Nervozita a já

28. května 2016 v 22:07 |  Zamyšlení
Dnes bych chtěla rozebrat mé problémy s nervozitou, studem a rudnutím v obličeji. S podobnými potížemi se potýkám už asi půlku svého života (je mi 17 :)) a celkem mi znepříjemňují každodenní život. Myšlenka k napsání tohoto článku přišla už před nějakou dobou, ale vyvrcholila až nedávno.

Stalo se tohle. Byla jsem na koncertě zpěváka Voxela, těšila jsem se na něj jako malé dítě a celou cestu tam jsem si přehrávala, jak si s ním po koncertě popovídám, obejmu se s ním a vyfotím... To druhé a třetí se povedlo, přestože objetí bylo dost rozpačité a na fotce vypadám dost hrozně (samozřejmě si uvědomuji, že mi za x let bude jedno, jak tam vypadám :)). O co mi šlo nejvíc byl krátký rozhovor. Chtěla jsem mu moc poděkovat. Voxelovi totiž vděčím za můj velmi pozitivní vztah k hudbě. Díky němu (po shlédnutí videa) jsem začala hrát na kytaru, což považuji za jedno z nejlepších rozhodnutí mého, přiznávám krátkého, života. Povídání se samozřejmě nekonalo. Ve frontě na podpis a fotky po koncertě jsem stála a cítila se celkem v pohodě. Pak najednou stál přede mnou, usmíval se a čekal, co budu chtít.
Strašně jsem koktala, hlas mi vynechával a v podstatě jsem řekla něco ve smyslu, jestli by mě mohl vyfotit. To, že myslím s ním asi úplně slyšet nebylo. Popošel o kousek dál a dělal, jakože mě fotí. Asi se fakt bavil. Potom nás tedy vyfotil a zeptal se, jestli jsem spokojená, takže jsem ho snad ještě hůř požádala o objetí. I v tom mi vyhověl a já zažila něco úžasného, na co rozhodně nezapomenu. Všechno to bral s humorem a byl neskutečně milý, ale já se cítila vážně dost trapně...

Co se týče rudnutí, tak by samo o sobě problémem být nemuselo a třeba i působí roztomile. Jenže to absolutně nedokážu ovládat a často nevím o tom, že jsem červená jako rajče. Lidé se přihlouple usmívají a mohou si myslet, že mě přivádějí do rozpaků. Stačí mi vážně málo, třeba jen vyslovit jméno kluka, který se mi líbí nebo ve škole sbírat písemky a na chvíli se ocitnout před třídou. Když mluvím o hodině nahlas, tak se mi klepe hlas a cítím jak mi v hlavě tepe krev. Takže se něco naučím, ale nedokážu si svůj názor obhájit... Někteří učitelé už to snad pochopili :)



Z vědeckého hlediska jsou fyzické projevy stresu způsobeny tím, že tělo veškerý stres vyhodnocuje jako nebezpečí. Nevidí rozdíl mezi útokem a první schůzkou s klukem. Bohužel nevím o způsobu, jakým bychom mohli naše tělo poučit o co jde...

Mám štěstí, že nervozita nemá nijak významný vliv na můj výkon při písemkách a testech. Když píšu, tak jsem v pohodě. Bez ohledu na to, jestli látku umím nebo ne. Jsem schopná i během počítání přemýšlet, co si dám odpoledne k jídlu. Daleko horší pocity mívám při očekávání hodnocení, což nechápu, ale nemám si na co stěžovat. Už je rozhodnuto a většinou netrvá dlouho, než se známku nebo výsledky dozvím.

Musím říct - napsat, že je to všechno dost nepříjemné a vznikají hloupé situace. Třeba právě Voxela až tolik nežeru, ale kvůli nervozitě nedokážu využít příležitost, jak si normálně popovídat nebo jen o něco požádat. Mám také problémy se seznamováním i komunikací s lidmi, které už znám. Kvůli červenání nemůžu zatajit, když se mi někdo líbí. A tak se vyhýbám mnoha situacím, při kterých by mohlo dojít k výše zmíněnému. Zkrátka jsem těžký introvert...

Jsem v tom sama?
Podělte se o zkušenosti :)

Lenny :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama