Ona IV.

4. května 2016 v 17:50 |  Příběh
Vzbudila se ráno vě čtyři a nemohla spát, jediné, co jí napadlo, že by mohla dělat, bylo navštívit Jarmilu. Naštěstí je takhle brzo vzhůru každý den. A tak šla,Všude bylo zhasnuto, pravděpodobně spali i vychovatelé. Sešla o patro níže, hledala dveře číslo 18, Pohybovala se pomalu a potichu, s rukama nataženýma před sebou, jestli jí někdo viděl, musel se smát. Jemně zaťukala a vešla... Do prázdného pookoje, po Jarmile nebylo ani památky, postel ustlaná, cestovní aška nikde, uklizeno. Byla zmatená, sedla si na postel a čekala, ani nevěděla na co, přemýšlela na posledním rozhovorem s Jarmilou...
"Tohle už nikdy nedělej!" škubla sebou.
Jarmila stála přímo před ní: "Jen tak mi vlízt do pokoje?!" Vypadala naštvaně, to je u ní dost neobvyklé.
"Já-já jsesem nevěděla, že tu nebudeš a a pak..." Koktala, nemohla se vpamatovat.
"Jé, co děláš?" smála se Jarmila, "Byla jsem s i jen namočit hadr" už se usmívala.
"A kde máš tašku a to už sis stihla ustlat?" Pořád úplně nechápala.
"Snažím se hrát na slušňačku, budu chtít dělší vycházky" usmála se šibalsky.
"Áá, takhle ty" už jí to docházelo.
"To bych do tebe neřekla, že se necháš takhle ovlivňovat" pošťuchovala ji.
"Ani ne tak vychovatelema, jako spíš klukama..."
"Tím hůř" smála se, "Ale kvůli čemu jsem přišla..."
"Povídej, přeháněj" vypadalo to, jak by se vážně zajímala, co jí trápí.
"Asi měsíc se mmi dějou zvláštní věci a posledních pár dní už je to fakt extrém"
Od Jarmily neodcházela úplně spokojená, protože stále měla hlavu plnou otázek, ale rozhodně byla klidnější. Prostě na to nebudu tolik myslet, říkala si...
Připravila se do školy, zopakovala si slovíčka z angličtiny na dnešní test a cestou na snídani se stihla pohádat s vychovatelem. Po té "výměně názorů" pak přemýšlela, jestli jí vadí jeho chování a názory nebo to jak je slizký.
Dojedla, nikdo už v jídelně nebyl, jen kuchařka ji celkem mile upozornila na to, kolik je hodin. Z intru tedy vyběhla, aby případní přihlížející byli spokojení, že do školy chvátá. Zaujal ji ani ne tak chlapík před ní jako jeho zvláštní, možná povědomá chůze. Přeci jen znova popoběhla, byla od něj už jen kousek, když ho poznala. Byl to ten chlapík z vlaku. Rozhodla se, že radši zpomalí, připadalo jí trapné se s ním bavit hned další den. Mezitím se ale stihl otočit on, poznal ji, pozdravil a usmál se tak, jak to umí jen on. Visela mu na rtech, zatímco se jí on snažil sdělit celkem zajímavou informaci. Chystá se do školy jít s ní, protože musí domluvit nějaké podrobnosti ohledně jeho přednášky. Všiml si jejího "zájmu" a zeptal se: "Víš, o čem jsem teď mluvil?" bral to s humorem.
Přihlouple se usmála: "Že... emm... někam jdeš?"
"Trefa!" její nejistota ho pobavila, "Asi bychom měli zrychlit, zkusím tě nějak omlvit, kdybychom to nestihli... Jakože jsem se ptal na cestu nebo tak"
"Jojo" kývla na souhlas, "Hele neměl bys věčer čas?" zeptala se nesměle.
"Zase přijede Heduš viď?"
"No... Dneska končím dřív a nechci s ní strávit celej den" zkoušela už všechny možnosti jak svojí spolubydlící vyhnout.
"Zkusím něco vymyslet"řekl zamyšleně. Nebrala to jako slib, ale s takovou odpovědí se spokojila.
Přicházeli ke škole, "Asi nemáš čip, co?" co kdyby náhodou.
"To vážně nemám" zasmál se a zabouchal ne dveře. Po chvíli otevřela učitelka, vypadala vážně naštvaně a dalo se jen odhadovat, jak moc bude ječet, ale pak pohledem zavadila o něj a usmála se! Dost možná poprvé za celý její život nebo minimálně během jejího působení ve škole se na její tváři objevilo něco jako úsměv. "Zase mě zachránil a tentokrát ani nemusel nic udělat," problesklo jí hlavou.
"Copak tady děláte, už jste navštívil všechny pořady v televizi" Mluvila skoro jako člověk, trochu jí to děsilo. Víc ale, že ho učitelka zná líp než ona, že by byl někdy v televizi jí uniklo.
"Potřebuji se domluvit na nějakých podrobnostech ohledně mé přednášky" působil vážně seriózně.
"No tak pojďte" řekla jako by ho zvala k sobě domů a na ni vrhla jen nepříjemný pohled.

Nestihla mu říct ani ahoj a šla se přezout, nakonec přišla pozdě jen o deset minut. Navíc učitel, kterého mají první hodinu stejně chodí pozdě, takže by ji žádné problémy čekat neměly.

Určitě si přečtěte předchozí díly:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama