, protože se neviděli strašně dlouho, ale byla stranšně unavená. Takové vyčerpání ještě nikdy nezažila a nakonec překonalo všechno ostatní. Přišla na intr, aniž by vnímala, co na ní ječí vychovatelka. Při prvním kontaktu s postelí usnula. Po několika hodinách ji vzbudila až Heduš s tím, že musí uklízet. Vzmohla se jen na neurčitý zvuk a pokusiila se přikrýt.
Probrala se až další den v pět ráno a cítila se skvěle! Už několik týdnů nemohla říct, že se má fajn, teď by to nejraději zakřičela do celého světa. Něco podobného udělala. Otevřela okno a dost hlasitě svěřila své pocity několika lidem na ulici. Samozřejmě tím vzbudila i Heduš, ale to jí vážně nezajímalo, omluvila se, lehla si zpátky na postel a se šťastným úsměvem zírala do stropu..



Všechny části:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama