Květen 2016

Interpals

31. května 2016 v 20:45 Zajímavosti
Před více než rokem jsem se zaregistrovala na Interpals a pár dní zpátky jsem na tuto stránku opět narazila a nemůžu si stěžovat :) Jo, možná na to, že se pomalu stává prostředkem k prokrastinaci... :D
Jde o obrovskou datábázi lidí, se kterými si můžete psát a pilovat si tak libovolný jazyk. Najdete člověka, který vyhovuje vašim požadavkům. Zajímá vás nejen věk a pohlaví, ale hlavně jeho jazykové schopnosti. V profilu si každý uživatelnavolí jazyky a jejich úroveň. Troufám si říct-napsat, že angličtinu tam zvládá každý a téměř všichni s ní ochotně pomáhají ostatním. Do druhé největší skupiny patří španělštináři, ale samozřejmě jsou zastoupeny všechny jazyky.
Vy sami si vytvoříte vlastní profil, který si upravíte tak, aby se o vás potenciální zájemci o psaní něco málo dozvěděli a chtěli vám napsat. Libovolně můžete vložit i fotku. Abych byla upřímná, tak si píšu jen s lidmi, co tam nějakou mají, ikdyž vím, že nemusí být jejich... :) Dál na profil patří nějaké zájmy, abyste věděli o čem si začít psát.
Já si zatím hledala jen španělsky mluvící kvůli španělštině, ale ráda bych, až bude víc času zabrousiilai do tajů dalších jazyků.
Celkem vtipné je, že se mi ozval Brazilec, co se učí česky, takže si pomáháme navzájem. Často pak dochází i k tomu, že si píši ve čtyřech různých jazycích najednou, s více lidmi samozřejmě. S většinou primárně španělsky s tím, že když si nerozumíme, tak přehodíme na angličtinu a pozdrav nebo pár frazí zkoušíme česky. Také jsem poznala týpka z Alžírska, který touží po tom studovat v Česku, najít si tu manželku, založit rodinu a už nikdy se nechce do Alžírska vrátit...
Když s kýmkoli narazím na téma Česko, tak ví nebo alespoň tuší. Co mě ale překvapilo, tak zatím psali jen pozitivní věci, kultura, architektura, pivo, holky... Upřímně nechápu, co na Česku vidí a hlavně všichni češtinu považují za velmi složitý jazyk. Asi je pro ně nějakým způsobem atraktivní tak, jako pro mě Latinská Amerika.
Za těch pár strávených hodin, jsem si všimla dost výrazných pokroků :) Postupně ustupuji od naučených frází, buď se učím nové nebo věty skládám sama. Dávám dohromady slovíčka... :D Samozřejmě používám slovník, někdy kontroluji i zbytečně, ale což... :D
Jediné co bych vytkla a asi si za to můžu sama je, že většina lidí, se kterými si píši, je v jiném časovém pásmu a občas máme problém se sejít :)

Nervozita a já

28. května 2016 v 22:07 Zamyšlení
Dnes bych chtěla rozebrat mé problémy s nervozitou, studem a rudnutím v obličeji. S podobnými potížemi se potýkám už asi půlku svého života (je mi 17 :)) a celkem mi znepříjemňují každodenní život. Myšlenka k napsání tohoto článku přišla už před nějakou dobou, ale vyvrcholila až nedávno.

Stalo se tohle. Byla jsem na koncertě zpěváka Voxela, těšila jsem se na něj jako malé dítě a celou cestu tam jsem si přehrávala, jak si s ním po koncertě popovídám, obejmu se s ním a vyfotím... To druhé a třetí se povedlo, přestože objetí bylo dost rozpačité a na fotce vypadám dost hrozně (samozřejmě si uvědomuji, že mi za x let bude jedno, jak tam vypadám :)). O co mi šlo nejvíc byl krátký rozhovor. Chtěla jsem mu moc poděkovat. Voxelovi totiž vděčím za můj velmi pozitivní vztah k hudbě. Díky němu (po shlédnutí videa) jsem začala hrát na kytaru, což považuji za jedno z nejlepších rozhodnutí mého, přiznávám krátkého, života. Povídání se samozřejmě nekonalo. Ve frontě na podpis a fotky po koncertě jsem stála a cítila se celkem v pohodě. Pak najednou stál přede mnou, usmíval se a čekal, co budu chtít.
Strašně jsem koktala, hlas mi vynechával a v podstatě jsem řekla něco ve smyslu, jestli by mě mohl vyfotit. To, že myslím s ním asi úplně slyšet nebylo. Popošel o kousek dál a dělal, jakože mě fotí. Asi se fakt bavil. Potom nás tedy vyfotil a zeptal se, jestli jsem spokojená, takže jsem ho snad ještě hůř požádala o objetí. I v tom mi vyhověl a já zažila něco úžasného, na co rozhodně nezapomenu. Všechno to bral s humorem a byl neskutečně milý, ale já se cítila vážně dost trapně...

Co se týče rudnutí, tak by samo o sobě problémem být nemuselo a třeba i působí roztomile. Jenže to absolutně nedokážu ovládat a často nevím o tom, že jsem červená jako rajče. Lidé se přihlouple usmívají a mohou si myslet, že mě přivádějí do rozpaků. Stačí mi vážně málo, třeba jen vyslovit jméno kluka, který se mi líbí nebo ve škole sbírat písemky a na chvíli se ocitnout před třídou. Když mluvím o hodině nahlas, tak se mi klepe hlas a cítím jak mi v hlavě tepe krev. Takže se něco naučím, ale nedokážu si svůj názor obhájit... Někteří učitelé už to snad pochopili :)



Z vědeckého hlediska jsou fyzické projevy stresu způsobeny tím, že tělo veškerý stres vyhodnocuje jako nebezpečí. Nevidí rozdíl mezi útokem a první schůzkou s klukem. Bohužel nevím o způsobu, jakým bychom mohli naše tělo poučit o co jde...

Mám štěstí, že nervozita nemá nijak významný vliv na můj výkon při písemkách a testech. Když píšu, tak jsem v pohodě. Bez ohledu na to, jestli látku umím nebo ne. Jsem schopná i během počítání přemýšlet, co si dám odpoledne k jídlu. Daleko horší pocity mívám při očekávání hodnocení, což nechápu, ale nemám si na co stěžovat. Už je rozhodnuto a většinou netrvá dlouho, než se známku nebo výsledky dozvím.

Musím říct - napsat, že je to všechno dost nepříjemné a vznikají hloupé situace. Třeba právě Voxela až tolik nežeru, ale kvůli nervozitě nedokážu využít příležitost, jak si normálně popovídat nebo jen o něco požádat. Mám také problémy se seznamováním i komunikací s lidmi, které už znám. Kvůli červenání nemůžu zatajit, když se mi někdo líbí. A tak se vyhýbám mnoha situacím, při kterých by mohlo dojít k výše zmíněnému. Zkrátka jsem těžký introvert...

Jsem v tom sama?
Podělte se o zkušenosti :)

Lenny :)

Když se minulý život prolíná s přítomností... Ona VI.

26. května 2016 v 19:31 Příběh
"Takže jestli to dobře chápu", začala pomalu, "prostě jsem v minulém životě udělala něco špatného a musím to napravit?"
"Přesně tak" odpověděla Jarmila také neobvykle klidně, zatímco jejich trochu zvláštní spolucestující přikyvoval.
"Ale já kvůli jedné hloupé chybě nechci zabíjet lidi" docházelo jí, co všechno ji asi čeká...
"Nejsi v tom sama, věř mi" snažila se ji uklidnit, "Hlavně ti lidé, jak jim říkáš ve skutečnosti jsou tvé špatné vlastnosti, takže fyzicky jim sice ublížíš a pravdpodobně budou křičet... Nesmíš tomu podlehnout nebo se nechat ukecat a podobně." Na chvíli se odmlčela, "Ještě jsem ti neřekla dost důležitou věc. Když se ti nepovede všech zbavit do 24 dnů, tak začínáš nový život, od začátku. Prostě zmizíš, všichni na tebe zapomenou a narodíš se znova"
To už ji vážně vyděsilo, rovnala si v hlavě co právě slyšela. Přesto se v klidu zeptala: "A kam jedeme?" Zdálo se jí totiž, jako by na cestě strávili celou věčnost.
"To se dozvíš, až bude správný čas. Ještě musíš vydržet"
Do rozhovoru se vmísil pán s ptakopysčím ocasem: Nejlepší je ten úkol splnit rychle a hlavně napoprvé, já to všechno dělal na čtyřikrát. Takže se snaž, za každou cenu, jinak budeš trpět.

Po mnoha dalších hodinách nepřítomného civění do okna spatřila něco povědomého. Zrovna projížděli kolem doteď pro ni záhadného místa. Před několika týdny tam všechno začalo (1. díl).
Vzpomínala, ponořila se hluboko do vlastních myšlenek. Z těch ji vytáhla Jarmila, která se jí snažila říct, že už jsou na místě. Muž vypadal velmi pobaveně a ona byla čím dál zmatenější...

Prohlížela si skromné příbytky i její pokojíček - spíš kout v jednom z nich. Při obchůzce se jí Jarmila snažila vysvětlit pravidla, kterými se má řídit aby všechno probíhalo tak, jak má. Statečně přikyvovala, ale bylo jí do breku, "A kdybych se prostě vrátila domů a dělala jakože se nic nestalo? Já na tohle vážně nemám" Cítila, jak se jí klepu nejen nohy, ale hlavně hlas.
"To by vážně nešlo, vzpomeň si, co říkal ten týpek ve vlaku. Když se narodíš podruhé, tak to nevíš, potřetí už jo. Ale s každým dalším to na tobě nechává následky. U něj jsou vidět jen ty fyzický" ohlédla se, jestli za nimi někdo nejde, "ale s psychikou je na tom dost blbě. Už se pomalu srovnává, ale určitě věděl o čem mluví, když ti radil."

Chodila do školy, snažila se o to... Nejenže vymýšlela plán, jak všechno zvládnout. Hlavně neměla Jarmilu, která by jí se vším poradila. Zároveň se dost hádala s oběma spolubydlícími a rodina jako obvykle podporou neoplývala. Zbýval jí jen Alfons. Ten jí držel nad vodou, chodili spolu do parku, kde obdivovali koruny stromů a poslouchali ptačí zpěv...



Všechny části:

Má budoucnost

24. května 2016 v 22:12 Zamyšlení
Poslední dobou trávím drahocenný čas (který bych mohla věnovat škole... fajn vtípek, ne? :D) přemýšlením nad mou budoucností. Konkrétně jde o dost vzdálenou budoucnost. Nedokážu se soustředit na nic v období týdne nebo pár dnů, to už se musí dít něco hodně vyjímečného - koncert, setkání s vyjímečným člověkem po delší době...

Za to jsem přeborník v upínání se na plány třeba do deseti let. Jsem schopná si naplánovat každý pokoj v mém budoucím domě, nakreslit si každý kout, vymyslet si, jaké budu mít hrníčky na poličce.

Úplně nejčastěji mi poslední dobou v myšlenkách běhá výběr vysoké školy a hlavně další uplatnění po ní...
V souvislosti s tím mě trochu (čtěte hodně) děsí, že nedokážu dodržet nenáročný plán na pár hodin v jednom dni. Jak mi pak může vyjít plán ohledně mé profese nebo rodiny?

Nejvíce mě láká umění: navrhování, psaní, motání se kolem filmu... Což je samozřejmě trochu ošidné, už kvůli nejistotě. Přiznejme si, že podobné obory nepatří mezi ty s nejlepší možností uplatnění. Samozřejmě nejsem jediná, která se zajímá o tyto kreativní záležitosti.

Za poslední měsíce jsem si uvědomila pár věcí.
  • Bez jakéhokoli přemýšlení jsem řekla, že se nechystám žít v Česku. Tuhle větu jsem prostě vyhrkla a sama jsem se nepoznala. Možná bych už na vysokou zmizela do zahraničí. Před tím nějaký půlroční pobyt s prací, následovala by škola a snad i dobrá práce.
  • Také nemám zájem o super prestižní a uznávanou práci (lékař, právník), klidně se budu živit něčím rádoby podřadnějším a budu spokojená. Ideální by byl jen půlúvazek, který by mě ale skromně uživil a já bych se mohla věnovat koníčkům, ze kterých by třeba také občas nějaká koruna padla :)
  • To, že mě láká desing interiérů bych si mohla vybít vybavením si domu/bytu úplně podle sebe. Psaní si zatím užívám dost tady na blogu. Bavil by mě překlad, což je už dost mainstream a rozhodně nejsem sama, ale překládat něco odborného, co vystuduju už by nějakou šanci mít mohlo. Chtělo by to i trošku talentu, který jsem zatím bohužel neobjevila...
  • Co se týče toho filmu, tak už mě rozhodně přešly nápady na herectví i režii, ale hudba, grafika, produkce a podobné jsou pro mě stále atraktivnějšími.

Co se týče aktuálního dění, tak se nedokážu donutit "vytáhnout známky", přestože si neustále opakuju "Posledních pár týdnů, to dáš, hecni to!". Místo toho se raději potápím do knížek a pomalu se zabývám a věnuju předmětům, které jsem si vybrala na semináře příští rok!

Nejhorší na tom je, že si ten příští rok dokážu představit. Klidně hned zítra. Dostat nový rozvrh, nakoupit nové sešity (a první den se snažit psát hezky) a po pár týdnech se opět těšit na příští rok (což je nepravděpodobné, protože za dva roky mě čeká maturita), protože se mi opět nepovede začít školní rok dobře. Napadne mě určitě hromada věcí, co udělat jinak a lépe...

Právě teď je mi do breku, další změnou příští rok totiž budou spolubydlící. Ve třech jsem spolu na pokoji už dva roky. Hodilo by se napsat, že jsme se hodně spřátelily a sblížily, jenže opak je pravdou. Odcizily jsme se, strašným způsobem, pravě sedím na posteli. Periferně vidím na obě dvě. Jedna z nich děsně funí a druhá mě štve i způsobem, jakým si uklízí sluchátka. Asi sme spolu už moc dlouho, jinak si to nedokážu vysvětlit. Jsem tolerantní, myslela jsem si to o sobě, ale evidentně ne...

I z toho důvodu se těším na příští rok, budu s jinou kamarádkou a s trochou štěstí jen ve dvou. Přiznejme si, že 3 je nejhorší možný počet kamarádek. Takže se opět upínám na vzdálenou budoucnost. Pravděpodobně zase nebudu spokojená, ani zdaleka. Bude mě štvát hromada jiných věcí a lidí. Přesto se nedokážu přemluvit a tuhle změnu potřebuju. Za třicet dní se stěhuju z intru. Potom dlouhé prázdniny a hurá do třeťáku vstříc změnám...


Tak jsem si uspořádala myšlenky a můžu článek smazat... a nebo ho vydám :)

Lenny :)

22. 5.

22. května 2016 v 21:59 Deníček
Po poměrně dlouhé době zase datum v názvu, symbolizující deníček. Za několik týdnů se toho událo celkem dost, předně ale můj blog za poslední tři dny zaznamenal rekordní návštěvnost. Nedělám si iluze, že by přišel nějaký zlom a chodili by sem pravidelně desítky lidí, vydávala jsem články o hokeji. To bylo hodně aktuální téma a proto se sem nepochybně dostali hlavně lidé, které zajímal jen hokej. Na druhou stranu velké množství lidí četlo i můj článek k tématu týdne, který jsem původně ani nechtěla vydat. Což mě přivádí k myšlence, že nedokážu odhadnout úspěšnost článku. Jako by nezáleželo na tom, jestli si dám s článkem práci a jsem s ním velmi spokojená. Málokdy je moje snaha oceněna velkou návštěvností a komentáři. Usuzuji tak po zkušenosti napsání článků "na první dobrou" jen s jedním přečtením. Z toho plyne, že patrně záleží na náhodě, názvu článku a samotné zajímavosti a obsahu daného textu.

V pátek, hned po tom, co jsem přijela z intru, jsem sekla zahradu. Bylo to po dlouhé době, takže nám se sekačkou chvilku trvalo, než jsme se zkamarádily. Po pár vysypání koše a mnoha pokusech o opětovné nastartování už jsme spolupracovaly a mě sečení bavilo! :) Ještě předtím jsem zahradu procházela a měla jsem tu čest spatřit asi miliardu sedmikrásek. Pár jsem jich natrhala (Všechny stejně čekala smrt sekačkou) a vytvořila tohle:



Samozřejmě jsem neodolala a vyfotila ho společně s "bouřkami" (také pořád věříte, že když utrhnete tuhle kytičku, bude bouřka?)

Vždycky jsem si zakládala na tom, že když někam jdu nebo nemám co dělat, někam jedu, uklízím, pouštím si hudbu, vlastn skoro pokaždé, když můžu. Po hodně dlouhé době jsem neměla sluchátka a ani možnost poslouchat jinak. Byla jsem tak odkázáná na zvuky přírody. Přece jen se lépe přemýšlí a pokusím se sluchátka a hlavně mobil "zapomínat" častěji. Někdy se poslechu nevyhnu ani při psaní a čtení článků, to se úplně nesvědčiuje (přesto mi tu právě hraje písnička Blind Man). Zvlášť pokud znám slova písničky, nedokážu se úplně soustředit.
Po více jak 24 hodinách článek upravuji a opět mám sluchátka s hudbou, tentokrát jsem vážně nechěla, jenže už jsem opět na intru a moje spolubydlící jí a užívá si každé sousto a bouchnutí lžičkou o misku. To je pro mě mnohem rušivější element než hudba.

Opět se vracím k tématu Hokej, včera proběhlo semifinále (Kanada x USA 4:3 a Rusko x Finsko 1:3) Dnes se utkali nejlepší týmy ve finále (0:2) a zápasu o bronz (7:2). Výsledné pořadí je tedy následující: Kanada, Finsko, Rusko a USA.
Zároveň je to dnes přesně 6 let od legendární gólu Karla Rachůnka a ještě legendárnější hlášky Roberta Záruby "Rachna Kachna to to letělo".

Každý kolem mě mluví o maturitě a když ne, tak o prázdninách. Patrně jen já se těším na příští školní rok, samozřejmě mě to přejde hned v září, ale to si teď nedokážu úplně připustit. Čeká mě hodně změn, zatím všechny k lepšímu a jsem dost upnutá na to, co jsem si zařídila. Nevím, jak se soustředit na bližší budoucnost, snad se mi to povede než skončí prázdniny :)

Minulý týden jsem vyjímečně nevydala pokračování mého příběhu (1. díl, 2. díl, 3. díl, 4. díl, 5. díl), popravdě jsem neměla dokončený dostatečně dlouhou část, ale nemyslím si, že by to někomu chybělo nebo si někdo všiml vynechání... :)


Takže takhle já žiju, díky za přečtení :)

Mějte se tak, jak chcete,
Lenny :)

Internet-Důvěra ke zdrojům

21. května 2016 v 11:52 Témata týdne
Internet nefunguje příliš dlouho, ale postihl už velmi vysoký počet lidí. Přístup k němu má zhruba (velmi zhruba :D) polovina všech obyvatel naší země. Všichni, o kterých se budeme bavit tedy internet využívají, nejen čtou a hledají informace, ale i vkládájí obsah. Na internet může dát prakticky kdokoli cokoli, včetně nás-blogerů.To je samozřejmě super v souvislosti s obíbeným tématem svoboda vyjadřování se, ale zároveň z toho plynou problémy. Než na internet něco dáme, měli bychom si uvědomit, co se stane, když se k našim slovům dostanou lidé. A to z následujících důvodů:

Referáy do školy, při jejich zpracování často narážím na velmi rozporuplné údaje z různých zdrojů a čím to je? Nevím, kdo to napsal, nevím, kde o vzal a už vůbec nevím, jestli je to pravda. Autorem může být Pepa, který někde něco slyšel a já díky němu (pokud si nedám pozor a práci s dalším hledáním, což bych samozřejmě měla) dostanu špatnou známku.
Dokonce učitelé ve škole nás varovali před českou verzí wikipedie a prý na ni ani nemáme chodit... Angllická je podle jejich slov lepší, pravdivá a proto v pořádku. Ale proč? Copak se tam neřeší stejný problém? Domnívám se, že Wikipedie asi ne, už proto, že je pod každým článkem uvedeno mnoho zdrojů a referencí a působí o mnoho důvěryhodněji.

Internet při hledání informací využívám automaticky, například hojně čtené články o hokeji (Zahájení, První v tabulce, Hlášky Roberta Záruby, A jsme doma) jsou také zpracované informace z oficiálních stránek MS společně s mým pohledem a názory.
Současně jsem hned ve druhé větě tohoto článku použila docela odvážný údaj... Kolik lidí má přístup k internetu, zadala jsem do vyhledávače. Projela jsem pár prvních výsledků vyhledávání a našla jsem různá čísla mezi třemi a čtyřmi miliardami, řekla jsem si, že by to mohlo sedět a konec. Dál jsem nehledala ani nepřemýšlela.

Není špatné používat intenet a informace z něj, musíme si jen uvědomit, že k němu má přístup úplně každý a podle toho nakládat s tím, co se dozvídáme. Články tady navyjímaje :)

Líbí se mi snaha lidí pomáhat ostatním s věcmi do školy, znám stránky - weby, kde lidé zveřejňují své referáty, čtenářské deníky nebo zpracované poznámky do školy. (To, že na dané téma je všude jeden zkopírovaný text, necháme na jindy)


Co si o tom myslíte Vy?
Používáte internet jako zdroj veškerých informací?
Myslíte si, že by mělo probíhat ověřování obsahu nebo cenzura...?

Každý komentář je vítán :)

MS v hokeji 2016 - A jsme doma

20. května 2016 v 17:46 Aktuality
Právě čtete můj poslední článek ohledně letošního mistrovství, slibuju :) (Pravděpodobně se ještě zmíním o konečném výsledku po úplném konci, ale už jen v deníčku)
Nebojím se říct, že skoro všichni ví, jak jsme (Opět se omluvám za MY) včera dopadli v zápase proti USA. Zápas to byl hezký, vyrovnaný a napínavý. Co nemůžu nezmínit jsou rozhodčí. Jejich trestání je přinejmenším diskutabilní. Nechci působit tak, jakože bych utkání odpískala lépe, ale na jasnou nespravedlnost naráželi i naši komentátoři. Ty považuji za rozumné a předpokládám, že by nekritizovali a neupozorňovali na chyby rozhodčích bezdůvodně. Nemám na mysli jen jeden konkrétní zápas, podobné situace vznikaly častěji. Jenže tentokrát se to týkalo přímo nás-mě a dost možná to i ovlivnilo výsledek zápasu. Ano, kdyby došlo na nájezdy, tak hráči USA mohli být lepší. Jenže při spravedlivém vylučování ze hry (tím myslím netrestat hráče, který je faulovaný), bychom třeba občas (záměrně přeháním) měli na ledě kompletní pětici hráčů a dali jsme nějaký gól. Jak trenér a sami hráči říkají, kdyby se hned k prvnímu gólu přidal druhý a stav tak byl 2:0, už by se hrálo jinak...

Konec s kdyby a možná... Já samozřejmě chápu, že je často velmi obtížné správně zhodnotit daný zákrok, ale rozhodčí mají přece k dispozici záznam z několika kamer, zpomalení, konzultace a podobné vymoženosti, tak proč je nevyužili?
Tohle je můj názor na danou věc a doufám, že se ještě bude nějak řešit, byť se výsledek již nezmění.

Abych byla i trochu pozitivní, tak jsem našla pár čísílek, kvůli kterým by na nás neměli ostatní zapomínat. Předně jde o našeho brankáře Dominika Furcha, který se může chlubit (zatím) zdaleka nejlepší úspěšností a to rovnými 96 %. Další super údaj který zmíním je naše umístění, oficiálně totiž česká výprava skončila na pátém místě. V základní skupině jsme prohráli jen jednou a to po prodloužení, tudíž jsme celkem ztratili jen tři body. Když uvážíme, že se od niašií výpravy neočekávalo nic velkého a rozhodně nepatřila mezi favority, považuji páté místo za super výsledek.

O hokeji jsem se bavila s mnoha lidmi a máme podobné názory. Obávám se, že se počítalo se včerejším vítězstvím. Hráči a trenéři pravděpodobně ne, ale já ,jako tuctový fanoušek, jsem se rovnou dopředu obávala Kanady. Kdybychom totiž vyhráli ve čtvrtfinále, tak by nás čekal tento soupeř. Pořád by se ale pobyt hokejistů v Rusku prodloužil...

Pro rýpaly je nutné poznamenat, že jsme hráli šest přesilovek a podařilo se využít jen jednu, což ukazuje, že jsme si možná nezasloužili jít dál. (Ikdyž přesilovky byly problémem od samého začátku a nebyly proměňovány ani proti slabším soupeřům) Zároveň tato poslední slova hrají trochu proti mému článku :)

Co napsat na závěr? Jsem spokojená, bavilo mě sledovat zápasy, tabulky, novinky, diskutovat a v neposlední řadě i psát. Takže si pojďme užít poslední čtyři zápasy, ve kterých se spolu utká Finsko, Rusko, USA a Kanada :)


Co Vy a hokej? Koukáte, zajímáte se? A jestli ano, co si myslíte o našem výkonu, zápasech a o rozhodčích...? Napište mi Váš názor :)

MS v hokeji 2016 - Hlášky Roberta Záruby

18. května 2016 v 21:14 Aktuality
Troufám si říct, že neexistuje člověk, který by koukal na hokej a neznal Roberta Zárubu. Několik posledních let nekomentuje už nic jiného a je známý tím, že se na jednotlivé zápasy velmi pečlivě připravuje. Mnohem známější je ale pro jeho hlášky:

Pár nesmrtelných a legendárních:
  • Vítej, zlatý hattricku, jsme potřetí za sebou mistři světa!
  • Rachna - kachna, to to letělo!
  • Otevíráme zlatou bránu, jsme olympijští vítězové! Přepište dějiny, Česká republika vyhrála zimní olympijské hry v ledním hokeji
  • Kdo jiného na sklo tlačí, sám potom krvácí
  • Lukáš Kašpar znovu vytáhl svůj klenot. Backhandový blafák - roztáni mi nohy a já tam dám kotouč, tak jak se sluší a patří
  • GÓÓÓÓÓÓÓL!
Při letošním mistrovství se mu už pár nových také povedlo, tady je několik z nich, které jsem si stihla poznamenat:
  • Po spolupráci Červenka - Tyčka - Plekanec vede Česká republika 1:0
  • 1. Česká pětka povodila Švédy jako po strašidelném hradě
  • Kolář přihrává Kovářovi, aby procvičil Švédské komentátory
  • Zbavil se dotěrů v bílých dresech
  • Dotyků tam bylo, jak o svatební noci

Během posledních dvou zápasů docházelo k faulům, lépe řečeno zákroků, které byly na hranici i za hranicí, ale tresty nepadaly. A tak Robert Záruba prohlásil:
  • Á tak rozhodčí dneska nestrestají nic...



Na hláškách se mi nejvíc líbí, že jsou naprosto spontánní a nepřipravené, sám Záruba si v tu chvíli často neuvědomuje, co říká.
Buďme rádi, že tu Záruba a jeho kolegové jsou, i kvůli nim má hokej v Česku takovou oblibu :)

MS v hokeji 2016 - první v tabulce!

16. května 2016 v 17:18 Aktuality
Už bohužel nevedeme tabulku tak jasně a jistě jako do včerejška, ale troufám si říct, že výrazně už se pořadí v tabulce měnit nebude, vzhledem k nadcházejím zápasům. Z toho vyplývá, že ve čtvrtfinále se vyhneme Finsku i Kanadě a čeká nás tabulkově slabší soupeř.
V základní části nás čeká už jen zápas se Švýcary, dále můžeme sledovat utkání Rusko x Norsko, Dánsko x Kazachstán, Lotyšsko x Norsko a Rusko x Švédsko.
Předchozí článek jsem napsala po zápase s Ruskem, od té doby jsme (omlouvám se za MY, ale už to mám zažité :) ) po nájezdech a s trochou štěstí vyhráli na Lotyši. Také jsme porazili Švédy, ikdyž začátek tomu vůbec nenasvědčoval. Stav po první třetině, tedy 0:2 jsme otočili na 4:2. Dále se odehrál, dle mého trochu nudný zápas s Norskem (7:0), naše nadšení (většinou koukám s více lidmi) z gólů se rozhodně nedalo srovnávat s tím ze zápasu se Švédy. Proti Kazachstánu nedošlo k velkému překvapení (3:1), o to se postarali Dánové. Při utkání s nimi se Čeští hokejité viditelně trápili, nakonec došlo i na nájezdy a následnou prohru. Jeden bod ale máme :)
Nepodařilo se mi najít tabulku s góly, tedy s našimi úspěšnými střelci. Odhaduji ale, že na vrcholu bude kapitán Plekanec.
Ještě bych ráda vyzdvihla brankáře, Furch vychytal dvě nuly a prostřelil ho až Dán Madsen. Francouz je také velmi úspěšný, přestože inkasoval 7 gólů.
Abych dnešní článek nějak uzavřela, tak se Čechům daří, ale je důležité nepodcenit soupeře. Jako samozřejmost beru přípravu a soustředěnost. Jak by řekl Robert Záruba, Sportu zdar a hokeji zvlášť. Tuto a další hlášky si můžete přečíst v příštím článku o MS v hokeji.


Zavři oči a věř tomu, co vidíš... aneb Ona V.

13. května 2016 v 21:26 Příběh
Týden utekl stejně rychle jako obvykle, dvakrát se viděla s Alfonsem. Ano, tak se jmenuje ten fešák, kterého potkává a baví se spolu. Alespoň konečně pochopila, proč se jí nepředstavil. Tohle jméno ale bylo na nástěnce společně s pozvánkou na jeho povídání. Konkrétně na aktualitách bylo napsáno "Mudr. Alfons Blecha zve na přednášku, která proběhne..." Při pohledu na ten papír společně se svými spoužačkami vyprskla smíchy.
V pátek zase jela domů, nikde nebylo místo a tak se drala přes celý vlak, vagón po vagónu a nahlížela do plných kupé. Při procházení jí stihla průvodčí zkontrolovat jízdenku a soucitně se na ní usmála, naznačila jí tak, že si dneska asi nesedne. I přesto ale do posledního vagónu šla, při nejhorším si sedne na zem...
Už byl před ní jen poslední vagón. Vzala za velké těžké dveře a pokusila se je otevřít. Vlak už samozřejmě jel, takže otevírání bylo ještě obtížnější. Napoprvé s nimi sotva pohnula, vydechla, srovnala si batoh na zádech a zkusila to znovu. Když se jich dotkla, měla pocit jako by jí projel elektrický proud. Na chvíli se jí zastavil dech, snažila se uklidnit.
Po otevření těchto dveří ji normálně ve vlaku čekají ještě jedny, od druhého vagónu. Jenže opak byl pravdou. Udělala dva rychlejší kroky-skoky, aby jí dveře nepřivřely batoh, jak se jí mnohokrát stalo. Během úskoku s otevřenými ústy zírala přímo před sebe a nechápala, kde se ocitla. Stále jela ve vlaku, ale byl jiný. Sama nedokázala popsat jaký, co na něm bylo tak zvláštního. Podívala se ven a spatřila nádhernou přírodu, louky a lesy, jak je v Česku obvyklé, ale barvy všeho byly mnohonásobně výraznější a hezčí. Po nějaké době rozjímání se podívala na mobil, žádný signál a o připojení k internetu ani nepřemýšlela. Otočila se, aby se vrátila, ale dveře už tam nebyly, a tak se vydala objevovat. Sama byla překvapená, jak v klidu celou situaci řeší.
Šla pomalu a nahlížela do jednotlivých kupé. Některé byly prázdné nebo s jedním cestujícím, ale něco ji táhlo ke konci vagónu. Míjela i nacpaná kupé, ve kterých byli na první pohled obyčejní lidé. Současně s nimi ale různá, patrně nadpřirozená stvoření. Lidé "zkřížení" se zvířaty.
Stále se úplně nevzpamatovala a byla trochu vyděšená. Tyto pocity ale zmizely, jakmile spatřila...Jarmilu!
Seděla v posledním kupé s chlápkem, který měl místo nosu chobot a z kalhot mu byl zezadu vidět ptakopysčí ocas.
Hodně dlouho na Jarmilu jen beze slov koukala. Ne že by neměla o čem mluvit, jen nevěděla, kterou z otázek položit jako první. Jarmila nedokázala skrývat radost, usmívala se a tak ji konečně dodala odvahu začít se ptát.
Celý jejich rozhovor si vyslechl i spolucestující s chobotem a ocasem, což se jí nejdříve vůbec nelíbilo, ale pochopila, že v tomto světě prostě ví všichni všechno a tak si povídali otevřeně. Úplně na konec ten chlápek pronesl větu, která jí uvízne v paměti na hodně dlouho: "Zavři oči a věř všemu, co jsi právě viděla a slyšela."
Moudrý to člověk...


Předchozí díly: