Když se minulý život prolíná s přítomností... Ona VI.

26. května 2016 v 19:31 |  Příběh
"Takže jestli to dobře chápu", začala pomalu, "prostě jsem v minulém životě udělala něco špatného a musím to napravit?"
"Přesně tak" odpověděla Jarmila také neobvykle klidně, zatímco jejich trochu zvláštní spolucestující přikyvoval.
"Ale já kvůli jedné hloupé chybě nechci zabíjet lidi" docházelo jí, co všechno ji asi čeká...
"Nejsi v tom sama, věř mi" snažila se ji uklidnit, "Hlavně ti lidé, jak jim říkáš ve skutečnosti jsou tvé špatné vlastnosti, takže fyzicky jim sice ublížíš a pravdpodobně budou křičet... Nesmíš tomu podlehnout nebo se nechat ukecat a podobně." Na chvíli se odmlčela, "Ještě jsem ti neřekla dost důležitou věc. Když se ti nepovede všech zbavit do 24 dnů, tak začínáš nový život, od začátku. Prostě zmizíš, všichni na tebe zapomenou a narodíš se znova"
To už ji vážně vyděsilo, rovnala si v hlavě co právě slyšela. Přesto se v klidu zeptala: "A kam jedeme?" Zdálo se jí totiž, jako by na cestě strávili celou věčnost.
"To se dozvíš, až bude správný čas. Ještě musíš vydržet"
Do rozhovoru se vmísil pán s ptakopysčím ocasem: Nejlepší je ten úkol splnit rychle a hlavně napoprvé, já to všechno dělal na čtyřikrát. Takže se snaž, za každou cenu, jinak budeš trpět.

Po mnoha dalších hodinách nepřítomného civění do okna spatřila něco povědomého. Zrovna projížděli kolem doteď pro ni záhadného místa. Před několika týdny tam všechno začalo (1. díl).
Vzpomínala, ponořila se hluboko do vlastních myšlenek. Z těch ji vytáhla Jarmila, která se jí snažila říct, že už jsou na místě. Muž vypadal velmi pobaveně a ona byla čím dál zmatenější...

Prohlížela si skromné příbytky i její pokojíček - spíš kout v jednom z nich. Při obchůzce se jí Jarmila snažila vysvětlit pravidla, kterými se má řídit aby všechno probíhalo tak, jak má. Statečně přikyvovala, ale bylo jí do breku, "A kdybych se prostě vrátila domů a dělala jakože se nic nestalo? Já na tohle vážně nemám" Cítila, jak se jí klepu nejen nohy, ale hlavně hlas.
"To by vážně nešlo, vzpomeň si, co říkal ten týpek ve vlaku. Když se narodíš podruhé, tak to nevíš, potřetí už jo. Ale s každým dalším to na tobě nechává následky. U něj jsou vidět jen ty fyzický" ohlédla se, jestli za nimi někdo nejde, "ale s psychikou je na tom dost blbě. Už se pomalu srovnává, ale určitě věděl o čem mluví, když ti radil."

Chodila do školy, snažila se o to... Nejenže vymýšlela plán, jak všechno zvládnout. Hlavně neměla Jarmilu, která by jí se vším poradila. Zároveň se dost hádala s oběma spolubydlícími a rodina jako obvykle podporou neoplývala. Zbýval jí jen Alfons. Ten jí držel nad vodou, chodili spolu do parku, kde obdivovali koruny stromů a poslouchali ptačí zpěv...



Všechny části:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maty Maty | Web | 27. května 2016 v 21:41 | Reagovat

Dobrý (y) :)
Máš ten článek napsaný ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama