Březen 2016

Temnota ve světle

27. března 2016 v 22:44 Témata týdne
Musím se přiznat, že po přečtení těchto tří slov se mi nevybavily hluboké filozofické myšlenky, ale text písně od skupiny Jelen "Chci bejt tvý světlo ve tmě, dej mi ruku a veď mě, když se den k večeru naklání..." Asi také proto, že jsem nedávno byla na jejich koncertě, maximálně jsem si ho užila a mám opět na co vzpomínat :) Na pár koncertech a festivalech jsem byla, ale tahle skupina je podle mě vážně vyjímečná. Nedokážu s klidným svědomím říct-napsat, že mají dokonalé texty a bezchybnou hudbu (samozřejmě se mi líbí, a hodně, oceňuji například použití houslí, harmonika, trumpety a valchy společně s kytarami, baskytaru, bubnem a dalšími obvyklými nástroji :) A taky bych nebyla tak vyklepaná při prosbě o fotku po vystoupení :D ) Na jejich koncerty chodím také kvůli atmosféře. Neumím vyjádřit co konkrétně je na nich tak úžasného. Sami říkají, že si neskutečně dobře sedli jako lidi a je to vidět. Hlavně mě překvapilo jak byli milí, pravděpodobně proto, že ještě nejsou úplně známí a užívají si každý koncert a setkání s fanouškem.

Ale zpět k tématu, slova temnota a světlo znamenají pro každého něco jiného. Například pro mě je temnotou ve světle jednoznačně chemie ve čtvrtek. Už se blíží víkend, všichni se těší, předměty ve škole mám snesitelné... Je tu jediná vyjímka-chemie! Nebudu rozepisovat náš vztah, řekněme, že jsme si úplně nesedly :D
Současně nemůžu dostat z mysli obrázek jednoho člověka, vymykajícího se ostatním lidem na ulici, vyčnívá svým vzhledem.
Tím se dostávám k dalšímu příkladu, představte si skupinu lidí, nějaký super kolektiv. A jeden člen je jiný ostatním to kazí. Takže je temnotou ve světle.

Opět se vrátím k opačnému případu, tedy ke světlu ve tmě. Protože je mi tohle téma poněkud bližší. (doufám, že kvůli tomu nebude problém se zařazením k tématu týdne) Jde o to, že se mi tento případ zdá o něco reálnější a nechápu proč i optimističtější. Porovnáme je, světlo ve tmě VS temnota ve světle. Opět si představíme skupinu lidí, ve kterém případě je více světla? A vidíme raději světlou vyjímku, jakousi naději v temnotě a nebo temnotu, někoho, kdo kazí třeba i celou společnost tedy světlo? Tuto myšlenku nechávám otevřenou.

Abychom se odprostili od lidí, kterých má každý někdy dost, mám tu ještě něco. Poslední věcí, která mě napadla je tohle: Když večer po tmě hraju na keyboard nebo kytaru, všude je černo, ale hudba mi jako světlo stačí. A teď to nemyslím jen obrazně.

Je super, když máme člověka, který je pro nás Světlo ve tmě. Stejný člověk může být současně pro někoho tou Temnotou ve světle.

Tenhle článek jsem psala na několikrát a nevím jak bude působit na Vás, tak dejte vědět :)

Všem holkám přeju klidné pondělní dopoledne, v rámci možností a jestli někdo jdete na koledu (protože je přestupný rok) tak si to užijte :)


Lenny

24. 3.

24. března 2016 v 23:43 Deníček
První prázdninový den končí, všechno je fajn, odpočívám. Co si budem povídat, život studenta je velmi náročný :D
Pokaždé než začnou prázdniny nebo mám nějaký den navíc, snažím se vymyslet si plán. Plán jak ten čas co nejlépe využít. Chci mít přehled o nadcházejících akcích nebo kolik toho musím udělat do školy. Pravidelně si říkám, co budu ty dny dělat: "Dočtu tuhle knížku" , "Naučím se aspoň jednu novou písničku" nebo "Každý den budu 10 minut cvičit"
Nic z toho není nijak náročné a laťka se stále snižuje, ale přiznávám, že tyto plány a předsevzetí většinou nevyjdou. Dneska jsem si proto řekla, že si udělám jen seznam cílů nebo úkolů.
Někomu může připadat divné si plánovat volný čas, ale já bych ho celý strávila spánkem, koukáním do monitoru nebo prostě prokrastinací a o to vážně nestojím.
Jsem ráda, že se mi daří myslet na blog, začala jsem psát příběh. Ssnad ho jednou budu vydávat na pokračování a mám také vymyšlené 4 články, z toho jeden rozepsaný. Jako lákadlo prozradím slovo JELEN :)

Jak to máš s prokrastinací Ty? Daří se Ti splnit, co si určíš?

Dobrou noc,

Lenny

Karel Kryl

20. března 2016 v 20:26 Inspirativní lidé
První díl z rubriky Mé vzory, oblíbenci. Myslím, že je důležité vyhradit nemalé místo na mém blogu pro povídání-psaní o super lidech. O lidech, které nějakým způsobem obdivuji a kteří mě inspirují. Jako prvního jsem si vybrala Karla Kryla, protože pro mě znamená vážně hodně. Předem upozorňuji, že další díly rozhodně nebudou podle pořadí v nějakém pomyslném žebříčku :)



Narodil se 12. dubna 1944 v Kroměříži a zemřel 3. března 1994 v Mnichově. Byl to protikomunistický básník s kytarou a podle toho se k němu komunisté chovali...
Čím jeho psaní začalo? Ještě když byl malý, komunistí zničili rodinnou tiskárnu apůsobili jim problémy. První píseň Nevidomá dívka vydal v roce 1968. Půl roku po invazi sovětských tanků byla vydána jeho první deska, v čele s písní Bratříčku, zavírej vrátka. Karel Kryl emigroval již v roce 1969 do Německa a tam také vydával další desky. Pracoval ve Svobodné Evropě. I proto měl velké problémy s návratem do Čech, ikdyž chtěl jen jít na pohřeb své matky...
Zemřel na těžký infarkt, jsou dohady o tom, že ho mohl přežít, ale nechtěl. Jeho srdce "puklo žalem". Raději nechci vědět, jak by reagoval na situaci dnes.


Ale dost o obecných informacích, které si můžete přečíst kdekoli a kdykoli.
Já jsem tohoto člověka začala vnímat kvůli taťkovi už jako malá, jeho písničky totiž doma hrály dost často. Nerozuměla jsem, o čem zpívá, ale i mně se líbil. Vzpomínám si, jak jsem se smála u jedné písničky:
Seděl jsem u vody, baštil jsem paštiku, že jsem měl důvody...
A to hlavně kvůli změně hlasu a myslím si, že je trochu záměr se u této písně zasmát :) Asi kolem mých dvanácti let jsem šla s taťkou od autobusu, na Karla Kryla jsme nějak narazili, já jsem taťkovi chtěla udělat radost a tak jsem se naučila Anděla a Karavanu mraků hrát na klávesy. Radost jsem neudělala jen jemu, ale i jeho kamarádovi a hlavně sama sobě :)
Asi v patnácti jsem si koupila zpěvník jen s Krylovými písničkami (nakladatelství fragment), měla jsem z něj obrovskou radost, ale doteď mi drásá nervy nápis na přední straně obálky Největší hity. Vážně hodně mi to vadí, ano jsou tam jeho nejznámější písně, ale tady přece vůbec nejde o hity! Slovo hit vnímám jako profláknutý, často komerční cosi. (Nechci se nikoho dotknout, jen mi ke Karlu Krylovi toto slovo vůbec nesedí) Tady jde o myšlenky, duše písní, které s přicházející dobou získávají nové významy...
8. dubna 2014 se konal koncert, kdy známí zpěváci a hudební skupiny přezpívali někteří z Krylových písní, celý koncert je nahraný a vydaný jako deska. Myslím, že to byl super nápad i dobře provedený..

Teď v sedmnácti letech se učím jeho písničky na kytaru. Myslím, že Krylovy kousky rozhodně nepatří mezi jednoduché a asi nejsou úplně vhodné pro začátečníky, ale za trochu (víc) námahy stojí :)

Obávám se, že tento článek vyzní jinak, než bych chtěla, jsou zde například použitá dost silná slova. Jde mi o to, že mojí a každou další generaci už podobní lidé míjí, často o tomhle člověku vůbec nic neví a co je na tom horší, není to jejich chyba a těžko to sami ovlivníme.

O Karlu Krylovi je na YouTube spousta dokumentů, některé dobré, některé lepší, takže určitě na něco koukněte :) Doufám, že si o této Osobnosti uděláte obrázek sami.





Lenny

Zkus to znovu

17. března 2016 v 21:03 Témata týdne
Pokud od někoho slyším "Zkus to znovu" nemůžu říct, že bych zažívala příjemné pocity. Když mi nic moc nejde, chci to vzdát a někdo mě takto "povzbuzuje", málokdy mi skutečně pomůže. K pokračování se musím dokopat sama.
Někdy se tedy stane, a buďme za to rádi, že se opravdu "přinutím" a nakonec se to vyplatí, myslím tím například opět začít psát a zvěřejňovat své pokusy. Nikdy dřív jsem neměla více jak dvě návštěvy za týden. A teď se čísla pohybují kolem čtyř za den, což zkušeným a dlouhodobým pisatelům asi připadá k smíchu, ale zatím je to můj největší úspěch :) Občas se prostě zadaří, už 7 let hraju na klavír, ale až posledních pár měsíců v tom vidím smysl a opravdu mě to baví. Měla jsem pár přestávek ale vždycky jsem šťastná, když se do toho znova pustím.
Na druhou stranu zítra píšeme z chemie, po několikáté na stejnou látku, příklady. Už jsem konečně pochopila o co jde, ale stejně mám asi čtyři špatné známky a chybí mi motivace se na to třeba jen kouknout...
Myslím si, že téměř ve všech případech, které jsem zmínila záleží na aktuální náladě, okolí a podobně. Věřím, že ohledně jedné věci, se rozhodnu různě podle situace. Proto nedokážu říct, jestli je začínat znovu a znovu dobře nebo ne.

Přeju hezký den! :)

Má to smysl?

15. března 2016 v 21:13 Názory
Jak už jsem psala, rozhodně nejsem zkušená blogerka, nárazově nějaké blogy čtu, ale moc jsem se nezajímala o vnitřní fungování. Snad mě brzy nepřejde nadšení :) Co mě ale trošku odrazovalo od toho vůbec začít bylo jednoznačně YouTube, tam trávím mnohem víc času, stejně jako velká část mých vrstevníků. U videí například kreslím, někdy usínám. Stačí jen tak poslouchat a získané informace (většinou nedůležité) okamžitě vypouštět druhým uchem ven. Při čtení toto asi úplně reálné není. Jasně, stačí si článek jen rychle pročíst, ale společně se čtením se moc činností dělat nedá. Dovedu si představit poslech nenáročné muziky.
Lidi jsou prostě už moc líní číst a sledování videí je mnohem méně náročné. Což mě přivádí k tomu, že věnováním se psaní, bych teoreticky měla méně času trávit tupým sledováním videí, která mi často nic nedají.
Co se týče tvorby, tak blog vnímám jako velmi kreativní činnost, videa jsou samozřejmě taky super, ale nejsem skoro vůbec technicky zručná (což natáčení, následné stříhání a další editace vyžaduje) a tady se mnohem lépe tají identita :) Aspoň prozatím určitě nestojím o to, aby mí přátelé četli moje články. Třeba by je to i bavilo a mohli by mi říkat názory a připomínky, ale já psaní beru trochu jako odpoutání se od reality. Nevnímám přitom starosti a problémy s běžného života, pokud to tedy není téma článku :)
Říkám si, určitě lidé chtějí číst tohle, tato písmenka, která teď mačkám na klávesnici? Je to zvláštní... :)
Nějakou dobu jsem byla přesvěědčená, že éře blogů už odzvonilo, ale opak je pravdou. Ano, blog už nemá každá dvanáctiletá dívka, ale lidé (často dospělé, tehdy dvanáctileté dívky :) ) stále chtějí psát vyjadřovat své názory nebo to třeba berou jen jako deníček. Co potvrdilo tuto moji "myšlenku" nahlédla jsem na nejnovější články a nově vzniklé blogy, myslela jsem, že blogy vzniknou maximálně dva za den... Už si to nemyslím :D a články byly zrovna vydávané každých pár minut.
Takže třeba ještě nastane nový BOOM blogů a máme se na co těšit :) Omlouvám se, jestli se tento článek špatně četl, jsem si vědomá, že je chaotický, ale v souvislosti s tímto tématem v tom nevidím problém.

Dobrou noc, ráno, den, krásnou přítomnost! :)

MS v biatlonu

14. března 2016 v 15:56 Aktuality
Tak postupně, včera jsem začala psát o biatlonu, s tím, že článek vydám dneska a chtěla bych vydávat tak 3x týdně, podle času. Přihlásila jsem se a prý 5 návštěv! Paráda :) Vážně mi to zlepšilo náladu a nakoplo mě to :) Takže děkuju! :) Dostávám se k další věci, váhám, jestli tenhle úvod (děkování může být dost obvyklé) společně třeba s nějakým zážitkem ze dne vydat zvlášť a nebo dohromady s tématickým článkem tak, jako je tomu teď... To bych asi měla trošku promyslet :)

Včerejškem skončilo misitrovství světa v biatlonu, odehrávalo se v Norsku, v Oslu. Viděla jsem většinu závodů a denně jsem byla několik desítek minut vášnivou fanynkou. Obdobně tomu bývá i u MS v hokeji, takže v průběhu května můžete očekávat články ohledně této události. Tentokrát se hostující zemí stane Rusko, skupiny budou v Moskvě a Petrohradě, jsme ve skupině B s Ruskem, Norskem a jinak snad slabšími soupeři.
Tím jsem ale trochu odbočila, určitě podobné události tímto způsobem nevnímám jen já, vybavuji si, jak po skončení MS v biatlonu (ve Finsku) minulý rok zaznamenal biatlon obrovský zájem o tento sport. Hlavně u malých dětí.Minulý rok jsme ale byli výrazně úspěšnější. Dařilo se Ondřeji Moravcovi a Gabriele Soukalové a smíšená štafeta (tito dva společně s Veronikou Vítkovou a Michalem Šlesingrem) obsadila první místo! Tento rok se bohužel nepodařilo získat ani jeden cenný kov, ale po celou dobu sledování jsem cítila super atmosféru a závodníci vypadali také spokojeně.

Zde je pár odkazů, kdybyste chtěli podrobně informace :)

12. 3. 2016

12. března 2016 v 23:27 Deníček
12. 3. 1999 je celkem významný den, konkrétně Den vstupu do NATO. A taky se narodilo pár lidí, včetně mě :) Takže dneska je pro mě takový ten den, kdy lidi okolo dělají, jakože je strašně zajímáte a mají Vás rádi. Dobře, asi přeháním :D
Chtěla bych, aby tyhle narozeniny byly něčím vyjímečné, třeba si někdy vzpomenu, že 17. narozeniny jsem založila tenhle blog :)
Kdysi jsme o češtině zkoušeli "proud myšlenek". Dostali jsme rozkaz: papír, tužku, psát, pět minut. Uteklo to fakt rychle, po přečtení jsem si uvědomila, že je to vlastně fajn. Zmiňuji se o tom z jednoduchého důvodu, pravděpodobně bude velká část článků psaná tímto stylem :) Prostě deníček, moje názory a snad i zajímavé myšlenky.
Dřív jsem se několikrát pokoušela o psaní blogu, přesto úplně nevím, jak to tady funguje :) Třeba jestli se najdou lidi, kteří prochází nové blogy a články, tedy jestli mám šanci na nějaké čtenáře.
Proto prosím TEBE, když právě tohle čteš a třeba se Ti tenhle článek ani blog nelíbí, zkus se vrátit za pár dní/týdnů/měsíců a dej mi šanci :)
Den končí, napadá mě pár témat, třeba i pravidelný rozvrh vydávání, ale nevím, jak ukončit dnešní článek :)
Takže asi takhle, dočetl/a jsi to až sem-gratuluju! :D Chtěla jsem, aby tenhle první pokus nebyl jen jednoduché uvítání, moc se mi to nepovedlo. Snad příště. Třeba se jednou zadaří. Mám na mysli plnohodnotnější článek. Tohle. Se. Čte. Fakt. Blbě. Co? :D

Děkuju za přečtení!

Lenny