Zavři oči a věř tomu, co vidíš... aneb Ona V.

13. května 2016 v 21:26 |  Příběh
Týden utekl stejně rychle jako obvykle, dvakrát se viděla s Alfonsem. Ano, tak se jmenuje ten fešák, kterého potkává a baví se spolu. Alespoň konečně pochopila, proč se jí nepředstavil. Tohle jméno ale bylo na nástěnce společně s pozvánkou na jeho povídání. Konkrétně na aktualitách bylo napsáno "Mudr. Alfons Blecha zve na přednášku, která proběhne..." Při pohledu na ten papír společně se svými spoužačkami vyprskla smíchy.
V pátek zase jela domů, nikde nebylo místo a tak se drala přes celý vlak, vagón po vagónu a nahlížela do plných kupé. Při procházení jí stihla průvodčí zkontrolovat jízdenku a soucitně se na ní usmála, naznačila jí tak, že si dneska asi nesedne. I přesto ale do posledního vagónu šla, při nejhorším si sedne na zem...
Už byl před ní jen poslední vagón. Vzala za velké těžké dveře a pokusila se je otevřít. Vlak už samozřejmě jel, takže otevírání bylo ještě obtížnější. Napoprvé s nimi sotva pohnula, vydechla, srovnala si batoh na zádech a zkusila to znovu. Když se jich dotkla, měla pocit jako by jí projel elektrický proud. Na chvíli se jí zastavil dech, snažila se uklidnit.
Po otevření těchto dveří ji normálně ve vlaku čekají ještě jedny, od druhého vagónu. Jenže opak byl pravdou. Udělala dva rychlejší kroky-skoky, aby jí dveře nepřivřely batoh, jak se jí mnohokrát stalo. Během úskoku s otevřenými ústy zírala přímo před sebe a nechápala, kde se ocitla. Stále jela ve vlaku, ale byl jiný. Sama nedokázala popsat jaký, co na něm bylo tak zvláštního. Podívala se ven a spatřila nádhernou přírodu, louky a lesy, jak je v Česku obvyklé, ale barvy všeho byly mnohonásobně výraznější a hezčí. Po nějaké době rozjímání se podívala na mobil, žádný signál a o připojení k internetu ani nepřemýšlela. Otočila se, aby se vrátila, ale dveře už tam nebyly, a tak se vydala objevovat. Sama byla překvapená, jak v klidu celou situaci řeší.
Šla pomalu a nahlížela do jednotlivých kupé. Některé byly prázdné nebo s jedním cestujícím, ale něco ji táhlo ke konci vagónu. Míjela i nacpaná kupé, ve kterých byli na první pohled obyčejní lidé. Současně s nimi ale různá, patrně nadpřirozená stvoření. Lidé "zkřížení" se zvířaty.
Stále se úplně nevzpamatovala a byla trochu vyděšená. Tyto pocity ale zmizely, jakmile spatřila...Jarmilu!
Seděla v posledním kupé s chlápkem, který měl místo nosu chobot a z kalhot mu byl zezadu vidět ptakopysčí ocas.
Hodně dlouho na Jarmilu jen beze slov koukala. Ne že by neměla o čem mluvit, jen nevěděla, kterou z otázek položit jako první. Jarmila nedokázala skrývat radost, usmívala se a tak ji konečně dodala odvahu začít se ptát.
Celý jejich rozhovor si vyslechl i spolucestující s chobotem a ocasem, což se jí nejdříve vůbec nelíbilo, ale pochopila, že v tomto světě prostě ví všichni všechno a tak si povídali otevřeně. Úplně na konec ten chlápek pronesl větu, která jí uvízne v paměti na hodně dlouho: "Zavři oči a věř všemu, co jsi právě viděla a slyšela."
Moudrý to člověk...


Předchozí díly:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sabča Sabča | Web | 15. května 2016 v 18:18 | Reagovat

super blog, zvu tě na svůj ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama