Duben 2016

Krátký příběh - Nad propastí

26. dubna 2016 v 20:27 Témata týdne
Najednou se ocitl tam. Neví kde, neví proč nebo jak. Prostě stojí a neví co dál... Před sebou vidí propast, obrovskou proláklinu. Nekonečně širokou, na dno nevidí, na druhou stranu jen stěží. Jediné, co s jistotou ví je, že se musí dostat na druhou stranu. Jakkoli. Je ochoten obětovat úplně všechno.

Než se to stalo, měl všechno, dům, rodinu, přátele. Nic mu nechybělo, ikdyž nebyl úplně spokojený, jako každý člověk. Najednou, z ničeho nic velké BUM a nemá nic, nemá na koho se obrátit.

Dochází mu, že to všechno není jen shoda okolností. Marně přemýšlí, co udělal, proč se mu stalo něco tak strašného?
Když se probudil nezměnilo se nic, jen si uvědomil, co udělal. Důvěřoval, až moc. Někomu, koho považoval za jednoho z nejlepších přátel. Vůbec se neorientoval v čase, vše se mohlo odehrát stejně tak včera i před půl rokem. Nevěděl podle čeho čas určit...

Měl by se prostě rozběhnout a skočit nebo vymyslet plán, postavit most... Nebo si zkusit najít nějakého parťáka? Když to riskne a prostě skočí, buď se tím všechno vyřeší nebo se mu to nepovede a on poletí dolů. Dolů. Dolů... Nejspíš ho už nikdo nenajde. Pokud by někdo hledal. Druhou možností je nějakou dobu zůstat a důkladně si promyslet, co dělat. Může se to dost protáhnout, ale pozitivní výsledek je téměř jistý. A nebo se pokusí najít někoho, kdo mu pomůže.

Vzbudil se, nezměnilo se vůbec nic. Doufal, že se mu jen něco zdálo, hodně blbá noční můra, pomyslel si. Ale všechno byla realita a on pořád nevěděl, co si počít.

A tak šel kousek od okraje, doufal, že něco najde. Šel několik hodin, těžko říct. Už ztrácel naději, zavřel oči, chystal se už snad i modlit, ale koukl přímo před sebe a viděl živou bytost. Vypadala jako člověk. Rozběhl se, přestože už neměl téměř žádnou sílu. Druhá osoba na tom byla dost podobně. Ani se nepředstavili. jen si řekli, že chtějí na druhou stranu. Byli si v mnoha ohledech podobní. Šli a čas od času se koukli dolů.

Po nějaké době jeden z nich uviděl něco, co vypadalo jako stvořeno člověkem Byla to cesta přes propast o několik metrů níže. Podívali se jeden na druhého a beze slova začali slézat k něčemu jako most.
Cesta byla obtížná, oba zachránily vyčuhující kameny a kořeny rostlin, o které se zachytili. Když se jim povedlo dostat na most, uvědomili si, že je velmi vratký, ale už nevedla cesta zpět a tak šli...

Dost bylo snů, dneska nespíš

24. dubna 2016 v 8:44
Mám pocit, že v poslední době mi není přáno spát. jako třeba dneska. Dočasně bydlím se svým tátou a jeho bratrancem. Chlapíci mají oba rýmičku, což by nebyl takový problém, kdyby nevstávali v šest ráno. (právě teď je neděle, 8 hodin a já jsem dvě hodiny nedobrovolně vzhůru)
Při dělání snídaně nezapomenou se vším třískat a šustit, předhánějí se v kašlání, smrkání a kdo si bude častěji míchat kakajíčko... Ale pozor, když mluví, tak samozřejmě šeptají.
Možná se ptáte, proč vstávají tak brzo. Jo, to já taky, odpoveď je, že chtějí začít pracovat co nejdřív. Takže vstanou v šest, do osmi se tu plácají, v jedenáct jsou zpátky na oběd a pak dvě hodiny spí. Kdybych se jim podřidila a spala stejně jako oni, tak bych se třeba i vyspala, jenže se do postele dřív než o půlnoci prostě nedostanu a ráno před osmou jsem nepříčetná. Nebo příště půjdu spát radši ven než do pokoje vedle kuchyně.

O článek na toto téma (myšleno ten rádoby motivační, co píšou všichni) jsem se pokoušela celý týden, tak tady máte kousek:


Nejsem z těch, co si všimnou něčeho zajímavého, okamžitě se na to upne a soustředí se jen na jeden cíl. Takoví lidé v mém okolí pak o ničem jiném nemluví, pak BUM a po týdnu o ničem neví... Beru to jako hurá akce k ničemu. U mě podobný proces probíhá jinak, hlavně dlouhodoběji a ne tak intenzivně, alespoň zpočátku. Lépe si vše promyslím, třeba i rozmyslím...
Nedávno jsem koukala na dokument o jižní Asii, konkrétně o Indonésii a celkově místo, příroda, kultura, lidé se mi hodně zalíbili. Jednou se tam určitě chci podívat, když ne žít. Ale nedá se říct, že je to můj sen, něco, co si musím za každou cenu splnit. Najdu si víc informací a možnosti, jak se tam dostat. Pravděpodobně využiju příležitosti rozhovoru s někým, kouknutím na dokument, přednnášky, besedy nebo promítání fotek. Zkusím si promyslet, co všechno budu potřebovat, jestli bych vážně mohla žít někde na ostrově... A pak někdy třeba tento "sen" uskutečním.
Pojďme žít! :)


Podobné stěžovací články na svém blogu nechci, ale buď jsem musela tenhle napsat nebo bych křičela a mlátila vším, co bych našla... Taková já nejsem, tak si radši "pobrečím" na svém blogu.


Spěte když můžete a chcete... I za mě! :D

Hlavu vzhůru nebo střelím

16. dubna 2016 v 19:19 Témata týdne
Nehrotila bych to až tak, jak zní název. Pravdou ale je, že nesnáším negativní a pesimistické lidi. Lidi, kteří si neuvědomují, co všechno mají, zdraví, rodinu, byt nebo dům. Ne každý takové štěstí má, ale paradoxně působí mnohem pozitivněji.

Každý má občas špatný den, ale nemusí-neměl by to všem dávat najevo. Člověk, který se špatně vyspí a pak celý den stráví stěžováním si, jak se mu nedaří, je pro mě bezohledný sobec.
Jde přece jen o přístup, například představa, že ráno vstanu, po čistění zubů mi na tričku zůstane flíček od pasty a hned si řeknu "Tenhle den bude stát za nic!" ve mně vyvolává nejen pocit, že den takový pravděpodobně vážně bude, ale hlavně se mnou asi není něco v pořádku. Prostě se převleču a jdu dál, ne?

Špatné náladě se úspěšně vyhýbám a nemyslete si, že mám štěstí. Jde o to, že špatné náladě nedám šanci a ve všem se pokouším hledat něco hezkého. Nejsem sluníčkář, prostě chci být spokojená!

Když už vás teda přepadne den blbec, zkuste některou z těchto rad:
  • Usmějte se na někoho, "obětí" se může stát i náhodný člověk na ulici. S trochou štěstí vám úsměv opětuje a nálada půjde nahoru.
  • Pusťte si oblíbenou písničku, jděte na klidnější místo, dejte si sluchátka a pohoda, ne?
  • Dopřejte si dobré jídlo, ať už sušenku, ovoce nebo pizzu, prostě si pochutnejte.
  • Jděte za někým pozitivním a nechte ho/jí mluvit. Nemyslím ty, kteří jen přehrávají, jsou neupřímní a jejich rádoby dobrá nálada vás může spíš dorazit. Mluvím o nějakém milém a vtipném kamarádovi. Tito lidé jsou často hodně otevření a už být v jejich společnosti vám prospěje.
  • Jestli je to aspoň trochu možné, jděte do přírody, nemusíte nutně do lesa, stačí i park ve městě. Poslouchejte zvuky přírody, koukejte do korun stromů, hlavně se nadýchejte čerstvého vzduchu.
  • Koukněte na film podle vlastního vkusu, nechte se vtáhnout do děje a sami zapomenete na starosti.
  • Při nejhorším prostě jděte spát, hlavně prosím vaši náladu nešiřte mezi nevinné lidi.
Doufám, že se článek setká s pochopením. S lidmi podobnými těm výše zmíněným mám celkem bohaté zkušenosti. Proto přeji každému, ať se s nimi setkává co nejméně :)

Co u mě najdete

12. dubna 2016 v 20:17
Ať už jste tu noví a četli jste jen jeden náhodný článek nebo máte přeččteno všechno a vracíte se sem (Obojího si velmi vážím) bylo by fajn dát dohromady, co na mém blogu vůbec je.

Hodně napoví názvy rubrik. Jedna z nich, bez které si můj blog nedokážu představit, je deníček, tam články vycházejí úplně náhodně. Většinou, když se stane něco zajímavého a chci se o to podělit nebo když jde o důležité informace a novinky, o kterých by měli nejen pravidelní čtenáři (třeba tady někdo takový je) vědět. Někdy mám prostě náladu jen na jednoduchý text, ničím zvláštní, jen si uspořádám myšlenky. Zatím jsou všechny tyto články nazvány datem, kdy byly vydány.

Další pro mě důležitou rubrikou je ta s názvem Mé vzory, oblíbenci. Jak už název napovídá, jde o lidi, kteří mě inspirují a ovlivňují, ke kterým vzhlížím. Ne vždy jsou pro mě životně důležití a může jít jen o oblíbeného zpěváka, kterého mám prostě ráda. Jde o to, že se mi tyto články dost dobře píší. K těm lidem mám vztah, zároveň o nich sepíšu nějaké informace, přidám fotky a… jo, mám to ráda :D

Jednou týdně zveřejňuju jeden díl příběhu. Je o celkem obyčejné holce, které se ale budou dít ne úplně obyčejné věci. Co se týče hlavní postavy, tak jsme si celkem podobné a inspirací je můj život. Stále ale chci zůstat v anonymitě, proto například když napíšu něco o tom, že mám ve škole jako druhý jazyk španělštinu, tak je to italština (ve skutečnosti ruština :))

Občas se také chci vyjádřit k nějakému aktuálnímu tématu, k tomu mi slouží hned dvě rubriky, Názory a Aktuality. Roebírám mé myšlenky, zároveň si o tématu něco zjistím a vy se třeba něco dozvíte. Jsou věci, které zmíním ráda, ale záměrně se vyhýbám kontroverznějším tématům a také těm, ke kterým nemám, co říct nebo si sama nejsem jistá svým názorem.

Zatím pokaždé se mi povedlo napsat něco k tématu týdne, za to jsem fakt ráda. Protože, co si budem povídat, je třeba využít možnosti, získání nových čtenářů. Jen bych se měla naučit ho vydávat dřív než v neděli, poněvadž je pak článek k vidění delší dobu.


Snad už je trochu jasněji, co u mě můžete hledat. Tak šup všechno prozkoumat!

Otázka na konec: Jak jste se k mému blogu dostali?


Lenny :)

Musíš to zažít

10. dubna 2016 v 20:16 Témata týdne
Každý si tuto větu nebo podobné jako "To si musíš zažít sám" "Na to jsi ještě mladý" už vyslechl, často tím rodiče obhajují své názory a chování. Nepamatuji si, kdy mi naposledy tohle slovní spojení řekl a myslel to pozitivně. Vnímám ho tak, že se do něčeho nemám plést nebo jako odrazování. Lidé, hlavně ti starší, podobné věty používají často, například "To jednou pochopíš" a výše zmiňované. Ale proč? Nemyslím si, že nás vždycky vážně před něčím bránit nebo nejsmedost staří. Takže si chtějí něco dokázat? Pokud to od nich slyšíme jako poslední slova hádky, tak asi ano.

Řekla bych tuhle větu někomu, například mladšímu sourozenci? Nevím, asi ne, už jen proto, že jí sama nemám ráda. Snažím se řídit profláknutým, ale nerealizovaným heslem "Co nechceš, aby ti dělali jiní, nedělej". Asi to má vážně něco do sebe, kéž by se tím řídili všichni…
Ale tím odbočuju, napadá mě ještě jedno, lepší využití těchto slov. Je super jít na přednášku nebo promítání fotek z cesty někam na úžasné místo. Sama využívámmožností a když můžu, tak se podobných akcí účastním. Každá další zkušenost s tím mě ještě více utvrzuje v názoru, že je skutečně mnohem lepší. se někam vydat To určitě potvrdí každý cestovatel. Přednášející vám sice předá pocity a ukáže vám, jak to tam vypadá , ale úplně vnímáte až sami. Přece jen se neddá popsat úplně všechno.

Abych to nějak uzavřela, věta Musíš to zažít nemá jen negativní použití, které nás napadne jako první. Proto POJĎME NĚCO ZAŽÍT!

Pak můžete vy sami lidem povídat a na závěr jim říct "Musíte si to zažít"!

Lenny :)

Patrik Gluchowski

8. dubna 2016 v 21:35 Inspirativní lidé
Další článek do rubriky Mé vzory, oblíbenci. Tentokrát půjde nejen o super tanečníka, ale hlavně úžasného člověka. Jmenuje se Patrik Gluchowski. (Nemá úplně jednoduché příjmení, ale určitě stojí za to, si ho zapamatovat :) )


Většina lidí ho pravděpodobně zná odsud, dvakrát se objevil v soutěži Česko Slovensko má talent. Podruhé se dostal až do semifinále. Sám ale na účast nevzpomíná jen v dobrém. Na jeho vkus se tam točí až moc peněz... A hlavněnení ten typ člověka, který pro proslavení své osobnosti udělá cokoli. Koukněte na Video s vyjádřením, kde se navíc dozvíte, jak to v podobných soutěžích ve skutečnosti chodí...


Je to jeden z nejpozitivnějších lidí, jaké jsem kdy viděla. Pořád se usmívá :)

O něm
Vyrostl ve městě Most na severozápadě České republiky a je mu 24.
Na YouTube zveřejňoval videa už na začátku roku 2011. Šlo hlavně o krátké, vtipné scénky a taneční videa a filmy. Aktivně vlogovat před více než rokem.

To považuju za super rozhodnutí, možná i lepší než jít do soutěže ČSMT, přestože jeho úspěch s účastí v "Talentu" určitě souvisí. Po skončení soutěže už měl totiž na Facebooku dost velkou fanouškovskou základnu. Tento fakt potvrzují komentáře pod jeho videi, hodně z nich začíná slovy "Objevila jsem tě díky talentu..." a podobně.


Jak už jsem psala, tak "vloguje", ale ne tak, jako ostatní, z jeho videí si vezmete myšlenku či názor a když ne, tak zaručuju načerpání (nebo nasání, jak říká Patrik :) ) pozitivní energie.

V červnu roku 2015 odletěl do Irska, kde teď žije a pracuje. Časem by se natáčením, chtěl živit, prozatím pracuje v hotelu. Nám-divákům a fanouškům tak zprostředkovává pohled na Dublin. Většinou chodí po ulici a povídá, už "nás vzal" i do restaurace nebo obchodních center a supermarketů. Myslím, že se mu daří zachytit všechno na kameru a my máme pocit, jako bychom tam taky byli :)




Více informací, fotek, videí, zábavy a pozitivní energie hledejte tady:

Určitě bude rád za návštěvu :)

Lenny

7. 4.

7. dubna 2016 v 17:53 Deníček
Ahój :) rozhodla jsem se zase ozvat. Cítím potřebu a trochu povinnost po dělší době něco vydat, už kvůli té super návštěvnosti poslední dobou. Nestíhám si ani pořádně všímat, co se děje. Ráda bych byla aktivnější, ale momentálně píšu přes týden jen po kouscích a hlavně nápady a až o víkendu získávají články konečnou podobu. Většinou v noci ze soboty na neděli, to mám asi nejlepší náladu. Na druhou stranu si uvědomuju, že už jsem psala i ve vlaku, například cestou na koncert skupiny Jelen. Plánovala jsem o tom zážitku celý článek, ale při pomyšlení na ten nebo při pokusu o psaní o tomhle zážitku si připadám jako šílená nadšená puberťačka a z toho nemám úplně super pocit. Rozhodně jsem si to užila a tím asi končím. Někdy třeba vydám pro zasmání kousky z mého deníčku, kde řeším, jak se dostat do první řady :D

Konečně jsem začala i se psaním příběhu, který snad jednou budu vydávat na pokračování, řekněme jednou za týden kousek. K tomu ale potřebuju napsat něco dopředu ať mám "zásobu". Snažím se vždycky napsat dělší úsek a psát, dokud jsem do toho "ponořená", potom mi nové nápady běhají hlavou i když usínám. Mám z toho vážně dobrý pocit, tak se jednou třeba všichni dočkáme :)

Co se týče reálného života, tak se mi celkem daří. Škola je často dost náročná, ale já jsem čím dál víc flegmatická a neberu si to. Nevím, jak tenhle můj přístup působí na vás (jakože jsem flákač nebo tak), ale já jsem spokojená. Hlavně proto, že na sebe nemám velké nároky. Prostě jsem si řekla, že se nebudu nervovat kvůli škole a mnohem víc se věnuju tomu, co mě baví :)

Abych to nějak uzavřela... Mám rozepsaných několik článků, takže to, že nevydávám, neznamená, že nepíšu :) Jen prostě nejsem spokojená se články a nechci vydávat nedodělané pokusy.


Mějte se jak chcete,

Lenny



PS: Nějaký ten komentář u jakéhokoli článku potěší :)

Slepota

2. dubna 2016 v 21:27 Témata týdne
Téma týdne, když jsem viděla anketu s hlasováním o tom aktuálním, okamžitě jsem chtěla kliknout na Slepota, ještě jsem neviděla výsledky, ani že už je rozhodnuto, v tu chvíli jsem byla "slepá". Téma mě dost zaujalo, ač se teď marně snažím přijít na to, proč. Pro začátek bych mohla navnadit na článek, který snad jednou napíšu a vydám, jde o další příspěvek do rubriky "Mé vzory, oblíbenci". Konkrétně o zpěváku, který si říká Thom Artway a do podvědomí se dostal kvůli písničce I have no inspiration, před měsícem se dostal ven klip k písničcee Blind man, odkaz je dole, určitě koukněte. Rozhodně se vyplatí víckrát a soustředit se na text, neměli byste litovat :)
Teď teda trošku k tématu, každý je někdy slepý, nechce vidět okolí nebo ani nemůže, brání mu v tom (často jen z jeho pohledu) důležitějí věci. Může být zamilovaný, takže neřeší školu, přece se nebude zajímat o známky. Na takové zbytečnosti přece není čas ani nálada, je tu ON nebo ONA.
Lidé jsou slepí vůči ostatním lidem, zůstávají u prvního dojmu, nechávají se ovlivnit vzhledem. Ať už vidí bezdomovce a odsoudí ho aniž by tušili, co si prožil. Nebo se zamilují do celebritky a vnímají jen její dobré vlastnosti ikdyž vůbec nemusí být tak skvělá jak vypadá a prezentuje se.
Můžeme být zaslepeni a ani o tom nevědět, vemte si třeba aktuální situace nejen v Česku. Dějí se šílené věci. Nemyslím jen Čínského prezidenta, imigranty, teroristické útoky. Poslední dobou je toho vážně hodně a co se dostane k nám? Myslím, že funguje dost silná cenzura. Vidíme jen to, co chtějí ti nahoře a co je horší? Nedá se s tím nic moc dělat...
Zaslepit nás může i úspěch, něco se podaří, vnímáme jen co se se právě stalo. Ale kvůli tomu můžeme přijít o potenciálně ještě lepší zajímavější věci. Samozřejmě se naopak podaří vyhnout těm negativním.
Všechno má svá pro i proti, ale nebuďme slepí! Hlavně ne vůči lidem.

(Záměrně jsem se vůbec nepouštěla do fyzické slepoty to se úplně nehodí.)


Lenny :)

https://www.youtube.com/watch?v=hbt7Q29XLiI

Apríííl

1. dubna 2016 v 22:32 Aktuality
Je mi celkem jedno jestli jsem mainstream když o tomhle píšu :) Hlavně jde o to, že bych se chtěla věnovat aktualitám, mám napsaný článek o změně času. Hromada zajímavostí, historie... Třeba v rozepsaných počká ještě půl
roku. Každopádně si chci vynahradit, že jsem ho nestihla vydat.

Trend vymýšlet "džouky"a dělat si srandu z lidí je populární už od 19.století, v žádné zemi ale není tento den statní svátek ani nic oficiálního. Oblíbenost a četnost je i v televizích, rádiích, novinách a celkově v médiích.
Kdysy jsme měli v učebnici angličtiny článek April fools day, v tu chvíli jsem nechápala, jak někdo mohl takovým hloupostem veřit. Ale být na jejich místě, tak to asi beru vážně. Média často vzvěřejňují falešné vymyšlené zprávy a například v novinách se až později malým písmem dočtete, že informace jsou vymyšlené, což mě přivádí k myšlence, nemůže to být i trochu nebezpečné? Když se někdo nechá ovlivnit natolik, že se stane něco špatného...?
Velmi úspěšná byla reportáž na BBC v roce 1957, šlo o šíření zprávy o stromě, ze kterého se sklízejí špagety. Další kousek se této televizi povedl například roce 2008,
odvysílali reportáž o nově objevené kolonii létajících tučňáků mířících do deštných pralesů Amazonie.
V Kanadě v roce 2008 v rádiu CBS bylo přerušeno vysílání tím, že pětidolar bude nahrazen "třídolarem", minci by se říkalo "threenie".
Tomu všemu lidé věřili :)

Osobně tenhle den moc neřeším, ale když mě napadne super fórek nebo se můžu k někomu přidat, tak se dokážu nadchnout.
Mluvili jsme o aprílu ve škole, s učiteli jsme se shodli, že už každý čeká, že se bude něco dít... Přesto se nám čtyřikrát povedlo oblíbené (i ne tolik oblíbené) kantory napálit.
Na jednoho učitele jsme ani nic nachystaného neměli a sám si kontroloval židli než si sednul.

Dole je pro inspiraci seznam videí pranků dvou youtuberů. Nejde o aprílové vtípky, ale myslím, že jsou fakt povedené a
hoši si přece zaslouží reklamu. (Každý má na hlavním kanále jen kolem 6 milionů odběratelů :D)

Mám špatný pocit, že už je zase pozdě, že se těžko někdo inspiruje, ale nebyl čas na psaní a když už konečně, tak jsem nebyla (samou nedočkavostí samozřejmě) schopná správně napsat heslo, a tak byl další pokus umožněn až teď. Zkrátka, když se daří, tak se daří :D
Jo a zdrojem informací je hlavně wiki, anglická verze, klasika :)

A co Vy? Povedl seVám nějaký vtípek? :) :D




https://www.youtube.com/watch?v=b_XJgFCI9nU&list=PLYUUKFDA_VfSjqUNs3qcoz37JxVfzN9WR