5. 6.

5. června 2016 v 20:20 |  Deníček
Mám tu další článek s datem v názvu, symbolizující novou část mého deníčku.

Z víkendového sečení zahrady už se pomalu stává tradice. Zatím mi to nevadí, povíme si ke konci léta... :) Touto činností jsem strávila dobré tři hodinky, máme totiž velikou zahradu :D Tentokrát se mi podařilo sejmout jen pár stromků, rostlin a několik předmětů, které se dostaly pod kola mého pekelného stroje.

Včera i dneska jsem uklízela v domečku. Jde o malý (3x4 m) dřevěný domek se dvěma okny ve výšce pasu... Ne, rozhodně nejsem vysoká, před deseti lety, kdy tatínek domeček postavil, oto byla ideální výška :) Uklízím ho každý rok na jaře s plány, že tam budu trávit v létě hodně času. Třeba to tentokrát vyjde. Až se ho podaří trochu zkulturnit, tak se podělím o fotku :)
Při sekání i uklízení jsem po dlouhé době zaznamenala v hlavě něco úžasného, abych byla konkrétní - vůbec nic. Mám zlozvyk, že neustále nad něčím přemýšlím, většinou nad problémy, které ve skutečnosti nejsou. Tentokrát byly mojee největší problémy kdy vysypat koš ze sekačky, abych ho unesla a jestli nejdřív vynést stůl a židle nebo zamést...? Super pocit :)

Tento víkend MĚL být ve znamení velkého učení, říkám si, že už zbývají jen tři týdny, tak proč se neučit...? Jak to ale vypadalo ve skutečnosti? Sešit jsem otevřela, u toho končíme. Ještě pozor! Jako každou neděli jsem opět strávila několik desítek minut ve vlaku. Ten dnešní na mě okamžitě akusticky zaútočil! Jsem celkem zvyklá na pískání při brzdění, ale jaké zvuky vydával tehle týpek? :D
Učící nálada přišla hned po usednutí na sedačku, zírala jsem do papírů a opakovala jsem si kalcit - CaCO3 asi 159x tak sooustředěně, že jsem si nevšimla průvodčího, který toužil po mojí jízdence. Samozřejmě jsem mu vyhověla :)
Po nějaké době do kupé přišli dva spolucestující, skoro určitě pár. O nich ale jindy. (chystám článek, možná více o různých typech lidí na různých místech).
K čemu jsem se chtěla dostat? Slušnou půlku cesty jsem střídavě chtěla vytáhnout noťas nebo sešit, abych mohla začít psát tenhle článek a přemlouvala se, že škola je teď důležitější (což si říkám i teď, v šest večer, ale přesto píšu...). Nakonec zvítězila lenost. Noťas i sešit byly úplně na spodku mého narvaného zavazadla a mně se vážně nechtělo všechno vyndavat.

Cestou z vlaku, která trvá sotva pár minut, jsem toho zažila hodně a stihla jsem vystřídat několik různých emocí. V první řadě to byl smích. Viděla jsem nabušeného cápka s růžovým vakem na zádech, tvářil se fakt drsně, ale batůžek příliš nespolupracoval :) Úsměv na tváři zmizel vzápětí a vystřídal ho strach o život. Zase tak strašné to nebylo... Jen jsem se vydala na přechod a málem mě sejmul Harry Potter. Dobře, byl to jen random týpek v autě, ale podoba tam byla! :D

Za tu chvilku, kterou jsem strávila ve městě (když nepočítám krátké posezení na lavičce) prošlo kolem mě mnoho lidí. Měli jedno společné - chvátali. Kam se sakra ženou v neděli v tuhle hodinu? V parku, kde jsem chvilku rozjímala nad zpěvem ptáků a krásou stromů jsem byla jen já a jeden starší pán. Jde o vážně velký a hezký park na dobrém místě. Ale lidi ne, nemohou si sednout a chvilku si odpočinout. Raději pospíchají...


Jaký víkend jste měli Vy? :)


Lenny :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama