Ona I.

15. dubna 2016 v 20:22 |  Příběh
Vyrazila, pozvání do čajovny se přece neodmítá, ani když je od tak zvláštní holky. Přesně tak, posedí tam dvě hodinky a pak může konečně po týdnu odjet domů, nádraží je přece hned vedle. Jen se na to nějak připravit, Jarmilu vždycky viděla s lidmi, kteří vypadají, jakože jsou v čajovně jako doma, takže to tam asi taky zná. A co si vezme za čaj... Á, už vidí Jarmilu, nechá to být, uvidí na místě. Jarmila jako vždycky spíš poskakuje, než jde, viditelně natěšená. No bude to ještě zajímavé...

"Počkej, takže to myslíš vážně?" zeptala se se zájmem.
"Jo jo, jen to neříkám každýmu. Sakra kde je s tim čajem?" Jarmile se povedlo převést hovor na jiné téma.
"Ve škole jsme nějak narazili na občanky, asi je hromadně ztratíme, protože ty fotky jsou fakt děsný"
"Tak, tady to máte, irský krém a šangrila, dáte se ještě něco?" zeptal se mladý, pohledný majitel čajovna po tom, co přinesl konvičky s čajem.
"Ne, děkujem, kdyžtak zazvoníme" usmála se a pohledem upozornila na zvoneček.
Ještě nestihl ani odejít a Jarmila hned spustila: "Jak se sakra takovej fešák dostal k vaření čajů?"
"Nemůžeš aspoň počkat až odejde?" smála se.

Nakonec byla se setkáním spokojená a cestou na nádraží v duchu hodnotila, jak to všechno probíhalo. Ve vlaku jí bylo do breku, sice je fajn jet domů, ale na intru si to s kámoškama taky užívá... Jenže nic takového doma říct nemůže "Hele mami, víš, já to mám radši na intru než doma." To vážně ne… Snad víkend uteče rychle. Raději si otevřela knížku, což byl jen krycí manévr, aby mohla pozorovat spolucestujícího. Cítila se trapně, že na něj tak kouká, ale nemohla si pomoct.
Usnula. Trhla sebou, on se na ní usmál! Viditelně pobaven. "Sakra, tohle se nemělo stát, hezkej kluk mě nesmí vidět spát, co když jsem chrápala, mluvila nebo něco horšího" proklínala se, že usnula, měla by si dávat větší pozor.
Už byla v půlce cesty, a tak vymýšlela, co bude o víkendu dělat.
Cestou od vlakového nádraží se cítila jako velký dobrodruh, s krosnou na zádech a větrem ve vlasech. Doma proběhlo rádoby srdceryvné setkání dcery s rodiči a bratrem. Jediný malý bráška měl upřímnou radost.
Odhodila batoh, převlékla se, vzala si bloček, obula běžecké boty a vyrazila. Často takhle běhává někam do lesů, když už je unavená, lehne si, chvilku odpočívá a pak píše. Seděla na větvi velkého stromu u rybníka, poslouchala zpívající ptáky a snažila se užívat si klid. Najednou uslyšela praskání, "Aj, je zle, možná bych vážně měla..."

Všechny části:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama